MSV 2021: Veletrh, ve který nikdo tak úplně nevěřil

MSV 2021: Veletrh, ve který nikdo tak úplně nevěřil Fotografii poskytla společnost Veletrhy Brno.

Popravdě jsem od veletrhu v současném stavu pandemických opatření moc neočekával, musím tedy říct, že jsem příjemně překvapen jeho výsledkem. Zřejmě takto by se daly definovat pocity většiny vystavovatelů letošního Mezinárodního strojírenského veletrhu v Brně, který i přes stále nepříliš příznivé podmínky hromadných akcí proběhl covidu navzdory. Osobně se neubráním krátkému zamyšlení nad výsledným setkáním, které každoročně bývalo hlavní událostí průmyslové eventové sezóny.

V úvodu této velice subjektivní úvahy mi dovolte nade vše povýšit domněnku, že je velice dobře, že se veletrh po roční pauze podařilo vrátit na mapu průmyslových událostí. On-linem přehlcený zájemce o moderní technologie znovu získal možnost osobně nasát novinky budoucnosti průmyslu. Věřme, že veletrh jako takový udrží toto poslání i přes zřejmé ekonomické problémy, které mu pandemie způsobuje, včetně nejasnosti o budoucím vedení a směřování. I přes podporu, kterou u mě osobně veletrh bude mít ještě dlouho zachovánu, nebudu vždy stejně optimistický jako povinná závěrečná zpráva, kterou jsme publikovali dříve. Na druhou stranu věcná kritika a zamyšlení nad budoucností veletrhu může být vždy odrazovým můstkem pro jeho další zlepšení. Začněme však pozitivy.

Vystavuji, tedy jsem

Mezinárodní strojírenský veletrh proběhl. Tento fakt sám o sobě berme jako největší devizu letošního roku, protože jisté to úplně neměl. Bez skrývání smekám nad rozhodnutím posunout veletrh na listopad. Slyšel jsem řadu názorů, že šlo o chybu z hlediska předpokládaného zhoršení epidemiologické situace a původní termín v září (čtěte před volbami) sliboval trochu uvolněnější podmínky pořádání. Ruku na srdce, je však potřeba zhodnotit připravenost veletrhu v červnu, kdy bylo o změně rozhodnuto o jeho přesunu na listopad. Dostupnost očkování pomohla přilákat poměrně vysoký počet vystavovatelů (1016), což by bylo v původním termínu jen těžko dosažitelné číslo Toto rozhodnutí veletrhu pomohlo udělat opravdu důstojnou kulisu. Dobrou zprávou je, že i přes můj dřívější odhad se zachoval status zkratky MSV, nedošlo ke zkrácení na pouhé SV. Stále tedy můžeme hovořit, že jsme navštívili Mezinárodní strojírenský veletrh, protože cestu si našli i zahraniční vystavovatelé.

Ano, ta tam jsou kompletně zaplněné haly, pravidelný návštěvník musel mít navíc chvílemi až tíživý pocit z tradičních uzavřených expozic a možná trochu složitěji hledal své vystavující oblíbence. I přesto se pořád jednalo opravdu o největší oborovou akci, kterou se letos podařilo připravit a jímala opravdu zajímavý průřez průmyslovými novinkami.

Nyní na chvíli odbočím čistě k tématu mě nejbližšímu, tedy k automatizaci, robotizaci a digitalizaci. Netroufal bych si hodnotit tradiční vystavovatele mimo tyto obory, na druhou stranu i u nich bude výsledek zřejmě shodný. Z veletržního katalogu i veletržních prostor zmizela řada významných hráčů. Obávám se, že tady pro veletrh začíná ta nejtěžší úloha. Přilákat je za rok na veletrh zpět. Kdysi jsem slyšel zajímavou úvahu, že největším problémem každého veletrhu je firma, která se rozhodne na rok zkusit nepřijet. Procento firem, které se ke stále poměrně značně vysoké investici na propagaci vrátí, bývá dosti nízké. I když důvody absence jsou po právu letos jiné, každá absentující firma jistě tuto neúčast zkoušela nahradit jinými aktivitami. Může se ukázat, že alternativa, kterou firmy našly, dokáže neúčast obhájit i v letech příštích.

Kvalita nahrazuje kvantitu

Asi nikdo nečekal, že by letošní veletrh trhal rekordy. Současná pandemická situace sice veletrh nezakázala, ale pořád probíhal v době, kdy řada firem svědomitě přijímá vlastní opatření, která bývají přísnější než ta vládní. Zde se oficiální počet zastavil na hranici 35 tisíc návštěvníků. Optikou předchozích let jsme na lepší třetině návštěvníků. Je to málo? Takto otázku nelze jednoznačně položit.

Ano, nabízelo se po vzoru zahraničí pomoct tomuto číslu v hybridním provedení veletrhu. Ruku na srdce, ale zde bohužel ekonomické zájmy firmy organizující veletrh úplně neleží. Nejde se tak divit snaze primárně zaplnit výstavní plochu. Navíc se ukazuje, že všechny snahy transformovat veletrh také do virtuální podoby dopadají minimálně rozpačitě. Nicméně i v této oblasti se nachází potenciál dalšího vývoje veletrhu a upřímně si myslím, že na toto téma bude muset organizační výbor chtě nechtě v budoucnu reagovat.

Zajímavým pokusem o zájem o částečně virtuální přenesení témat veletrhu tak mohla být Digi stage, která v rámci projektu Digitální továrny na MSV přinesla kontinuální vysílání programu. Tady si dovolím kolegům předem malou omluvu za další řádky. Vím, že příprava takovéhoto projektu není jednoduchá. Na druhou stranu mi tohle přišlo nedotažené po mnoha stránkách a řadě zajímavých přednášek pak kulisa prázdné stage moc neslušela. Stejně tak zbývá věřit, že materiál, který takto vzniká, bude umět správně uchopit i veletrh. Přeci jen jde o (například v Německu) zajímavé prvky veletrhů, které se těší velkému zájmu. Zvlášť v době, která některým neumožnila veletrh fyzicky navštívit z různých důvodů, mohl být tento prvek více pojat jako lakmusový papírek budoucího hybridního pojetí veletrhů. Tato příležitost dle mého nebyla využita naplno. Celkově však lze říct, že celá expozice mapující trend digitální transformace průmyslu byla zajímavým lákadlem. I když jistě, ambice tohoto tématu v dobách postcovidových musí být o kousek větší.

Zpět k tomu číslu, které zajímá každého potenciálního vystavovatele dalšího ročníku a hodnotí ho v těchto dnech i marketingové týmy těch vystavujících na právě proběhlém ročníku. Ani v dobách největší slávy veletrhu nešlo pohlížet na číslo v kolonce počet návštěvníků v rovnítku k získanému obchodnímu leadu a relevantnímu veletržnímu setkání. Protože pozor, můžeme tvrdit, že veletrh je o prestiži, ale počet obchodních relevantních jednání stejně bude rozhodovat o vystavovatelích v příštím roce.

Naštěstí z mnoha rozhovorů se ukazuje, že na tomto poli veletrh jednoznačně uspěl. Rozhodnutí vyrazit na veletrh byla zřejmě povětšinou hnána snahou firem posouvat své provozy a hledat konkrétní řešení, které jim v tom pomohou.

Vystavovatelé se při opatrných pátečních neformálních hodnoceních shodují, že paradoxně počet relevantních kontaktů atakoval čísla předchozích let. I při menším počtu vystavovatelů navštívili stánky zájemci, kteří opravdu měli snahu řešit konkrétní obchodní požadavky; svým způsobem tak během veletrhu vydělali všichni, kteří nejistou investici objednávky stvrdili svými podpisy.. Troufám si říct, že u firem letos vystavujících, si veletrh obavy o účast v příštím roce dělat starost nemusí. I přesto je musí přesvědčit, že si kvalitu návštěvníků udrží.
 

Pět dní je moc

Závěrem bych rád otevřel diskusi nad jednou myšlenkou, která se objevuje již delší dobu. Byly doby, kdy celotýdenní formát veletrhu jistě dával naprostý smysl. Veletrh tehdy ovšem ukazoval průmyslovým firmám technologie, které jim mají otevírat budoucnost výroby. Stejně tak je potřeba evaluovat zažitou praxi i s ohledem na veletrh. Jestli v jedné věci po letošním veletrhu panovala naprostá shoda, tak to byla samotná délka veletrhu. Je opravdu potřeba mít veletrh rozprostřen do pěti dní?

Kdo zažil letošní veletrh, tak mi jistě dá za pravdu, že pondělí nejednoho vystavovatele vyděsilo, protože kdyby se i další dny opakoval počet návštěvníků ze vstupního dne, tak by tento text rozhodně nebyl tolik pozitivní. Dlouhá léta slýcháme, že pondělí je tradičně slabší den. Já tedy ještě často i otázku typu: „Není pondělí novinářský den?“ Možná je na vině i přenesení některých tradičních formalit pondělního dne na dny další (například z důvodu ustanovování nové sněmovny). Na druhou stranu to opravdu znovu otevřelo několikaletou ránu otázek, zda je opravdu potřeba, abychom byli na výstavišti celý týden. Opět jen rychlé nahlédnutí do nejbližší zahraniční praxe ukazuje, že i třídenní veletrhy plní svůj účel velice dobře.

Nebuďme zase ale příliš revoluční a zkusme krátit pouze na dny čtyři. Může se stát, že pak se stane hraničním dnem s nižší účastí úterý, ale osobně si to nemyslím. A zkusím vyslovit nahlas ještě jednu tezi. Samozřejmě ďábel je skrytý v detailu a hlavně v účetnictví. Zkrácení veletrhu by jistě mělo promluvit do cen. Troufám si však věřit, že i firmy by toto zkrácení ocenily natolik, že by cenu akceptovali i při snížení plnění ze strany výstaviště o jeden celý návštěvní den. Pletu se?

A zkusím ještě jeden dodatečný nápad. Věřím, že veletrh je místem inspirace i budoucím generacím, které budou ovlivňovat výrobu. Školy na veletrh patří, ale je opravdu bezpodmínečně nutné, aby se pídili po dárkových předmětech na stáních, kde ve stejnou chvíli odradí od návštěvy firemních zástupců lidi z firem? Již delší dobu se mi líbí myšlenka vyhradit těmto školním výletům vlastní program. A znovu se ptám vystavovatelů, opravdu by vadilo přijímat školy, kdybyste pro ně měli vyhrazený čas – třeba pátek? Klidně s méně obchodníky na stánku, ale hlavně s připraveným programem pro tyto specifické věkové skupiny. Nikdo nemůže tvrdit, že na budoucí generaci nezáleží, protože všichni po nových talentech brečíme a tady leží příležitost je nadchnout něčím lepším než reklamním nafukovacím míčem…


MSV 2022: věřit a těšit se

Někdo namítne, že jsem byl v předchozích řádcích možná zbytečně kritický. A možná i to, že mi vlastně hodnocení nepřísluší. Těm z vás se tedy omlouvám a přidávám důležité opakování, že si myslím, že veletrh MSV 2021 celkově uspěl. Šlo opravdu o veletrhu, ve který málokdo věřil. Však i těch exponátů nikdo neobjednal na stánek tolik, kolik by zajišťoval v běžných letech. Organizační tým však udělal v této době opravdu malý zázrak. Za to bych jim přál potlesk vestoje. Hlavně však udělal vše proto, aby se mohl konat veletrh s číslovkou 2022. Pojďme věřit, že veletrh bude. A těšit se, že zase bude větší a ještě lepší.

My z branže novinářské můžeme pomoct pouze málem, třeba tím, že přineseme více novinek z veletrhu a vypíchneme zajímavosti, které jste třeba letos nemohli vidět, protože jste na veletrh z jakéhokoliv důvodu nezvládli dorazit. Protože, když chci být kritický, tak musím být také k sobě a celkově mediálnímu pokrytí veletrhu. Trochu se mi zdá, že jsem pro něj neudělali zatím tolik, kolik si taková událost zaslouží. Napravíme to…

Lukáš Smelík

Šéfredaktor časopisu Control Engineering Česko se soustřeďuje zejména na témata spojená s digitalizací, automatizací a robotizací průmyslu. Příspěvky se snaží odhalovat současné trendy a nálady na tuzemském i světovém trhu.