Epidemie koronaviru poukazuje na nevyužitý potenciál digitální transformace v Česku

Zatímco vyspělé ekonomiky pádí kupředu, v Česku zamrzla organizace výroby v minulém století. České výrobní podniky byly ukolébány dobou relativní hojnosti, některé se spokojily s podružnou rolí na nižších příčkách dodavatelského řetězce. Vypodloženy polštářem levné a kvalifikované pracovní síly nezachytily včas nejnovější trend komplexní digitalizace a automatizace výroby. Epidemie koronaviru obnažila nepřipravenost řady podniků na změny až na dřeň, odhalila rizika pohodlné závislosti na lidech a důsledky nízké přidané hodnoty.

Příčin nedostatečného pokroku v organizaci výroby je vícero. Na jednom z prvních míst vidím malé pochopení pro hodnotu vlastních dat a jejich důležitost pro řízení podniku. Moderní výroba nejsou vazelínou prosáklá výrobní pracoviště plná papírových průvodek, jejichž koloběh řídí plastové kastlíky. Ač vůně vazelíny zůstává, papírové průvodky nahrazují data, která organizují výrobu. V Česku se však data z výroby proměňují na nekonečné řádky a sloupce v excelovských tabulkách. České výrobní podniky ocení nové automatizované výrobní pracoviště i nový dopravní prostředek, ale když přijde na hodnotu dat, tápou. Proto se v Česku digitalizace velmi často omezuje na pořízení nového, automatizovaného výrobního pracoviště. Že se ale za ním skrývá právě tabulka nebo manuální zásahy do výrobního procesu, to už podniku zvláštní nepřijde.

Bez digitalizace a automatizace celého výrobního procesu však podnik potenciál automatizovaného výrobního pracoviště zcela nevyužije. Často se zapomíná například na plynulé a včasné zásobování automatizované výrobní linky. Chod těch nejlepších výrobních podniků v zahraničí však řídí data. Takový podnik sleduje pomocí MES (Manufacturing Execution System) rozpracovanost výroby a na základě dat získaných v reálném čase proaktivně nejenom vychystává materiál v řízeném skladu, ale i včas objednává, pokud materiál dochází, a zajišťuje přepravu objednaného materiálu, stejně jako expedici finálních výrobků.

Ruku v ruce s malým pochopením pro hodnotu dat jde i malé pochopení pro roli IT oddělení, které zpracování dat organizuje. Podniky nedoceňují, že je to právě IT sektor, který ve 21. století rozhodne o jejich budoucím úspěchu. IT je ve výrobních firmách často nákladovou položkou, nikoli strategickým nástrojem rozvoje podnikání. Vedlejší role IT se odráží v organizační struktuře, kde se IT skrývá ve finančním oddělení a nezaujímá rovnocenné místo s ostatními odděleními. IT oddělení mnohdy ani nerozumí tomu, co digitalizace výroby znamená, a výroba naopak nechápe, jak důležité jsou pro ně IT technologie.

A konečně narážím i na přístup, který velí vybrat si nejlepší aplikace na trhu, navzájem je propojit a zároveň ponechat improvizační volnost lidem zodpovědným za jednotlivé aplikace. Nejlepší aplikace v kombinaci s volností lidí však energii tříští, protože není v silách žádného podniku aplikace zcela provázat a tuto provázanost v čase i udržovat. Digitalizace výroby je naproti tomu proces, v němž je každá jeho interakce digitální, tj. každá část procesu si vyměňuje informace s dalšími jeho částmi v digitální podobě a celek tak přesně ví, v jakém stavu se právě nachází. Dokud podnik bude organizovat výrobu jako sled na sobě nezávislých aktivit, mezi nimiž se informace předávají tu automaticky (digitálně), tu manuálně, nikdy nebude tak efektivní jako jeho konkurence, která k digitalizaci přistoupí holisticky a na organizaci práce bude pohlížet jako na jeden provázaný celek.

V diskusích se zástupci výrobních podniků apeluji na to, že digitální transformace je především práce s daty, tj. jejich shromažďování, analýza a využití vhledů z analýzy k lepšímu řízení celého chodu. Sběrem a analýzou dat získá podnik lepší povědomí o organizaci práce a na základě získaných dat se bude lépe rozhodovat a lépe řídit své podnikání.