Ještě více internetu a digitalizace, strojírenství má určený jasný směr

Ještě více internetu a digitalizace, strojírenství má určený jasný směr

Odvětví s velkou tradicí a relativně slibnými vyhlídkami do budoucích let. Tak je z velké míry vnímáno současné tuzemské strojírenství. Hlavní tahoun národního hospodářství se podle očekávání odborníků může těšit na pozitivní vývoj daný mírným růstem zakázek, tržeb i zisků. Zároveň se však musí vyrovnat s klíčovými otázkami, kterými jsou nedostatek kvalifikovaných pracovníků, zvyšující se závislost na exportu i nástup tzv. čtvrté průmyslové revoluce.

Podobně jako vývoj celé společnosti bylo v našich moderních dějinách i strojírenství poznamenáno silnými zvraty, které určovaly jeho ráz, výkonnost i konkurenceschopnost výroby. Tak například během 30. let minulého století se celé tehdejší Československo ještě drželo na 10. místě mezi průmyslově nejvyspělejšími zeměmi světa.

Éra socialismu a centrálně plánovaného hospodářství po roce 1948 sice nejprve přinesla poválečný vzestup daný orientaci především na těžké strojírenství či zbrojní průmysl, ale režimu postupně došel dech. A tak se v revolučním kvasu roku 1989 celé odvětví nacházelo oproti západním zemím ve stavu poznamenaném nízkou produktivitou i absencí pokročilých inovací.

Zastaralá hospodářství na území Česka i Slovenska tak čekala výzva v podobě privatizace podniků do soukromých rukou a navrácení dřívější oborové pestrosti a konkurenceschopnosti na světových trzích, kde stále ještě mělo a vlastně dodnes má velký zvuk dříve vžité označení pro kvalitu pod značkou „Made in Czechoslovakia“.

V časech stagnace pomůže pestrost

Máme-li se základně zorientovat v současném strojírenství, rozdělíme jej podle typů výrobků na těžké, lehké, přesné a elektrotechnické. Firmy zabývající se výrobou nejrůznějších strojů a přístrojů zaměstnávají největší počet lidí ze všech průmyslových odvětví. Stroje a dopravní prostředky, které jsou hlavní součástí českého strojírenského průmyslu, pak tvoří více než polovinu českého vývozu.

Zde je třeba podotknout, že tuzemská výroba automobilů a automobilových dílů, které jsme se obšírněji věnovali v minulém vydání, je nejrozvinutější v celé střední a východní Evropě. Přímo zaměstnává přes 120 000 lidí a nepřímo tisíce dalších. Ročně se v Česku vyrobí přes milion automobilů, z nichž se většina vyváží do zahraničí. Z dalších oborů má velký význam například výroba elektroniky, a to zejména v provozech nadnárodních firem.

Současný vývoj strojírenství vykazuje podobně jako celá národní ekonomika docela pozitivní rysy. Třeba letošní studie CEEC Research mezi řediteli strojírenských společností potvrzuje, že většina z nich očekává pro letošní rok růst celého sektoru o necelá 3 %, v podobném duchu by tomu mělo být i v roce příštím. Samozřejmě jsou si však vědomi možných rizik a komplikací.

Podle ministra průmyslu a obchodu Jana Mládka je optimistický výhled na místě především díky pestrosti strojírenského odvětví. „Široká produkční škála je důležitým signálem pro naše zahraniční odběratele, i výhodou v momentech, kdy poptávka v odvětví stagnuje,“ komentoval člen vlády vyhlídky pro nejbližší období. Jeho slova dokreslují fakt, že návrat k širokému spektru výroby se za posledních více než dvacet let podařil.

Aby rozvoj pokračoval, je však nezbytně nutné reagovat na nové trendy, které přinášejí další stupeň automatizace a digitalizace směřující k výrobě v prostředí tzv. chytrých továren.

Firmy potřebují více technicky vzdělaných

Ještě než se dostaneme k tématu „průmyslové revoluce“, zastavme se u problematiky, která rezonuje napříč strojírenskými obory již řadu let a stále nenachází uspokojivá řešení. Je to otázka výchovy mladých lidí s odpovídajícím stupněm technického vzdělání, kterých se celému průmyslu jaksi nedostává. A tak se volá například po zavedení systému tzv. „podnikových škol“.

Ostatně v tomto duchu se nesly také závěry ze Strojírenského fóra 2016, které vycházelo z praxe oborových lídrů. „Změnou legislativy musí stát podpořit přímé zapojení zaměstnavatelů do výuky na principech duálního vzdělávání. Pro přímé spojení výuky a praxe je nezbytné státem podporovat vytvoření partnerství středních a vysokých škol a podniků, včetně zakládání podnikových odborných škol,“ zněl jeden ze závěrů odborného fóra.

Firmy zkrátka od státu čekají, že s nimi ruku v ruce bude chtít plánovat skladbu i kapacity technických oborů tak, aby odpovídaly potřebám trhu a byly v souladu s tím, kam míří svět. Tedy ke stále pokročilejším technologiím zvyšujícím nároky na znalosti a dovednosti absolventů středních a vysokých škol.

Ovšem k tomu, abychom pořád dokola nemuseli číst, jak velkým problémem jsou chybějící kvalifikovaní seřizovači, technologové či technici, se musí ještě změnit mnoho v celé společnosti.

On totiž limitní počet kvalitních pracovníků znamená jen velmi opatrné investice firem do nových technologií, protože by je stejně nemohly adekvátně využívat. Tak není divu, že občas padnou i docela razantní slova. „Významnou hrozbou růstu strojírenského sektoru je nedostatek kvalifikovaných sil na všech úrovních zapříčiněný dlouhodobým nezájmem MŠMT o technické obory,“ konstatoval ve zmiňované studii Zdeněk Gajdík, ředitel jihomoravské společnosti T Machinery.

Průmysl 4.0? Podstatná je vládní inciativa i inspirace Německem

Vzhledem k významu strojírenství a průmyslu obecně pro celou ekonomiku je nutné, aby trendy, které ovlivňují podnikání v soukromém sektoru, našly odezvu také v politice české vlády.

Z tohoto pohledu bylo docela významné vládní zasedání, které na konci srpna schválilo „Iniciativu Průmysl 4.0“. Ta má být politickou reflexí současné situace, kdy dochází k zásadním změnám díky zavádění informačních technologií, kybernetických systémů a systémů umělé inteligence do prakticky všech odvětví hospodářství.

Dlouhodobým cílem iniciativy připravené vědeckým týmem prof. Vladimíra Maříka a předložené Ministerstvem průmyslu a obchodu je udržení a posílení konkurenceschopnosti České republiky v době nástupu tzv. čtvrté průmyslové revoluce ve světě. Vláda chce proto zmobilizovat podnikatelskou sféru, klíčové průmyslové resorty a sociální partnery k aktivnímu zapojení při její realizaci v tuzemských podmínkách.

Pro malou otevřenou ekonomiku s převládající orientací na export, kde průmysl tvoří zhruba třetinu HDP, což je nejvíc ze zemí Evropské unie, zřejmě ani není jiné cesty. „Jsme také zemí s nejnižší nezaměstnaností v Evropě. Chceme-li ale udržet tuto pozici, je zapotřebí reagovat na trendy v technologiích i ve společnosti a skloubit je s praxí. Základem je aktivita podnikatelů, kteří se musí objektivnímu vývoji přizpůsobit jako první,“ řekl na toto téma ministr průmyslu a obchodu.

Tím, že vládní iniciativa také zahrnuje opatření na podporu investic či aplikovaného výzkumu a obsahuje změny vztahující se k trhu práce a ke vzdělávání, vychází sice vstříc volání podnikatelské sféry, ale nikoli zcela a ideálně. Například zástupcům Svazu průmyslu a dopravy ČR (SP ČR) zatím schází konkrétní postup, jak vize uvést do praxe. „Trváme na tom, aby vypracovali chybějící implementační plán,“ konstatoval „svaz“ ve zprávě, která se vázala ke schválení iniciativy a shodou okolností také k souběžné návštěvě německé kancléřky Angely Merkelové.

Není totiž sporu o tom, že právě česko-německá spolupráce bude klíčem k uvedení Průmyslu 4.0 do reálného života. „Respektujeme výjimečnou pozici německého průmyslu a jeho prvenství v problematice Průmysl 4.0. Němci považují za naše plus, že umíme improvizovat, hledat ad hoc řešení u konkrétních problémů. To v Průmyslu 4.0 vede k autonomnímu řízení jednotlivých subsystémů celého hodnotového řetězce. Právě to by mohlo být naší přidanou hodnotou,“ vyjádřil se na setkání s kancléřkou člen představenstva SP ČR Jiří Holoubek.

Velcí se na revoluci připravují, malí se bojí zániku

Zatímco odborníci z velkovýrobních firem, průmyslových asociací či univerzit pokukují po zkušenostech z Německa, ale i Rakouska, kde jsou již v provozu první chytré továrny, pro malé a střední strojírenské firmy může být nástup čtvrté průmyslové revoluce až likvidační. „Menší hráči“ hledí s nedůvěrou na přelomové změny, které by v konečném důsledku mohly dostat hospodářskou produkci pod kontrolu několika málo nadnárodních korporací.

Právě ony z velké míry stojí v pozadí toho, o čem se u nás zatím spíše jen mluví. Koncepce Průmyslu 4.0 s sebou přirozeně nese značná rizika, což ale platí pro každý zásadní zvrat. Menší firmy zřejmě budou pod tlakem globálních sil a trendů nuceny se novým podmínkám přizpůsobit. Třeba tak, že úzce propojí své výrobní procesy a systémy se systémy svého „nadřazeného“ odběratele, čímž si zajistí nezbytnou konkurenční výhodu.

Ať už bude v rámci „revoluce“ diktát gigantů průmyslu jakýkoli, masový zánik malých a středních podniků, které jsou pomyslným základem strojírenství, by způsobit neměl. „Malé a střední firmy vždy prokazovaly neuvěřitelnou životnost, invenci a adaptabilitu. Je tedy možné, že nakonec právě v nich budou hi-tech principy koncepce Průmyslu 4.0 zdrojem ekonomického úspěchu,“ komentoval kontroverzní téma na webu Business Info Otto Havle, ředitel společnosti FCC průmyslové systémy.

Zda tomu tak opravdu bude, se teprve uvidí. Ale faktem zůstává, že lídři strojírenského světa se na budoucí léta připravují opravdu vizionářsky.

„Pokračovat bude propojování všech výrobních strojů, robotů, jednotlivých úseků či celých závodů, což výrazně změní pojetí procesu výroby. Všechny kroky, které v rámci inovací činíme, vedou především k efektivnímu vynakládání prostředků. V budoucnu plánujeme transformaci na koncept chytrých továren, ve kterých jednotlivé díly budou vybaveny čipy s možností vlastního určování logistického alokování,“ vysvětlil Michal Kadera, vedoucí vnějších vztahů Škoda Auto, jaký je postoj velké automobilky na prahu nového průmyslového věku.

Export musí cílit na nová odbytiště

Pro země geopolitického formátu Česka či Slovenska jsou vždy klíčové také změny a trendy v mezinárodních vztazích, které při současném úbytku větších tuzemských zakázek zásadně ovlivňují dění na exportním poli. Zvyšující se závislost na exportu obecně přináší řadu rizik, což poznala nedávno například ostravská společnost Vítkovice Machinery Group, jejíž firma se navzdory úspěchu v zahraničním tendru ocitla v existenčních problémech.

Jak je známo, produkty tuzemského strojírenství jsou historicky naším předním vývozním artiklem. Aby tomu tak i nadále bylo, bude muset stát i firmy samotné svoji činností usilovat nejen o udržení stávajících trhů, ale také o otevírání nových mimo Evropskou unii. A to jsou další velké výzvy. Byť je jasné, že hlavním odbytištěm (nejen) tuzemského strojírenství zůstanou i nadále naši nejbližší sousedé a stabilní partneři, kterými jsou kromě momentálně sankcionovaného Ruska země typu Číny, Indie či státy Středního východu, Balkánu nebo Severní a Jižní Ameriky.

„Struktura odbytišť se posouvá od Evropy v pomalém růstu k teritoriím, která mají větší dynamiku. České společnosti musejí jít tam, kde se rozvíjejí nové energetické zdroje, včetně jaderných, kde se staví průmyslové zázemí a kde se prosazují ekologické projekty. Právě tam mohou dodávat jak inženýringové zakázky, tak i hromadnou produkci,“ uzavírá Ladislav Mravec, generální manažer Národního strojírenského klastru.