Slovo „robot“ letos slaví sté narozeniny

Slovo „robot“ letos slaví sté narozeniny

Cílem článku je připomenout okolnosti vzniku slova ROBOT v kontextu současné robotizace. Kromě faktů kolem vzniku divadelní hry Karla Čapka s názvem R.U.R. bude připomenuto i méně známé prvenství českého vynálezce a podnikatele Ericha Roučky, který jako první na světě použil slovo robot k označení sofistikovaného automatického zařízení pro ovládání parního kotle. V článku jsou diskutována fakta, která ukazují, že tehdejší varování Karla Čapka, která vložil do své divadelní hry před neuváženým využíváním robotů, jsou i v dnešní době aktuální.

Úvod

Rok 2020 byl vedle řady turbulentních změn a situací dobrou příležitostí k připomenutí příjemného jubilea, totiž že od vzniku slova robot uplynulo 100 let. Slovo robot poprvé na světě použil český spisovatel a novinář Karel Čapek ve své divadelní hře R.U.R. (Rossumovi univerzální roboti), když ve svém rukopisu divadelní hry na radu svého bratra, malíře Josefa Čapka, nahradil původně zamýšlené slovo labor (tj. v laboratoři vyráběný člověk) slovem robot (od českého slova robota – které se již od 17. století v českém jazyku používalo po označení vynucené, namáhavé práce poddaných).

V Česku se s ohledem na rok narození Karla Čapka sté výročí slova robot připomínalo společně se 130. výročím narození tohoto významného českého spisovatele a novináře. Pracovníci VUT Brno, kteří se zúčastnili konference ROBOTY 2020 v Brně 28. 1. 2020, položili kytici květů k pamětní desce u budovy gymnázia, kde Karel Čapek v letech 1905 až 1907 studoval.

Čapek napsal svoji divadelní hru ve věku 30 let. V té době byl zejména v Praze vnímán jako známý novinář velmi rozšířených prestižních českých novin (Národní listy a Literární noviny), jako mladý nadějný spisovatel dvou sbírek povídek, dobře přijatých čtenáři i literární kritikou, a jako autor úspěšné divadelní veselohry „Loupežník“. Význam těchto jeho prvotin však nepřekročil české hranice.

Rukopis divadelního dramatu R.U.R. dokončil K. Čapek během roku 1920 a jeho hru přijalo Národní divadlo v Praze k nastudování. Premiéra byla naplánována na konec roku. Ale původní termín byl odložen na 25. ledna 1921. Královéhradecký ochotnický soubor Klicpera, který měl hru premiérovat krátce po Národním divadle, se o odložení nedozvěděl. Světová premiéra se tedy odehrála 2. ledna 1921 na prknech scény v Hradci Králové.

Čapkova divadelní hra od prvního okamžiku svého uvedení zaujala nejen v Čechách, ale i v cizině. Text divadelní hry byl přeložen do mnoha jazyků, přičemž překladatelé použili při překladu přímo slova „robot“, které se takto celosvětově rozšířilo.

Divadelní hra RUR pomohla Karlu Čapkovi získat mezinárodní pověst, stal se rovněž respektovaným členem mezinárodního PEN klubu (International PEN Club) a předsedou české sekce tohoto klubu.

Řada divadelních scén se k Čapkově hře v průběhu minulých let vracela a hra byla diváky opakovaně pozitivně přijímána. Námět hry se nedočkal situace, že by sloužil jako podklad pro scénář celovečerního filmu.

Za zmínku stojí, že pracovníci chorvatské univerzity v ZAGREBU v roce 2019, tedy v „předvečer stého výročí“ vzniku slova robot, na odborné konferenci v Praze informovali o experimentu s humanoidními roboty Pepper a NAO, kteří hrají společně s lidskými herci divadelní hru R.U.R. Takové divadelní představení je velmi náročné pro lidské herce a klade velké nároky i na roboty, takže implementaci R.U.R. s robotickými spoluúčastníky byla pro experimentátory skutečnou výzvou. Museli důkladně analyzovat interakci člověka a robota i robota a robota v R.U.R. a rovněž vyhodnotit, zda jsou roboti NAO a Pepper schopni jednat autonomně. Vzhledem ke specifickým nedostatkům robotů, které byly zjištěny, bylo potřeba upravit text R.U.R. tak, aby umožnil robotům Pepper a NAO hrát své role dobře.

Roboti v Čapkově hře nejsou roboti v moderním smyslu. Jsou to biologičtí tvorové stvoření ve stejném stylu jako Frankensteinovo monstrum, jak o něm píše Mary Shelleyová. Jsou biologickými entitami, jejichž části se montují dohromady jako automobily. Projevují se úsečnými pohyby a výslovností. Oděni jsou stejně jako lidé a charakteristickým znakem je upřený pohled ve tváři bez výrazu.

V jistém smyslu se podobají nejmodernější koncepci živých forem stvořených člověkem (jako jsou replikanti ve filmu Blade Runner nebo Cyloni v nové verzi seriálu Battlestar Galactica). V Čapkově době ale neexistovala žádná koncepce genetického inženýrství. Jeho roboti jsou biologické stroje. Jsou sestaveni jako protiklad k tomu, že by rostli nebo se narodili.

Karel Čapek a význam R.U.R.

Uvážíme-li, že divadelní hra K. Čapka přivedla na divadelní pódium v Praze roku 1920 uměle vytvořeného člověka schopného vykonávat těžkou lidskou práci, je potřeba také připomenout, že podobná myšlenka je historicky vzpomínána už v souvislosti se středověkou Prahou, jak vypráví pověst o pražském golemovi. Toho vytvořil rabín Löw (Jehuda ben Becalel) údajně v 16. století za panování císaře Rudolfa II. Dal mu jméno Josillie (Josef). Ten měl, vedle vykonávání těžkých prací, chránit židovské ghetto před křesťanskými pogromy. Golem rabína Löwa uměl vykonávat řadu běžných i těžkých lidských prací. V této legendě rabín Löw uhnětl postavu golema z hlíny, ale v legendě se už vyskytuje pojem „šém“ s kouzelným nápisem, po jehož vložení hliněný golem teprve „ožil“ a poslouchal právě toho, kdo jej takto oživil. Když mu by šém odejmut, golem byl uveden do klidového stavu. Nabízí se zde paralela hlíny jako hardware (technického vybavení) a šému jako software (programového vybavení) u současných robotů. Významný český spisovatel Alois Jirásek tuto pověst pojal v roce 1894 do své populární knihy pro mládež „Staré pověstí české“ a jiný významný český malíř Mikoláš Aleš nakreslil k této pověsti obraz, jak rabín Löw oživuje golema. Je zajímavé, že v této legendě je zachycen moment, kdy golem v důsledku mimořádně vzniklé situace přestane řádně vykonávat svoji práci a začne naopak věci kolem sebe ničit. Obsah této publikace, včetně příběhu o golemovi, je od vydání knihy až po dnes v Česku velmi známý. Příběh o golemovi ostatně znal tehdy jistě i sám Čapek, takže nelze vyloučit, že mohl být touto pověstí ovlivněn.

Karel Čapek divadelní hrou R.U.R. vstoupil do povědomí světové veřejnosti. Ale i další jeho romány jako „Krakatit“ (předzvěst nebezpečí zneužití jaderné energie pro nukleární válku v roce 1922), „Válka s mloky“ (alegorický, utopický, román poukazující na negativní tendence novodobé civilizace v roce 1936) nebo divadelní hra „Bílá nemoc“ (varování před diktátorskými režimy fašismu v roce 1937), pronikly do světové literatury. V letech 1932 až 1938 byl sedmkrát navržen na udělení Nobelovy ceny za literaturu. Skutečnost, že mu nebyla udělena, mnozí odborníci považují za projev situace, že bylo Čapkovo jednoznačné odmítání války nepřijatelným názorem.

Karel Čapek se tak stal jedním ze spisovatelů, kteří varovali lidstvo před zneužíváním absolutní lidské moci, ale i před zneužíváním výsledků vědy a techniky.

R 2

Čapkovo varování ve hře RUR

V Čapkových novinářských článcích, v povídkách a románech lze vycítit obdiv autora k technice jako takové, což on také v mnoha případech sám o sobě prohlašoval. Pro Čapka je však příznačná skutečnost, že kromě obdivu k technice, který sdílel se svými současníky, byl ve svém díle schopen domýšlet rizika technických vynálezů a možnosti zneužívání vymožeností techniky, o čemž mnozí nadšení zastánci techniky neuvažovali.

V textu divadelní hry R.U.R., ústy jednajících protagonistů této divadelní hry, sděluje Čapek řadu významných myšlenek. Ale dvě závažná varování je potřeba uvést explicitně:

  1. Lidstvo by udělalo chybu, kdyby v důsledku masivního používání automatizace lidé přestali pracovat! Jedno české tradiční přísloví říká: „Práce šlechtí člověka.“ Pracovní dovednosti a zručnost, pracovní návyky, nutnost efektivní komunikace při práci, potřeba řešení celé řady problémů při výrobě, neustálé vynalézaní nových postupů, nástrojů, měřidel a různých pracovních pomůcek, snaha o neustálé vynalézaní nových produktů, úsilí o zvyšování produkce a její kvality – to vše má za následek rozvoj nejen techniky, ale i jedinců a celé lidské společnosti. Je možno připomenout, že redukce řecké epikurejské filozofie na tělesné požitky a slasti bez práce ve starověkém Římě byla jedním z hlavních důvodů zániků této mocné říše.
  2. Chybné použití umělé inteligence se může obrátit proti lidské společnosti! Toto nebezpečí se v poslední době diskutuje velmi intenzivně, což jen dokumentuje aktuálnost rizika. Pokud vnímáme pokroky umělé inteligence jen z hlediska úspěchů v její aplikaci při hraní šachů nebo hry GO, pak se nám pokročilé výsledky umělé inteligence nemusí jevit jako nebezpečné, zejména pokud si (mylně) převážná část neodborníků představuje, že „dokonalosti“ umělé inteligence se dosahuje v důsledku toho, co „chytře“ naprogramovali inteligentní programátoři. Pokud si však uvědomíme, že počítač dokázal porazit šachového velmistra hry GO „samoučícím programem“ a dosáhl tak toho, co se v Česku označuje výrokem „učedník nad mistra“, musíme si uvědomit dopady, které může mít takovýto pokrok v oblasti umělé inteligence ve vztahu super inteligentní stroj versus inteligentní člověk. Obzvláště jestliže si uvědomíme, že většina lidské populace má inteligenci spíše podprůměrnou. Nebo zkusme domyslet dopady zcestné supergeniality nějakého stroje. I u některých lidských géniů se projevovaly nepochopitelné, podivné myšlenkové úlety.

Čapek svůj dramatický příběh o strojové výrobě umělých inteligentní živých bytostí uzavřel v poslední scéně divadelní hry tím, že další „vývoj živých bytostí“ vrací do biblického počátku vzniku člověka. Nenabízí a nepředkládá tedy nějaká zásadní řešení, jak problémům, zejména se zneužitím umělé inteligence, čelit.

O to se pokusil o dvacet let později Issac Asimov, když poprvé v březnu 1942 ve své povídce „Hra na honěnou“ („Runaround“) formuloval „Zákony robotiky“.

  1. Robot nesmí ublížit člověku nebo svou nečinností dopustit, aby bylo člověku ublíženo.
  2. Robot musí uposlechnout příkazů člověka, kromě případů, kdy jsou tyto příkazy v rozporu s prvním zákonem.
  3. Robot musí chránit sám sebe před poškozením, kromě případů, kdy je tato ochrana v rozporu s prvním, nebo druhým zákonem.

Issac Asimov navrhuje, že vývoj a využívání robotů či umělé inteligence nemůže být samovolný a neomezený, ale musí být limitován alespoň těmito zákony. Postupem času byly tyto zákony zdokonalovány a doplňovány. Bohužel se ukazuje, že jejich aplikace je respektována maximálně v oblasti publikací a filmů typů „science fiction“. Vývoj a výrobu robotických systémů pro ničení „živé síly nepřítele“ provádějí zbrojařské firmy pro řadu armád na celé naší planetě. Např. robotické bezpilotní letouny jsou schopny podle fotografie vyhledat v davu lidí na ulici konkrétní osobu a tu střelbou zlikvidovat. Jedním z důvodů, proč tomu tak je, bude určitě skutečnost, že žádný z těchto „zákonů robotiky“ nebyl včleněn do právoplatné jurisdikce některého státu. A to přesto, že všechny průmyslově vyspělé státy mají zákony, které zajišťují bezpečnost pracovníků před průmyslovými roboty při výkonu společných pracovních činností.

Světové prvenství Ericha Roučky v použití slova robot

Jestliže vzpomínáme všeobecně známé prvenství českého spisovatele Karla Čapka v souvislosti se vznikem slova robot, měli bychom vzpomenout téměř neznámé prvenství českého podnikatele Ericha Roučky, který jako první označil automatické technické zařízení slovem robot.

Karel Čapek je známý tím, že použil slovo robot v divadelní hře o uměle vyrobených bytostech, schopných samostatně vykonávat lidskou práci. Slovo „robot“ se od toho okamžiku začalo používat celosvětově pro označování rozličných technických soustav této kategorie. Nevyrobil však skutečného robota. Řada vědců se však o něco takového alespoň „dílčím způsobem“ pokusila. Starověký Řek Hérón Alexandrijský zvaný Méchanikos, matematik, vynálezce a fyzik, se ve své knize Automata také věnuje automatizaci. Jeho kniha bývá označován za první pojednání, které předcházelo pozdější knize N. Wienera o kybernetice. Popisuje v ní různá zařízení, např. olejovou lampu, do které se automaticky doléval olej, automatický pohyb loutek, samočinně zavírané dveře chrámu a také první prodejní automat k prodeji svěcené vody.

Středověcí hodinářští mistři dokázali sestavit řadu dalších mechanických hraček, které sklízely zasloužený obdiv. Švýcarští hodináři otec a syn Drozové (Piere a Henri Jacquet-Droz) byli tvůrci velkého počtu nejpozoruhodnějších mechanických figurek. Velmi známou (a dochovanou) mechanickou figurínou, pocházející z této dílny kolem roku 1700, byl chlapec-písař. Automatického písaře tvořila složitá mechanická soustava, který obsahovala paměti elementárních pohybů: svislý válec nahoře a vpředu programovací kotouč. Každá vačka válce pohybovala pákami, které přenášely svůj pohyb na jednotlivé vnější pohyblivé části automatu.

Předvolba jednotlivých pohybů se děla pomocí paměťového kotouče podprogramu, který umožňoval programování psaného textu. Paměťový buben byl osazen 12 mosaznými kotouči s poloměrem 25 mm. Uvážíme-li rozlišitelné detaily vačky s ohledem na vůli v mechanizmu řádově 0,1mm, poskytoval tento paměťový mechanismus dostatečnou kapacitu pro naprogramování pohybu ruky píšící figurky, která pisátkem psala text na proužek papíru.

Pro tyto výrobky se však nepoužívalo označení „robot“. Když se hrála v divadlech po celém světě Čapkova hra, nebyl žádný robot vyráběn. Všeobecně se uvádí, že skutečný nástup robotizace výroby na světě byl odstartován prvním průmyslovým robotem Unimate. Ten byl vytvořen na základě návrhu mechanického ramene patentovaného v roce 1954 americkým vynálezcem Georgem Devolem a vyroben díky prozíravosti a obchodnímu duchu Josepha Engelbergera, který bývá nazýván „otcem robotiky“. Ten ho začal vyrábět v roce 1960 sériově jako průmyslového robota ve své firmě Unimation.

Bohužel, bez povšimnutí historiků proběhla o několik let dříve jiná událost v Čechách.

V okresním moravském městě Blansko (Jihomoravský kraj), severně od moravské metropole Brno, zahájil v 1911 inženýr Erich Roučka na tu dobu velmi progresivní výrobu elektrických měřicích přístrojů. Tyto přístroje vyráběl s vysokou funkčností, výrazným designem a kvalitně, takže jimi byly osazovány mnohé výrobky v tehdejším Rakousku-Uhersku, elektrárny, kotelny a také v té již době nastupující automobily.

Roučkovy měřicí přístroje zvítězily v konkurenci s tehdejšími renomovanými německými firmami pro svou mechanickou odolnost a preciznost výroby. Proto je používalo i válečné loďstvo Rakouska-Uherska. Pro Roučku tyto zakázky byly velice významné a umožnily rychlý rozvoj jeho továrny v Blansku.

Roučka byl technik s velmi inovativním myšlením. Do historie české techniky se zapsal jako autor 850 patentů. S rozvojem sortimentu své továrny do ní zařadil také regulátor pro řízení optimálního spalování uhelného prachu v kotlech. Všiml si, jak je obsluha kotlů, kterou zajišťovali ručně topiči a strojníci, nespolehlivá. Zdokonalil svůj systém důmyslnou konstrukcí natolik, že toto automatické regulační zařízení vykonávalo řídící zásahy na základě naměřených veličin samočinně lépe než pověřený topič. Analogické přirovnání ke skutečnosti, že takové zařízení převzalo práci člověka, přivedlo Ericha Roučku k myšlence, aby celé zařízení označil slovem „robot“, které použil spisovatel Karel Čapek. Požádal spisovatele o svolení používat pro tato automatická zařízení obchodní označení „E.R. ROBOT“ a spisovatel s tím souhlasil. Tímto názvem pak označoval Roučka výrobky ze své továrny v Blansku již v letech 1924–1927.

Výrobek Roučka byl tedy zřejmě první technickou soustavou označovanou slovem „robot“ a to již v druhé polovině dvacátých let; 40 let před tím, než se slovo běžně začalo používat na začátku šedesátých let minulého století!

Odkaz hry R.U.R. pro současnost

Čapkova divadelní hra, i když vznikla již před 100 lety, je stále aktuální a v souvislosti s používáním nově vyráběných robotických systémů má řadu otázek i pro současnost.

Kdo má mít rozhodující slovo – automatické zařízení, nebo člověk? Většina lidí zřejmě na tuto otázku odpoví, že nadřazená priorita patří samozřejmě člověku. Ale vzpomeňme si, že k jaderné katastrofě v dubnu 1986 v Černobylu by nedošlo, kdyby obsluha mohla vyřadit automatický řídicí systém. Nebo kdyby piloti letadel, která se srazila v červenci 2002 nad Bodamským jezerem, reagovali bezprostředně na pokyny varovných automatických systémů a neřídili se dodatečnými chybnými pokyny dispečera.

Zajištění bezpečnosti při práci průmyslových robotů je problém zvlášť aktuální v souvislosti se současným hromadným nasazováním kolaborativních robotů při výrobě. Myšlenka spolupráce člověka a robota je velmi zajímavá, umožňuje vzájemné doplňování a využívá „předností“ obou partnerů dané aplikace. Zatím je překážkou velmi omezený způsob vzájemného „dorozumívání“, který může přinášet mnoho problémů.

Jak zabránit zneužití bezpilotních letounů, které jsou schopny vyhledat osobu a fyzicky ji zlikvidovat podle fotografie? Aktuální je také zajištění bezpečnosti silničního provozu při hromadném nasazení osobních i nákladních automobilů bez řidiče na silnice a dálnice.

Zajímavým způsobem připomněli stoleté výročí hry RUR divadelníci z Brna, když brněnské divadlo FESTE zařadilo v tomto památném roce do svého repertoáru hru „Display of the Shame“, jejíž text napsal Jiří Honzírek s kolektivem divadla. Text vznikl jako volné pokračování Čapkovy hry po 100 letech a je inspirován původním dílem. Hra vybízí diváky mnoha úvahám, jak je uvedeno na stránkách divadla: „Jaké bude budoucí soužití robotů a lidí? Dokáže umělá inteligence nahradit člověka v jeho výsostných vodách: ve schopnosti soucitu, předvídání a vcítění se do partnera? Jak budou lidé trávit svůj denní čas, pokud mnoho profesí a zaměstnání dokáží realizovat roboti a umělé inteligence? Jaké možnosti svobodného života budou lidé mít, když budou nadnárodní korporace disponovat drtivou většinou jejich intimních a životních dat?“ Divadelní hra ukazuje, že pro lidské bytosti může být tragická nejen konfrontace s robotickými systémy, ale i počítačovými programy umělé inteligence, které využívají rozličných informací o chování a zvycích lidí, včetně zneužívání zjištěných intimních a životních dat k manipulaci a omezování lidské svobody. Tato divadelní hra je zajímavým, aktuálním navázáním na Čapkovo varování s ohledem na pokroky v oblasti informačních technologií. Také poukazuje na problémy soužití lidí a inteligentních robotů, pokud robotické systémy budou disponovat takovými schopnostmi jako soucit, předvídání a vcítění se do partnera.

Stoleté výročí divadelní hra RUR inspirovalo tým Rudolfa Rosy z MFF UK k formulaci zajímavé otázky: „Co kdyby to byl robot, kdo napíše divadelní hru, např. o člověku?“ Projekt, který se snaží tuto otázku zodpovědět, získal v letošní výzvě ÉTA TAČR nejlepší hodnocení, a tak se díky nadšencům z Univerzity Karlovy, Švandova divadla a Akademie múzických umění můžeme těšit příští leden na první divadelní hru z „kláves” umělé inteligence.

R 3

Mgr. Rudolf Rosa, Ph.D. je absolvent informatiky a zajímá se o robopsychologii, morfologii, analýzu závislosti a strojové učení. Je hlavním řešitelem projektu THEaiTRE, jehož hlavní úlohou bude vyvinout systém pro automatizované generování scénářů divadelních her.

Závěr

Úctu autorovi slova robot vyjádřili konstruktéři humanoidního robota ASIMO, když v roce 2003 při návštěvě japonského premiéra Junichira Koizumi v ČR položil ASIMO kytici k bustě Karla Čapka v pantheonu Národního muzea v Praze.

Poznamenejme, že Technické muzeum v Brně, které jako jediné v ČR má samostatné a rozsáhlé expozice historie výpočetní techniky a elektronové mikroskopie, otevře u příležitosti tohoto výročí začátkem roku 2021 expozici o historii výrovy robotů v ČR.

Autorem textu je Branislav Lacko z Vysokého učení technického Brno.

Control Engineering Česko

Control Engineering Česko je přední časopis o průmyslové automatizaci. Je vydáván v licenci amerického Control Engineering, které poskytuje novinky z této oblasti více než 60 let.

www.controlengcesko.com