HLADINKA: Pití piva v hospodě je součást naší národní identity

HLADINKA: Pití piva v hospodě je součást naší národní identity

Martina Ferencová, žena ve světě hrdých mužů. Výkonná ředitelka Českého svazu pivovarů a sladoven byla hostem první oficiální epizody pořadu, který ukazuje pivo v novém světle. I když to není úplně Vše o průmyslu, blíží se léto a tak možná oceníte i novinku z naší produkce. 

„Moje oblíbené pivo je čepované. To znamená, že mám ráda jakékoliv pivo v hospodě. Nejsem příznivcem lahvového. Poměrně hodně ujíždím na pšeničném pivu. Jelikož jsem masožrout, tak k pivu mám ráda jakékoliv maso, nejlépe z grilu. Nejlépe pivo chutná po sportu. Například, když člověk doběhne, tak to v něm zasyčí, ani neví jak.“

Nechcete číst? Poslechněte si celou epizodu

Jaké jste měla začátky, když jste jako žena vstoupila do ryze mužského světa a měla být reprezentantem jejich piva?

První dáma českého piva vždy byla a bude paní profesorka Basařová. Jako člověk i odborník dala oboru nesmírně mnoho. Já si rozhodně nečiním právo na tento titul. To si spíše zaslouží sládkové, o kterých se budeme bavit později. Já spíše zastupuji ten obor, hájím zájmy členů pivovarů a sladoven a nemůžu říci, že by ty moje začátky byly procházka růžovou zahradou. Ne všichni mí kolegové byly na začátku spokojeni s tím, že by žena měla zastupovat české pivo. Nakonec se ale ukázalo, že tato moje nevýhoda je ve finále velkou výhodou. Ty předsudky má každý a když se řekne české pivo, tak si každý představí chlapíka, který o něm bude mluvit. Já vážím 50 kilo a měřím 155 centimetrů a kamkoliv vstoupím, tak si mně lidi pamatují a vědí, že tahle ženská přišla vyjednávat o českém pivu. Jak já říkám, pivo otevírá dveře a ženu od piva vítají všichni s otevřenou náručí.

Sládkové jsou většinou velmi výrazné osobnosti. Trvalo některým z nich delší dobu, než jste se jim dostala pod kůži?

Pivovarský obor je zvláštní v tom, že se zde motá neskutečná spousta skvělých a naprosto výjimečných lidí. Sládci opravdu takoví jsou a musím říci, že opravdu neznám žádného, který by mně chtěl z něčeho zkoušet. Nejsem technický typ, spíše věčný student a každý sládek by mne z mých znalostí dostal, ale oni to nedělají. Ti lidé mají pivo v krvi a berou svět s nadhledem.

Zmínili jsme osobnosti na pozici sládků. Najdeme mezi nimi i ženu? A teď přemýšlím, jestli je to stále sládek nebo už paní sládková?

Říká se jim paní stará a je jich jako šafránu. Osobně se znám s Natašou Rouskovou z PMS Přerov a ceny za degustační soutěže ji předávám poměrně často, takže jde vidět, že svou práci dělá opravdu dobře a nesmírně si ji vážím, protože, jak říkáte, je to opravdu mužská doména. Ženy najdeme spíše v laboratořích, protože opravdu mají předpoklady k degustacím. Ve Výzkumném ústavu pivovarsko-sladařském jsou také většinou ženy. Vím ale, že ženy najdeme i v minipivovarech.

Jaká je vlastně role Českého svazu pivovarů a sladoven?

Sdružuje zástupce pivovarů a sladoven formou členství. Najdeme zde ale i školy nebo dodavatele surovin. Mým úkolem je hájit jejich zájmy. Znamená to vytvářet strategie. Stále nacházíme nové motivy a výzvy. Je to vlastně takové hájení české pivní tradice, hospody a konzumenta. Velkou oblastí, které se věnujeme, jsou proto daně a legislativa. To je velký oříšek a ukazuje se, že se na tuto oblast budeme muset zaměřit čím dál více. Velké téma je rovněž společenská zodpovědnost, protože jsme výrobci alkoholu a alkohol nepatří do rukou všem.

Zmínila jste nové výzvy. Jedna obrovská před časem vyústila v projekt „Zachraň hospodu“. Medializovaný byl dostatečně, můžeme ale představit jeho pointu?

To byla velká výzva. Vláda rozhodla, že ze dne na den zavře všechny hospody. Začali jsme řešit, co s tím budeme dělat a bylo nám jasné, že na stát se rozhodně spoléhat nemůžeme. Věděli jsme, že příjmy hospod jsou nulové, ale náklady jim zůstávají stejné. Idea spočívala v okamžité výpomoci od jejich fanoušků, od lidí, kteří do té hospody chodí, aby je podpořili a poslali jim nějaký finanční obnos s tím, že jim to hospody vrátí, až zase budou otevřené.

Bylo to poměrně náročné, protože vše je svázáno nějakou legislativou a náš právník mi klepal na rameno při každé větě, kterou jsem vyslovila. Bylo to náročné, ale nakonec se nám to podařilo poměrně v krátkém čase rozjet. Bylo to živelné. Vybrali jsme 10 milionů korun. Do projektu se zaregistrovalo 2,5 tisíce hospod a dárců bylo přes deset tisíc. Ty vouchery jsou platné do konce roku a je tam spousta času na to, jít si potom v pohodě to pivko užít.

Ono mne docela překvapilo, kolik toho pivovary pro ty hospodské udělaly a ani se o tom neví. Začalo to třeba výdejními okénky, kdy pivovary dovezly pivo a zajistily kelímky. Jsou ještě jiné případy, o kterých víte?

Mně to až tak nepřekvapilo, protože Češi jsou vynalézaví a ukázalo, že za to v krizi umíme vzít. A u piva to platí dvojnásob. Ukázalo se, že dokážeme i takovéto hrozné situace využít k rozvoji a posunu. To znamená, jak to pivo zákazníkovi naservírovat nebo přinést i přes ty bariéry, které zde nastaly. Ale zpět k vaší otázce. My teď hlavně potřebujeme, aby lidé do hospod chodili a cítili se tam bezpečně. Spousta pivovarů proto nabízí hygienické prostředky, zdarma sanitaci výčepních zařízení, která stála skoro tři měsíce, nabízí úklid, vybavení. Zároveň se nám se Svazem měst a obcí podařilo doručit starostům výzvu, aby otevírali zahrádky a byli nápomocni hospodským. Ti, kdo jsou šikovní, vezmou to za pačesy a udělají vše proto, aby hospoda byla plná a zase živá, protože to je to, co všichni chceme. Naplno se tak ukáže, zda to pivo opravdu máme v DNA.

Účet za koronu bude vysoký a pro pivovary také. Opravdu budou muset platit daň za to pivo, které vylili?

To je otázka legislativy a daňových skladů a toho, jak to tady u nás funguje. To, že pivovary musí platit daň ze spotřeby za pivo, které není spotřebováno, je věc, na kterou upozorňujeme ministerstvo financí zhruba čtyři roky. Prakticky doplácíme na to, že jsme v zákoně společně s minerálními oleji, které mají daňové úniky opravdu veliké. Požádali jsme ministerstvo financí, aby k tomu přistoupilo hrdinsky a ono nám vyšlo vstříc. Musím ale říci, že pouze částečně. Sice řekli, že spotřební daň za nespotřebované pivo je blbost, ale udělali to tak šalamounsky, že je to jen do konce roku a pod celním dohledem. Určitě budeme tlačit na to, aby se to do budoucna vyřešilo, protože když například pivovar jede na festival a veze tam cisternu, je škaredé počasí a pivo se nevypije, tak z něj stejně spotřební daň zaplatit musí.

My jsme ztráty počítali a máme informaci, že to, co muselo být vráceno na celní sklady, představuje objem půl milionu hektolitrů. To ale neznamená, že se vše zlikvidovalo. Nikdo ze sládků nemá zájem na tom, aby se jejich pivo lilo na kanál a ministerstvo životního prostředí za to rozdávalo pokuty. Udělali pro to často nemožné, aby pivo zachránili. To bych chtěla zdůraznit.

U daní ještě zůstaneme. Vyznáte se nyní ve všech druzích DPH? Viděl jsem na to krásné instruktážní video od kanceláře Blaník…

Blaník je správně! Já se teda stydím, protože jsme u zrodu toho nápadu, jak pomoci české hospodě stáli a když se na internetu objevila ona tabulka o devíti řádcích, kde to měli kolegové zařazené, tak jsem pod to dopsala „co to je za blbost?“.  Pak jsem se do toho zákona začetla a s hrůzou zjistila, že je to pravda. Pivo v hospodě mělo být zařazeno do té nejnižší sazby spotřební daně, ale legislativa České republiky je opravdu „veliká“ a krkolomná, takže se z toho stalo něco, co nikdo nechtěl.

Pojďme na veselejší téma. Pivní kultura v České republice. Když se vrátíme o třicet let zpět, měli jsme tady jeden typ piva, nějaké ležáky. Dnes přes pět stovek minipivovarů, další průmyslové pivovary a tisíce druhů piv. Co na to říkáte?

Já jsem ráda. Těší to lidi, lidi to baví. Existují nadšenci, kteří objíždějí minipivovary a testují. Kupují různé chmele, vozí si je z Ameriky, vaří pivo doma ve vaně. To je strašně krásné obohacení toho oboru.

Kolem piva se mění spousta věcí, ale jedna se mi líbí poněkud méně. Sama jste řekla, že když pivo, tak čepované v hospodě. Neztrácí se lidé z hospod a nepřidává se více plast a plech? Není to na škodu?

Pití piva v hospodě je součást naší národní identity. To, že chodíme na jedno, to chodíme. To, že jich je potom pět je druhá věc, ale v podstatě to k nám patří. To, že se to vytrácí ve prospěch konzumace doma, vidíme i na výsledcích z roku 2019, kdy nám to zase o procento kleslo.  35 % piva se vypije v hospodách a restauracích a 65 % doma. Klesá to takto již několik let, vždy o jedno procento. Tento trend je ale všude a je nezastavitelný. Pivní velmoc, jakou je Německo je na dvaceti procentech. Jediný, kdo se s tím snaží dobře vyrovnávat, je Irsko. Musíme si to udržovat. Proto máme i své projekty jako Dny českého piva nebo Pivní středa. Snažíme se k tomu chození do hospody vybízet.

Co pro Vás znamená, když se řekne české pivo?

No to je sedmý div světa, jak já říkám. Kamkoli na světě přijedu, a řeknu, že jsem z Česka, tak všude znají naše pivo a fotbalisty.

A co Dny českého piva? Už znáte program?

Akce se koná vždy v září a vznikla před osmi lety, kdy jsem si říkala, že tady každý slaví kde co, a my Češi nemáme svůj svátek. Hodili jsme to na papír a řekli si, že by bylo dobré, udělat z toho takovou celonárodní oslavu. Svatý Václav je patronem českého piva, takže proto ten termín a v letošním roce se slavnosti uskuteční od 23. září, čímž všechny zvu. Projekt samotný se také vyvíjel. Ze začátku jsme mysleli, že bude dobré, když k tomu přidáme i gastronomii, kančí se šípkovou a podobně, ale ono je to strašně jednoduché. Každý Čech a každý, kdo má rád pivo, by měl v tom týdnu chodit do hospody a mělo by to být automatické.

Vraťme se k tématu. Martina Ferencová, jako milovník piva…Umíte uvařit pivo?

Neumím. Ani jsem to nikdy nezkoušela. Když jsem se dostala k pivovarnictví a sadařství, zjistila jsem, že ten proces je strašně náročný. Uvařit dobré pivo není náhoda nebo pokus, omyl. Člověk opravdu musí umět a já mám neskutečnou úctu ke sládkům, kteří to umí. Abych někde, něco zkoušela mně neláká. Já jsem spíše na tu konzumaci.

Vítězslav Fejfar

Vítězslav Fejfar je editor ve společnosti Trade Media International (vydavatel časopisů Contorl Engineering Česko a Řízení a údržba průmyslového podniku). Zaměřuje se na rozhovory, reportáže a příběhy z průmyslových firem. 

www.trademedia.cz