Česká umělá neinteligence

Vpravdě zajímavé věci se v posledních dnech a týdnech dějí na průmyslovém trhu v našich končinách.  Za mne však ta nejpozitivnější zpráva vychází z úrovně politické, kvůli čemuž si po dlouhé době neodpustím mírně odbočit tímto směrem.

Nebojte se, žádné výzvy k pochodu na náměstí ode mne nečekejte, těch je i beztak dost. Spíše bych s vámi chtěl sdílet svou radost, protože změna na postu ministra resortu, který je pro mne a zřejmě i pro naše čtenáře jedním z nejdůležitějších, je velice pozitivní. Nechci ale předbíhat, protože v době vzniku těchto řádků stihl nový ministr průmyslu a obchodu maximálně složit slib, ale věřím v lepší zítřky a jasnější vizi. Právě ta, bez zbytečného kopání do drahých mobilních dat, již delší dobu chybí. Budeme tedy společně věřit, že Karel Havlíček bude mít na tuzemský průmysl stejný vliv jako jeho jmenovec s přídomkem Borovský, který se nikdy nenechal zastrašit žádnými „vyššími“ vlivy. Dost o politice, věnujme se raději oblíbené disciplíně Borovského, tedy žurnalistice.

Ambice probudit dojem, že Česká republika není jen zemí piva – i když tato asociace jen tak nevymizí, pane ministře – by se ocenit měla. Se skepsí nám vlastní (a podloženou letitými zkušenostmi) je asi všem jasné, že velkoústá prohlášení se budou postupem času krotit a smrsknou se na snahu ukázat, že umíme pivo vyrábět například za použití digitálního dvojčete, ale i tak je to příjemná změna. A jelikož všichni známe starou pravdu, že „dobře už bylo“, přiznejme si, že dynamičtější nastartování změn by se už celkem hodilo.

Ruku v ruce s tímto se začíná nejen v kuloárech hovořit o vývoji v oblasti umělé inteligence. Iniciativa pro umělou inteligenci (AICZECHIA) si v této chvíli klade za cíl stát se respektovanou národní platformou pro spolupráci českých pracovišť a týmů působících v oblasti umělé inteligence. Domnívám se, že právě tato vědní disciplína může být jednou z klíčových nejen pro naplňování národní inovační strategie, ale také jako ukázka silné, technologicky vyspělé země. Doufejme však, že nepůjde jen, jako již tolikrát v minulosti, o další místo vhodné leda tak pro samolibé plácání expertních skupin bez přímého vlivu na skutečnou praxi.

Ostatně když zůstanu na úrovni průmyslu, pak je právě umělá inteligence zajímavě se prosazující technologickou novinkou, která má stále větší uplatnění. Spolu s využíváním průmyslového internetu věcí či virtuální a rozšířené reality jde o zajímavé pilíře budoucí výroby s neumírajícím označením Průmysl 4.0.

Nedávný průzkum však potvrdil, že ani ne polovina českých manažerů a pouhá pětina studentů technických středních a vysokých škol má přesnou představu o tom, co znamená termín Průmysl 4.0. Stejné šetření pak kupodivu napovídá, že většina manažerů si myslí, že Průmysl 4.0 je důležitý. Na mysli mi v tuto chvíli vytanou slova klasika: Zaprvé nevím, co to je, a zadruhé mě to uráží. Promiňme neznalým, že se pojem Průmysl 4.0 snaží napasovat na cokoli, co ve firmě vykonává nějaký pohyb – od sešívačky po výdej obědů. Jenže tak se neurčitost tohoto pojmu šíří vesele dál. Takováto šetření trochu urážejí náš  redakční tým. Jen těch článků, co jsme tomu v posledních letech věnovali…

Nebudeme však brečet nad rozlitým mlékem (4.0)! Namísto toho si dáme menší opáčko na tradiční konferenci Digitální výroba, kde ve velkém dojde i na zmíněnou umělou inteligenci. Jestli tedy nespěcháte na nějakou další demonstraci, můžeme společně zkusit raději pracovat na změnách sami. Třeba ji nastartuje i čtení aktuálního vydání časopisu Control Engineering Česko.

Lukáš Smelík

Šéfredaktor časopisu Control Engineering Česko se soustřeďuje zejména na témata spojená s digitalizací, automatizací a robotizací průmyslu. Příspěvky se snaží odhalovat současné trendy a nálady na tuzemském i světovém trhu.