Černou labuť je třeba zbarvit zase na bílo…

Černou labuť je třeba zbarvit zase na bílo…

Konference Roboty 2020 letos ve svých třech programových dnech nabídla mnoho zajímavých témat. Jedno mírně vyčnívalo a chvílemi se zdálo být spíše úsměvné. Přeci jen byl konec ledna a problematika koronaviru byla ještě příliš vzdálená. V době vzniku těchto řádů již mírně zdvižený prst Lukáše Kovandy z CZECH FUND nevypadá vůbec abstraktně. V kontextu zavádění moderních technologií v rámci makroekonomických čísel se pozastavoval nad potenciálním vlivem tzv. černé labutě, kterou viděl právě ve světovém rozšíření nového viru.

Černá labuť je v ekonomii zažitý pojem, který představuje metaforu důležitých, neočekávaných událostí, jež mají významný dopad na společnost. Takovéto události se odchylují od toho, co je běžné, a proto je obtížné je předvídat. Často se objevují snahy tyto situace ze zpětného pohledu racionalizovat. Na zdůvodňování je sice ještě trochu brzy, ale už dnes je nad slunce jasné, že závažné zdravotní problémy společnosti pomalu přerostou do rozsáhlých ekonomických důsledků. Ty samozřejmě plně určíme až po (doufejme brzkém) odeznění pandemie, přesto je již v těchto chvílích zcela zřejmé, že neschopnost Číny chrlit do světa tisíce výrobků se dotkne téměř každé ekonomické sféry. A jelikož náš prim je stále v průmyslu, nutno říct, že ani ten nebude výjimkou.

Ruší se hromadné události, ochabuje přímý kontakt s vnějším světem, brzdí se investice. Obecně prostě panuje „blbá nálada“. Osobně si myslím, že při omezení některých činností možná i řada firem přijde na to, že některé aktivity už mohly být dávno vykonávány efektivněji, ale o tom asi raději až jindy (třeba na www.marketing4engineering.cz). Rád bych však zůstal v rámci této úvahy na úrovni výroby, i když tím samozřejmě hodně omezím perspektivu.

Výroba bez lidí nepojede, o tom už jsme si povídali hodně. I když se hovoří o masivním nástupu automatizace, robotizace a digitalizace, lidský faktor je zatím stále nenahraditelný. A tady vlastně začíná celá panika. Vykoupené obchody jsou důkazem obav z nízké produkce a brzkého vyčerpání zásob, opět poděkujme médiím, a nedostatek ochranných pomůcek, které firmy nestíhají vyrobit, může ochromit chod nemocnic. A přicházejí rychlé investice, např. do výroby respirátorů – nárůst prodeje až o 600 %. Tak alespoň někdo na tom vydělá. Najednou se našly peníze na linku, která zrychlí produkci, na technologii, kterou si možná chtěla výroba prosadit už dávno… ale „tehdy“ na to nebyly finance.

A první reakce z čínských výrob? Mohutný zájem o další robotizaci. Připomeňme si, že současná denzita robotů (počet nasazení na deset tisíc lidí) každoročně prudce stoupá. Hrozba pandemie ukazuje, že zachování běžného standardu, nemluvě o konkurenceschopnosti, musí být zajištěno stabilní výrobou. Automatizovanou a bezporuchovou (nenáchylnou na viry).

Pevně doufám, že Evropa nebude muset čelit tak rozsáhlému problému jako kontinent, odkud hrozba vzešla. Na druhou stranu se nabízí otázka, jaké ponaučení si z této situace vezmeme, a to jak v rovině společenské, tak i v rovině výrobní. O potřebě investic do moderních technologií píšeme často a mluvit o nich v kontextu soudobých událostí je trochu cynické, přesto…

Černou labuť budeme pravděpodobně chtít racionalizovat. Zkusme se z ní poučit, udělejme z rozbitých vajec omeletu a přebarvěme svou labuť zase na bílo.

Lukáš Smelík

Šéfredaktor časopisu Control Engineering Česko se soustřeďuje zejména na témata spojená s digitalizací, automatizací a robotizací průmyslu. Příspěvky se snaží odhalovat současné trendy a nálady na tuzemském i světovém trhu.