Mlha přede mnou, mlha za mnou

Mlha přede mnou, mlha za mnou

Průmysl 4.0 je obestřen řadou fenoménů, ale tím největším je vlastně on sám. Už bychom asi nenašli nikoho, kdo by na něj po všech těch verbálních strkanicích neměl svůj názor. Přitom řada z nás – ano i já – se postupně stává idustryfourzíroholikem a leckdy své názory tlumočí i veřejně. Větší rozporuplnost by člověk těžko hledal; konkurovat by mohlo snad jen současné vyjednávání o koaliční smlouvě. Stejně jako o vině premiéra v demisi panuje i v tomto případě nejčastější shoda v jedné věci, která snad pramení ze samotných, většinově ateistických základů moderní společnosti. „Já v Průmysl 4.0 nevěřím, neexistují žádné důkazy,“ slyšíme pak nejčastěji z tábora nevěřících průmyslových Tomášů. Možná by se hodilo připomenout oblíbenou repliku Bolka Polívky z filmu, jehož název je pro tyto řádky stejně nevhodný jako onen slavný výrok o tom, co kdo má a co ten druhý nikdy neviděl.

Na druhou stranu je pravda, že důkazů z praxe není mnoho, a pokud existují, jsou deklarovány dostatečně nahlas. Trochu jsem zavzpomínal a zjistil jsem, že poprvé jsem se k tématu Průmysl 4.0 výrazněji veřejně přihlásil přesně před 3 lety. Ať už je tedy Průmysl 4.0 paní Colombovou, či yettim, společný jmenovatel o nedostatku relevantních důkazů o jeho existenci častokrát brzdí ambice při snaze o jeho zavedení do praxe. 

Shodou okolností mi aktuální vydání časopisu Control Engineering Česko připomnělo jednu klasickou pohádkou. „Mlha přede mnou, mlha za mnou,“ zaznělo z úst tajemné dívky, která okouzlila prince a záhy zmizela. Bohužel ne každý řídící pracovník (vlastně takový pohádkový princ) má odhodlání, dost možná i prostředky, aby vytrval a okouzlení neopadlo hned ráno po plese (nebo po návratu z inspirativní konference). Vytrvalost a úsilí prince jsou zde klíčem k úspěchu, pouze s nimi mu bude Popelka (4.0) opravdu souzena – a klidně buďte fanoušci Libuše Šafránkové, nemůžete popřít, že Eva Hrušková z parafrázované verze klasické pohádky má k yettimu také značně daleko…

Realita princů z tuzemských průmyslových zámků je však častokrát při vývoji a realizaci digitalizované, automatizované i robotizované výroby (tj. Průmyslu 4.0) trochu jiná. Žádné opakované plesy, žádná snaha o překonání nástrah při získávání vyvolené, jen smíření se skutečností a propad k průměrnosti. Pokud se však spokojíme s nedokonalou Popelčinou sestrou, což nám mohlo kdysi stačit, pak světe div se, tu pravou, se kterou jsme měli být pohádkově šťastni, získá jiný… přirozeně ten, kdo ve svém úsilí nepolevil.

Příběh o Popelce má však i jiné kouzlo – nikdy by nemohl skončit šťastně, kdyby na všechnu práci zůstala Popelka sama. Ano, přiznávám, srovnávat pohádkové holuby s moderními technologiemi je asi trochu přes čáru, ale nepřipomínají vám někoho neúnavní precizní třídiči zrnek máku a popela? A pozor, vše v kooperativním módu bez bezpečnostního hrazení a bez nároku na mzdu!  

Průmysl 4.0 je možná stále jen skvělý marketingový tah, ale pro ty, kdo ve snaze najít jej vytrvají, může znamenat nalezení životního průmyslového štěstí.

A samozřejmě bychom to nebyli my, pokud bychom vám na této cestě nebyli nápomocni a nenabídli vám několik směrů. Tím prvním jsou témata květnového vydání časopisu Control Engineering Česko v čele se zamlženými stránkami o Fog Computingu, aby těch parafrází nebylo málo. A jelikož plesy (zatím) nabídnout nemůžeme, pro hledání osudové příležitosti nabízíme raději konferenci Digitální výroba 2018 (www.konference-vyroba40.cz), kde šancí k nalezení vztahu k Průmyslu 4.0 bude rozhodně přehršel. 

Lukáš Smelík

Šéfredaktor časopisu Control Engineering Česko se soustřeďuje zejména na témata spojená s digitalizací, automatizací a robotizací průmyslu. Příspěvky se snaží odhalovat současné trendy a nálady na tuzemském i světovém trhu.