Budoucnost českého průmyslu… a čeká ho ještě nějaká?

Budoucnost českého průmyslu… a čeká ho ještě nějaká?

Historie zná několik milníků, kdy se utvářela podoba současného průmyslu. Troufám si říct, že tento podzim bude průlomový, jelikož rozhodne o tom, kam se posune průmysl budoucnosti. S trochou nadsázky občas uvažuji, zda český průmysl ještě nějakou budoucnost má. A můj vnitřní pesimismus mě nahlodává, že některým firmám už žádná hudba budoucnosti nezní.

TIP: Text obsahuje odkazy na čtení aktuálních vydání časopisů Control Engineering Česko a Řízení a údržba průmyslového podniku

Zatímco v posledních letech oddělovalo podniky od úspěchu či neúspěchu více faktorů, dnes to vypadá, že rozhodujícím činitelem může být oddělení energetiky. A co je možná ještě horší, mnohdy je rozhodující povaha výrobního procesu a jeho závislost na energetických vstupech, kterých se nyní nedostává. Na tomto místě bych opět mohl glorifikovat digitalizaci. Správné řízení procesů, energetický management i další faktory jsou bezesporu výhody, které budou v rámci tuzemského konkurenčního boje rozhodující. My však v našem časopise mnohdy motivujeme firmy k větší odvaze pronikat do exportních čísel tuzemského průmyslu. A tady je současný kámen úrazu.

Pomohu si v oboru potravinářství, který jsme v rámci tradiční konference letos na podzim znovu mapovali. Obecně vzato je celý resort v tuto chvíli v… pořádných problémech. Příklady z minulosti i současnosti nás zavedly do potravinářských provozů, kde jsme viděli, jak se učí energeticky účinně zvyšovat svou produktivitu. Co je jim to ale platné, když stejný provoz s výrobkem obdobné chuti má v sousední zemi desetinové náklady na energie? Tady už ani vzorná digitalizační matematika zázraky neudělá.

Ne, nechci tady volat po zastřešování cen energií. Pořád jsou to řádky o budoucnosti průmyslu a tento krok k ní dozajista nepovede. Na druhou stranu, kdo bude psát budoucnost, když nikdo nezbude. Nezávidím současné generalitě. Popravdě si nemyslím, že by – byť s pomyslným slovem v Evropě – sama něco zmohla.

Chtě nechtě nás ale současná situace musí naučit vyhodnotit a možná přehodnotit cestu, která se pro průmysl léta rýsovala jako jediná správná. Dogmatické trvání na vlastní pravdě stojí životy, v tom je historie nesmlouvavá. A nemusíme zde mluvit ani o důsledcích přímých, jako spíše o těch nepřímých.

Pojďme ale hledat pozitiva. Hnůj je taky užitečný, i když smrdí. 

Řešení pro hledání energetických úspor v průmyslu je spousta. O mnohých jsme psali, řečnili nebo alespoň diskutovali. Za častý problém operativních plánovačů tuzemské výroby lze označit skutečnost, že energie byly až moc levné, aby o úsporách začali vůbec uvažovat. Dnes stejná opatření a řešení vnímají jinak – pokud náhodou na jejich zavádění není příliš pozdě.

Se stejnou frekvencí debatujeme o potřebě automatizace, robotizace a hlavně digitalizace. Čekání na Godota již není strategií udržitelnou. Doba, kdy se mělo investičně konat, se bude draze a těžce dohánět, ale má-li mít průmysl budoucnost, musí být moderní. Má-li zůstat v České republice, musíme prokázat, že správnými kroky jeho konkurenceschopnost udržíme.

Věřím v budoucnost průmyslu. Až pominou současné problémy, vrátí se ty starší, zanesené pod vrstvou současné paniky. Budeme skloňovat třeba větší poptávku po kvalitních pracovnících… a možná i po takových, kteří budou umět fungovat v továrnách budoucnosti.

I zde zkoušíme přispět tím, co umíme. Vyprávět příběh průmyslu takového, jaký je, ale hlavně takového, jaký by mohl být.

Nechcete za pár let plakat nad nedostatkem zkušených lidí v průmyslu? Mám malou prosbu. Podpořte náš nový projekt IndusTRY: Zkus to s průmyslem na www.zkusprumysl.cz. Ukažte dětem, že je lepší průmysl tvořit než o něm jen psát…

 

Lukáš Smelík

Šéfredaktor časopisu Control Engineering Česko se soustřeďuje zejména na témata spojená s digitalizací, automatizací a robotizací průmyslu. Příspěvky se snaží odhalovat současné trendy a nálady na tuzemském i světovém trhu.