O strojích a lidech…

Pokaždé když hledím na křivku současné konjunktury, mám v první řadě před očima všechny poučky o hospodářských cyklech. Ano, vytěžme co nejvíce z dob, kdy to vypadá, že se máme dobře. Ale nebuďme slepí, nemusí to být navždy, zejména pokud nebudeme rozumní.

Už teď zní v kuloárech, že „je to zajímavé, ale musel bych na to mít čas“. Takže pojďme toho času ještě ubrat a zaslouženě si pak pro jistotu navíc i prodloužit o týden dovolenou. Všechna čest odborům, ale i přes mou osobní fascinaci tímto o(d)borem bude potřeba najít nástroje, jak těchto požadavků dosáhnout.

V popředí všeho musí zcela jistě stát lidé. A v průmyslu navíc dobře připraveni na svou profesi. Jenže tady bych zase zbytečně slzel nad celým systémem vzdělávání, obzvláště nad tím technickým. Nicméně je zcela jasné, že bez kvalifikace či osvojování návyků potřebných pro kvalitní výrobu nelze dosáhnout vyšší produktivity, pak ani zlepšování podmínek pracovníků ve výrobě není možné.

A to mě vrací k úvodní myšlence, že to nakonec o lidech být nemůže. Někdo teď namítne, že jsem příliš velký pesimista, já bych oponoval, že spíše realista, možná až optimista. A jak tvrdí jedna moudrost, optimista je člověk, který si myslí, že žije v nejlepším možném světě, zatímco pesimista je ten, který tomu věří. A já si zatím jen myslím, že lidé sami od sebe produktivnější nebudou, ať už se budou mít sebelépe.

Takže jedinou možností, jak při tlaku ze strany zaměstnanců, kteří při rekordně nízké nezaměstnanosti musejí prosadit takřka cokoli, zvýšit produktivitu, je dát jim lepší nástroje. A hleďme, moderní technologie, zejména ty v oblasti digitalizace, automatizace a robotizace, jsou znovu na pořadu dne. Ne jako požírače lidské práce, ale pro její zefektivnění. No, uvidíme, jestli se později znovu neobjeví jako nucená a nutná náhrada lidské práce (ale nemalujme čertbota na zeď).

Proč mě tyto myšlenky vlastně napadají? Aktuální vydání časopisu Control Engineering Česko mi zase umožňuje číst o zajímavých možnostech, které moderní technologie nabízejí, o něco dříve, než tomu je u vás čtenářů.