Mileniálové v procesu digitální transformace

Mileniálové v procesu digitální transformace

Digitální transformace. Téma, o kterém se v průmyslu mluví stále častěji a stále hlasitěji. Jsme ale připraveni čelit změnám, které představuje? Není totiž možné hovořit pouze o proměnách, jež se dotknou návrhu produktů, nestačí soustředit se na obměny v procesech. Klíčovou roli v tomto sledu událostí hrají lidé.

O generaci mileniálů se hovoří leccos. Jedno je však jasné, tato generace přináší změnu, a jestli to bude směrem k lepšímu, nejsme zatím schopni zhodnotit. Nedávno jsem narazil na myšlenku, že příčinou chování této generace je špatný přístup rodičů, kteří svým dětem až příliš věří a přesvědčují je, že dokážou cokoli. Že bychom měli viníka? Je však třeba si uvědomit, že změny, které pod rouškou digitální transformace provádíme, jsou vlastně přípravou průmyslu pro nastupující generaci, tedy pro „digitální domorodce“, kteří se ve světě chytrých technologií pohybují bez sebemenších obtíží.

Zcela jistě jste také slyšeli o potřebě přivést více dětí k technice, v praxi se však toho příliš neděje. Zájem mládeže je totiž omezen na užitnou hodnotu chytrých zařízení. Současný průmysl ale potřebuje hlubší uvažování, pochopení složitějších procesů a schopnosti dovolující inovovat. Je pravděpodobné, že brzy bude nutno řešit skutečný nedostatek pracovníků v průmyslu. A pokud budeme spoléhat pouze na robotizaci, která momentálně otřásá průmyslovými závody, dopustíme se chyby. Prozíravý manažer vsadí na cobotizaci a ta s sebou přináší vyšší poptávku po lidské pracovní síle. Jak nečekané! Vyšší produktivita vyžaduje nové pozice, jenže my nejsme v této chvíli schopni je zaplnit.

Co s tím? Odpovědí by měly být moderní technologie. Dostatečně chytrá řešení by měla pracovníkům zajistit větší komfort, dostatečný prostor pro rozhodování a dosažitelnost v každém okamžiku. Pro tuto chvíli je to jediný způsob, jak reagovat na skutečnost, že odcházející generace nemá za sebe adekvátní náhradu.

Mění se i pozice personalistů (ti by mohli vyprávět) a způsob vedení konkurzních řízení. Dnešní generace totiž klade zcela jiné otázky. Dříve bylo zvykem vyslechnout si přesvědčivé argumenty uchazečů, dnes musejí sami personalisté vyvinout snahu a přesvědčit žadatele o práci o tom, proč by měli chtít pracovat právě pro jejich společnost. Postavené na hlavu? Možná, ale vycházející z reality. 

Nedávno jsem položil lidem ve svém okolí zcela praktickou otázku: Pokud byste měli nadané dítě, které si vybírá své budoucí profesní zaměření, co byste mu doporučili? Zúženo na dvě možnosti, tj. stát se právníkem, nebo si vybrat kariéru v technice, v průmyslu? Jaké argumenty byste při obhajobě toho či onoho použili? Reakce byla značně váhavá a ani já sám nemám jednoznačnou odpověď, ale pokud trend neobliby technických profesí bude pokračovat, nečekají nás lehké časy.

Pak si však vzpomenu na poznatky z konferencí z posledních měsíců. Jednoduché programování robotů, generativní návrh produktů, rozšířená realita pro údržbu, ovládání továrny z tabletu… Není to právě ono, po čem současná generace touží? Přenos technologií vně pracovního procesu?

Věřte, že budeme usilovně pracovat na odhalení! A jakmile nastane generační rovnováha a odcházející a nastupující generace vytvoří na jistý čas dokonale srostlý symbiotický organismus, z něhož vzejdou technici nové doby, budeme Vás ihned informovat.

Lukáš Smelík

Šéfredaktor časopisu Control Engineering Česko se soustřeďuje zejména na témata spojená s digitalizací, automatizací a robotizací průmyslu. Příspěvky se snaží odhalovat současné trendy a nálady na tuzemském i světovém trhu.