Špatná znalost cizích jazyků – málo známá bariéra pro rozvoj Průmyslu 4.0

Špatná znalost cizích jazyků – málo známá bariéra pro rozvoj Průmyslu 4.0

Přednosti Průmyslu 4.0 a spolu s nimi i sítě 5G, umělá inteligence a další technologie jsou častým a vděčným tématem. V tomto sloupku však pominu cíle Průmyslu 4.0, v nichž obvykle tápou všichni účastníci debaty, včetně výrobních podniků, které by principy Průmyslu 4.0 měly aplikovat. Soustředit se budu na jednu přehlíženou, avšak naprosto zásadní bariéru pro implementaci jakékoli inovace, včetně Průmyslu 4.0. Tou je v České republice velmi malá znalost cizích jazyků ve výrobních firmách, potažmo v celé společnosti.

Na začátek vyzdvihnu pár faktů o České republice:

  • Ekonomika je vysoce exportní, vývoz tvoří 80 % HDP a 84 % zboží míří do zemí EU[1].
  • Jsme malý trh, který z principu bude trendy spíše následovat nežli vytvářet.
  • Prozatím jsme velmi dobře integrovaní do dodavatelského řetězce západní Evropy.
  • V regionu střední a východní Evropy rostou mzdy nejvíce právě u nás.
  • A konečně většina konkurence výrobních podniků pochází ze zahraničí.

Jelikož je Česká republika na exportu životně závislá, je pro nás nezbytné pečlivě sledovat zahraniční trendy, vyhodnocovat jejich dopady a dopředu se připravovat na změny, které tyto trendy přinesou. Výrobním podnikům jinak hrozí stav v duchu českého přísloví „Kdo chvíli stál, stojí opodál“. Výrobní podnik, který chvíli zpomalil, to v překotném rozvoji automatizace a digitalizace již nedožene. Znalost cizích jazyků je pro sledování zahraničních trendů na všech úrovních organizační struktury výrobního podniku klíčová. Bez znalosti cizích jazyků nelze komunikovat. Bez komunikace začínáte zaostávat. Zaostávání vede k menší přidané hodnotě a tím i k menšímu výkonu a nižším mzdám.

Ve výrobní sféře se daly do pohybu dva důležité trendy. České výrobní podniky je však vůbec nezachytily anebo jim zatím málo rozumějí. Prvním je výše zmíněný Průmysl 4.0, který se ale v Česku většinou redukuje na automatizaci ve výrobě. Druhým je například vytváření sítí pro správu majetku. Sítě pro správu majetku propojují výrobce zařízení s jeho uživateli (zákazníky). Obě strany si v digitální podobě vyměňují důležité informace pro provoz (manuály, servisní postupy, data z provozu atd.).  Pokud český dodavatel o trendu nevěděl nebo mu málo rozuměl a není schopen se do sítí napojit, zajisté nebude pro zahraničního zákazníka relevantním partnerem.

V českém výrobním podniku je do značné míry jedno, jestli je to pobočka nadnárodní korporace nebo ryze český podnik, vás překvapí špatná znalost angličtiny. Pokud byste vedle angličtiny očekávali alespoň komunikativní znalost němčiny, přeci jen je Německo náš největší exportní trh, realita výrobních podniků vás rychle probere. Když mluvím o znalosti angličtiny, očekávám, že ve svém oboru budu schopen vést plynulý dialog s cizincem, u něhož angličtina není rodným jazykem.

Problém lze hledat už v českém vzdělávacím systému. Dle mé zkušenosti nejsou absolventi středních a studenti vysokých škol absolutně schopni vést při pohovorech dialog v angličtině. Nejspíš vás také překvapí, že dokonce ani absolventi vysokých škol nejsou schopni takový dialog vést. Pokud si jako druhý jazyk na střední škole zvolili němčinu, na univerzitě ji většinou bohužel zapomenou. Musím konstatovat, že špatná znalost cizích jazyků je i po třiceti letech od revoluce tíživé dědictví komunistického režimu. Český vzdělávací systém nerovnosti ve společnosti (tedy úroveň dosaženého vzdělání závisejícího na původu dítěte) bohužel spíše prohlubuje, než smazává, což situaci dále zhoršuje.

Znalost cizích jazyků je přitom u tak malého národa strategická nutnost, především když je jeho ekonomika těsně navázána na větší zahraniční trhy, a taky dovednost pro případ, že se chce dále rozvíjet. Výrobní podnik se nesmí spoléhat jen na informace, které mu v češtině sdělí místní zástupci zahraničních partnerů. Jejich reprezentanti ostatně ani v daném oboru nemají špičkové experty a musejí požádat o pomoc kolegy v centrále. Výrobní podnik musí sám aktivně sledovat nejnovější trendy, vysílat své zaměstnance na různé zahraniční veletrhy a konference, komunikovat se svými zahraničními partnery a konkurenty, sám si mapovat stávající situaci a její předpokládaný budoucí vývoj. Špatnou znalostí cizích jazyků hrozí, že nejen výrobní podnik, ale i celá česká ekonomika spadnou do druhé ligy, která v dodavatelském řetězci budoucnosti bude hrát pouze druhé housle.

Ivo Procházka, obchodní zástupce pro Digital Supply Chain&IoT v SAP ČR

[1]Czech Republic, Economic and Business Outlook, GlobalSuccessAdvisors, Gmbh, May 2019

Control Engineering Česko

Control Engineering Česko je přední časopis o průmyslové automatizaci. Je vydáván v licenci amerického Control Engineering, které poskytuje novinky z této oblasti více než 60 let.

www.controlengcesko.com