PODCAST #38: Lukáš Kousal – Čeští technici a inovátoři mají velký lokální i světový význam

Lukáš a Lukáš z údržby. Zatímco Smelík o ní spíš mluví, Kousal ji opravdu dělá. Oba s velkým zapálením.               Lukáš a Lukáš z údržby. Zatímco Smelík o ní spíš mluví, Kousal ji opravdu dělá. Oba s velkým zapálením.

Najít v českých luzích a hájích člověka, pro něhož je práce téměř splněním dětských snů, není jednoduché. Ba co více, jedná se o člověka zapáleného pro nové technologie, které uvádí do praxe třeba doma v obýváku nebo na zahradě. Naše pozvání do studia přizval manažer technické a chytré údržby lisoven ŠKODA AUTO Lukáš Kousal.


Dnešní host podcastu Vše o průmyslu má s moderátorem společné jméno i zapálení pro obor průmyslové údržby. Na druhou stranu, na rozdíl od něj, mu skutečně na technologické úrovni skutečně rozumí. Jinak by si určitě korporátní cestičku ve Škoda Auto tak rychle nevyšlapával. Lukáš Kousal v popisu své funkce tvrdí, že je manažerem nejen technické, ale hlavně chytré údržby. Jeho zapálení pro technologie je až nakažlivé. A troufám si říct, že je až s podivem, že se k mikrofonu dostává až teď, protože na seznamu hostů byl mezi prvními. Nakonec jsme se termínově konečně sešli a já věřím, že se máme společně nač těšit.

 

 
 
Je lepší být v karanténě v Číně, nebo v České republice? Stihl jste v loňském roce obě…

Není lepší být ani v jedné, ale tím, že jsem do Číny letěl v polovině ledna 2020, kdy svět ještě nevěděl, že něco jako pandemie existuje, jsem v Číně pobyl v karanténě. V té české jsme byli donedávna my všichni. Pokud bych měl obě porovnat, vždycky se snažím dívat do budoucnosti, takže lockdown a karanténa v Číně byla pro mě efektivnější, protože jsem viděl rychlý nárůst a zotavení z problematiky. Tam probíhal lockdown tak, že jsme na 14 dní bydleli ve čtyřech osobách na 25 metrech čtverečních. Nesměli jsme vůbec ven, vyjít mohl jen jeden člen rodiny, který měl úřední razítko s povolením. V uzavřené komunitě, podobné našim sídlištím, byla ostraha a hodně se to řešilo. Mám informace, že v severní části Číny, kde jsme byli, nebyl ani jeden nakažený, takže ten tvrdý lockdown tam dával smysl. Je to hlavně o lidech, my všichni jsme pravidla ctili a respektovali tak, aby se vše rychle vyřešilo.

Firmy, které už před krizí vsadily na moderní technologie, získávají rázem konkurenční výhodu. Je pro Vás Průmysl 4.0 stále pojem, kdy jej na úrovni České republiky implementujeme, i když trh čelí řadě výzev a omezení?

Myslím si, že pojem to je a bude, i když v různých článcích se tímto pojmem označuje ledacos. Pro mě je to digitalizace a získávání dat, také robotizace a automatizace. V naší lisovně je automatizace na velice vysoké úrovni, takt je vysoký – každé 4 vteřiny získáme v průměru jeden či dva výlisky. Robotizaci máme také podchycenou, jdeme tedy cestou digitalizace. Ve Škodovce máme již 11 let zavedený původení condition monitoring, ten novější u nás jede čtyři roky. Ve sběru dat jsme hodně daleko, nesbíráme jen výrobní data, condition monitoring či senzoriku, ale i energie. Když jsme na přelomu března a dubna 2020 zavřeli celou firmu, nějaké minimum zaměstnanců v prvních dnech na pracovišti zůstalo. Mým úkolem bylo sledovat to zpovzdálí, měl jsem z home-office přístup k energetickým datům (elektrická energie, stlačený vzduch, vzduchotechnika, teplo aj.) a tedy možnost odhalit energetické minimum. Pokud mají vaši posluchači data, podívejte se na období, kdy jste své firmy zavřeli, sledujte spotřeby energií a pokud jste si ověřili, že je vše vypnuté, vyjde vám energetické minimum. Znáte spotřebu energií a můžete odhalovat úniky. Energie sleduji na týdenní bázi, know-how za dva tři roky jsem získal. Lockdown sice nebyl dobrý, ale v tomto rozměru jsem získal další pohled na data a jejich využití.

Krize pandemie ale na druhou stranu přináší i škrty v oblasti investic. Jak to bude ve Škodovce? Budete mít rozpočet „na nové hračky“?

Ano, můžu říct, že zrovna nedávno jsem dostal zajímavé finance na rozšíření jedné technologie. Peníze jsou i v tomto těžkém období, ale jak jsem zmínil, je důležité projekt obhájit, zdůrazňovat návratnost a podporovat projekty, které mají smysl a přinesou benefity.

Poslech a možnost odběru všech epizod v aplikacích:

Spotifyhttps://open.spotify.com/show/

Apple Podcast: https://podcasts.apple.com/cz/podcast/

Google Podcast: https://www.google.com/podcasts

Lecton: https://lectonapp.com/cz/podcast/ 

Můžeme se bavit konkrétněji o technologiích, na které ve Škodovce sázíte? Co je to klíčové, co se u vás prosazuje?

Zmíním rád pár projektů. Určitě pořád razíme stopu condition monitoringu (CM). Pokud nebudeme znát data, nemůžeme se posouvat dál. Rozšiřujeme ho na další lisovací linky. Stavíme i dvě nové linky, lisovací a nástřihovou, kde už počítáme s implementací CM monitoringu z původních linek. Sběr dat je jedna věc, ale co pak s nimi? U nás máme dvě kategorie, jednu tvoří on-line CM – údržba a management vidí, co se aktuálně děje s komponenty, senzory a hodnotami. Protože máme ale dat a údajů opravdu hodně, je občas zapotřebí dívat se na ně i zpětně, v různých pohledech, měřítkách či dimenzích. Tam nastupuje BI reporting. Zvolili jsme cestu Microsoft Power BI, je uživatelsky jednoduchý, sami jsme schopni naklikat reporty z dat, které máme. Moje motivace byla získat rychle a přehledně fakta o tom, co všechno můžeme získat v on-line prostředí. Veškerá získaná data jsou velice zajímavá a nabízejí možnost těžit spousty informací. Nejen nyní, ale hlavně v budoucnosti.

Na začátku jsem zmínil, že zastupujete údržbu, kterou máte raději – dokážete tam firmě šetřit peníze, což je krásný paradox o všeobecné domněnce o tom, že údržba je náklad. Jaký je Váš názor?

Údržba určitě stojí peníze, ale díky novým nástrojům lze náklady významnou měrou snižovat. Nejenom nasazováním digitalizace, která není nejlevnější cestou, spíše cestou s dlouhodobější návratností. Těžší doba, kterou nyní zažíváme, rozpočty omezuje implementacím i údržbě, takže se snažím hledat řešení, která můžeme vytvořit in-house, vlastními silami. Pro tým údržby jsem vytvořil reporting, kdy jeden operátor si vezme klasický vibrodiagnostický měřák, hodnoty zapíšeme do tabulky a do Power BI zapíšeme hodnoty, které můžeme sledovat. Určitě by existovalo sofistikovanější řešení, což ale stojí peníze. Zmiňuji to z důvodu, že jsme to nasadili na lisovací lince, které za rok končí životnost. Nevyplatí se nám tedy investovat víc, proto jsme šli touto cestou. Zabere to práci, ale i taková řešení jsou možná a efektivní. Spousta údržeb jednoduchou vibrodiagnostiku provádí, data lze sledovat v horizontů týdnů či dnů, takže na poradách jsou k dispozici konkrétní data ke konkrétním strojům či linkám.

CM bylo vlastně první téma, o kterém jsme se bavili před několika lety na našem prvním setkání na konferenci Fórum údržby. Na platformě Thingworx jste ve Škodovce postavili něco, čemu jste začali říkat „opravdu chytrá údržba“. Dokážete říct, jak taková údržba vypadala a jak se po těch sedmi letech vyvinula?

Zvolili jsme platformu Thingworx na doporučení českého integrátora Foxon, naši elektronici dostali tuto možnost a začali přemýšlet, jak technologii nasadit a posunout ji dál. Perfektně se v ní potkává myšlenka údržby a vize společnosti. Firma je lokální, máme k sobě blízko komunikačně a nápady, které vznikají, se dají rychle komunikovat a implementovat. Drobnou překážkou bývají finance, ale tím, jak se jedná o postupný proces, nejsou to až tak obrovské částky. U jedné lisovací linky se vytvořil návrh, jak by to mělo vypadat, použily se tři technologie – webové prostředí pro on-line CM, kde se ukázalo, jaký benefit to má. Šli jsme rovnou cestou digitálního dvojčete, což má pro mě obrovský význam, ačkoli to na začátku vypadalo jinak. Údržbě a technikům však obrovsky pomáhá v lokalizaci závad a problémů. CM má systém alarmů a predikcí, takže notifikaci dostáváme nejen v seznamu, ale i přímo na konkrétním místě, např. v rozvaděči. Naše lisovací linka je obrovská, má délku fotbalového hřiště, rozvaděče má okolo sebe, takže se nám nevyplatí např. využití rozšířené reality, ale například na svařovně či montáži indoorová navigace má význam. Údržbář sice má znát své stroje, ale je jich tolik, že i taková technologie si najde své místo.

Zmínil jste digitální dvojče. Na úrovni údržby jsem neslyšel snad nikoho jiného bavit se o dvojčeti právě v té souvislosti. Jak spolu tedy souvisejí? Lze digitální dvojče aplikovat a jak konkrétně?

Je možné aplikovat tak, že si vytvoříte digitální kopii např. lisovací linky. Snažíte se dostat do ní co nejvíce komponent ve 3D modelu, domodelovávat linku. Velkou slabinou digitálních dvojčat je možnost získání dat, 3D modely. Výrobci většinou dodávají jen obálky, ale údržba potřebuje ve finále každý šroubek, aby mělo digitální dvojče hlubší význam. Zatím fungujeme ve fázi obálek jednotlivých strojů a zařízení, na každou komponentu či díl se snažíme napojit senzoriku tak, abychom dostávali notifikace. Ve virtuálním 3D modelu se nám pak může „rozblikat“ daná část, o které jsou údržbáři informováni. Digitálním dvojčetem a 3D modelem se otevírá téma tréninku, protože pokud vlastníte dvojče a 3D modely, můžete nejen nově příchozí do oddělení údržby trénovat, seznámit je se stroji. Je to ale dobrý nástroj pro méně časté opravy, připomenutí montáže či opravy komponenty, která se „kazí“ jen občas.

Podobný projekt musí být i v rámci koncernu dost ojedinělý. Odvezli si některé prvky ze Škodovky jinam? Inspirovali jste někoho zvenčí k tomu, aby se vydali vaší cestou?

Dva roky jsme řešili, jakou platformu budeme celokoncernově používat. Měli jsme obrovskou výhodu v tom, že jsme s tímto projektem začali o rok a něco dříve. Postavili jsme velmi silný CM, který jsem prezentoval směrem ke koncernu. Pokud si správně pamatuji, po různých značkách v celém světě bylo v úvaze asi pět či šest různých platforem, ale zvítězil Thingworx. Snažíme se, aby se pro CM v rámci koncernu používala právě tato jediná platforma, a učíme se, jak aplikace sdílet. Má to význam, v rámci skupiny jsem také otevřel téma, že bychom si mohli vzájemně sdílet data, šlo mi o vzájemnou pomoc údržeb, nikoli o soupeření či závodění značek. Lisujeme jiné modely, materiály, každá značka má svoje strategie. Šlo mi o sdílení informací o lisovacích sílách, o tom, jak dlouho jednotlivé komponenty vydržely atd. Zatím dáváme dohromady myšlenkovou mapu dat a údajů, které by stálo za to sdílet a tím pomáhat i mezi značkami navzájem.

Jak časté je, že nápady z ČR pronikají do koncernu? I Váš bývalý kolega šel pomáhat rozvíjet vývoj v Indii. Dokáží Češi opravdu světu něco nabídnout?

Je to opravdu tak, můj bývalý šéf pomáhá v Indii, dodneška si sdílíme informace o vývoji v Mladé Boleslavi a jsme schopni porovnávat zkušenosti, hledat řešení, jak bychom si mohli pomoct. Čeští technici a inovátoři mají velký lokální i světový význam. Povedlo se mi to i v jiné oblasti, hodně fandím rozšířené realitě, které se věnuji od roku 2018. Viděl jsem potenciál, ale chyběl mi hardware a reálnou využitelnost v klasické údržbě. Mám zkušenost z Asiie, kde jsem byl tři roky, tam nemají problém sdílet informace, nepíší vůbec textové zprávy – vše namlouvají a posílají rodinám, nestarají se o to, zda je někdo poslouchá, nebo ne. V Číně je to úplně jinak. Technologicky i digitalizační je to posunuté dál. Během karantény jsme si vodu na letišti kupovali pomocí skenování obličejů a nevytáhli jsme z kapsy peníze, platební karty, platili jsme aplikací v rámci místní sociální sítě. Ušetřili jsme čas. Snažím se prosazovat podobné myšlenky i u nás a soustředím se na využitelnost strojů a zařízení tak, aby nosily reálnou hodnotu.

Přenos českých nápadů do zahraničí se Vám podařilo i s platformou Thingworx. Na obří akci, kterou jste měl loni prezentovat v Bostonu, považovali řešení natolik inspirující, že jste ho ukazoval on-line. Je to pro Vás důkaz toho, že se jedná o opravdu zajímavý projekt?

Určitě. Z naší strany komunikujeme s lokálním implementátorem, oni dokázali na této platformě vytvořit unikátní projekt, který zaznamenala i mateřská firma PTC z Ameriky. Viděli, jak funguje tento projekt, pozvali nás na konferenci a představili jsme projekt ve výrobě. Konference, která se konala off-line, byla postavená ve velkém stylu, i v on-line prostředí se vše povedlo. Studio jsme zřídili u nás ve firmě, dokázali jsme českou inovací všem účastníkům dostat do povědomí jak digitální dvojče, tak CM. Podařilo se nám taky přesdílet rozšířenou realitu, což mělo velký význam i úspěch. I svět vidí, že to, co se vytvořilo v ČR, má obrovský význam. V roce 2019 jsme získali cenu za IT projekt roku, což má také velký význam a je to zpětnou vazbou k tomu, že se nejedná ryze o průmysl, ale o široké společenské téma. V rámci letošního roku jsme měli interní soutěž o sdílení projektů po firmě. Náš projekt se rozšířil po firmě asi v patnácti budovách pro asi 400 uživatelů. Pro mě je to úspěch i v tom, že se to dá řešit interně, ale i v různých jiných firmách. Doporučuji všem zaobírat se IoT a sběrem dat. Má to smysl.

Vrátím se k debatě na téma, že technologie jsou úžasné, ale jsou pouze pro velké firmy. Co byste řekl těm, kteří mají tento názor? Je klíčová návratnost? Proč by měly firmy začít vůbec uvažovat a nenechat se odradit cenou? Co byste jim vzkázal?

ŠKODA AUTO je opravdu velká firma, z ČR má přesah i do světa. Sedím tady sice jako reprezentant této automobilky, ale spíše za oblast lisoven. Lisovna je v podstatě malá firma uvnitř obrovské firmy, má svůj rozpočet, pravidla pod křídly celé firmy, ale fungujeme s mnohem nižším rozpočtem, než má celá firma. Troufám si říct, že lisovna je taková střední firma. Středním i malým firmám mohu doporučit se do tématu pustit, dejte tomu zelenou – u nás se to povedlo.

Kdybych se pokusil vcítit do kůže běžného údržbáře na lisovně či jiném provozu, co mají od digitalizace údržby a moderních technologií očekávat? Jak se jim mění každodenní práce?

Z mého pohledu mají informace blíže po ruce. Tím, že jsou řešení mobilní, lze využívat tablety či mobilní telefony, dostávají relevantní potřebná data, která údržbář potřebuje mít v kapse tak, aby mu to pomohlo při práci. Implementací digitalizace je nutné změnit nastavení mysli údržbářů; začátky tedy bývají o něco těžší, je třeba si zvyknout, že doba je jinde než před deseti patnácti lety, že informace k práci mám doslova v kapse. Právě v letošním roce se chci více zabývat interní komunikací, chceme centrálně pouštět obsah na displeje jednotlivé údržby v týmových prostorech (například když jsou na svačině). Technologie se vytvoří, první uživatelé je užívají naplno, ale členů údržby je víc a zjistil jsem, že ve finále je těžší vše správně komunikovat a vysvětlit všem stejně. Chtěl bych napomoct tomu, aby byly jednotlivé funkcionality transparentnější, aby se více vžily údržbářům pod kůži a měly efektivnější využití. Kovidová doba nám všude možně po firmě přinesla stojany s desinfekcí, takže nás napadlo dát tam displej s obsahem v rámci nejen digitalizace, ale běžné komunikace tak, aby byli informovaní všichni členové týmu lisovny. Je nás lehce přes tisícovku, což je spousta lidí, a nebývá lehké vždy vše správně odkomunikovat. Maily nefungují, hledáme nenáročnější způsob pomocí inovací a digitalizace.

Jsem rád, že jste zmínil i limity digitalizace – o návyku údržby na práci s novými nástroji, což se ne každému daří hned. Vy sám jste dokonalým opakem, pravý technologický hračička. Stavíte dům, který bude údajně prošpikován elektronikou a technologiemi. Prozraďte, co Vás na technologiích tak baví?

Když to člověk v sobě má od dětství, stane se to motivací a je to jednodušší cesta k nacházení času nebo financí v osobním či rodinném životě. Mám obrovské štěstí v tom, že mě v mé zálibě podporuje snoubenka, i v současném bytě máme snad sedmdesát zařízení připojených do jednoho systému. Je o mně známo, že jsem velký fanda Apple zařízení, takže se všechno snažím dávat do HomeKitu, ale vše se přidává postupně. Nešel jsem tou cestou, že bych zvolil firmu s jednotným řešením pro vše, šel jsem cestou postupného objevování domácích IoT zařízení. Tato záliba mě napadla v Číně, společnost Xiaomi je velice progresivní a má zařízení velmi levné a efektivní, takže mám spoustu zařízení této značky. I v rámci panelákového bytu je možné využít řadu možností. Stavba rodinného domu je trochu jiný level, jiné a více možností, přibývá tam zahrada, což je pro mě pole neorané a velká výzva. Je třeba udělat nějako přípravu, věnoval jsem tomu hodně času a naše chytrá domácnost bude postavena spíše na doplňcích než na uceleném systému. Velkou roli hraje i cena, spoustu doplňků mám a znám, jen je přesunu do nového prostředí. Budu se snažit vytvářet automatizaci tak, aby jednotlivé komponenty a zařízení spolu dokázaly spolupracovat. To bude velká výzva!

Asi jako každý z nás musíte hledět na rozpočet, ale která technologie je pro Vás nejzajímavější a kterou byste bez omezení financí rozšiřoval nejraději? Bude to Vaše oblíbená rozšířená realita, díky níž jste si doma vychutnal Space Shuttle?

Ano, je to tak, mě to hrozně baví nejen v průmyslu, ale i doma. Dá se to přirovnat i k 3D tisku. Kdo šíří 3D tisk ve firmě? Je to ten, kdo si ji nejdříve pořídil domů, zjistil, co nabízí, jaké má neuvěřitelné možnosti a okamžitě pak začne hledat možnosti využití v zaměstnání. Někde jsem to slyšel, i od kolegů, všichni, kteří 3D tisk využívají v zaměstnání, s ní nejdříve přišli do kontaktu v osobním životě. Takových lidí si vážím, posouvají průmysl neskutečným způsobem dopředu. Ale zpátky k rozšířené realitě – Space Shuttle byl pro mě zajímavý, protože jsem sledoval start, ale moc jsem nevěděl, o čem ta raketa jako taková je. Rozšířená realita vám pomůže vidět ten objem; na YouTube vidíte raketu, můžete si představovat, jak je velká. Když si ji v rámci rozšířené reality doma postavíte na stůl, vidíte ji zmenšenou; když ji ale „hodíte“ v měřítku 1:1 někde venku, vidíte, jak obrovská je a jak neuvěřitelná technologie stojí za výrobou. Rozšířená realita opravdu neskutečně rozšiřuje obzory. Minulý týden jsem si stáhl aplikaci Adidas, slyšel jsem o problémech se sháněním obuvi v době, kdy byly zavřené veškeré obchody a nebylo možné si nic koupit. Adidas vymyslel aplikaci, kdy si pomocí rozšířené reality můžete „vyzkoušet“ tenisky a zjistit, jestli vám sedí. Je to něco nadstandardního, ale myslím, že to spoustě lidem pomůže. Ve firemním prostředí jsem dlouho hledal efektivní využití, kromě samozřejmého vlivu marketingového; našel jsem ale využití pro zobrazování dat. CM v kombinaci s platformou Thingworx dokáže na tabletu či telefonu zobrazit data na lisovací lince, označit různé stupně, data a senzory. Rozšířenou realitu ale také zkoušíme pomocí brýlí Microsoft HoloLens, kterou nyní rozšiřujeme. Začali jsme tuto technologii využívat při stavbě tzv. toolingu, přísavkového rámu, kdy mezioperační roboti přesouvají výlisek z jednoho stupně na druhý. Rozšířená realita nám ukáže finální stav a kolegové mechatronici tooling mohou postavit předem do podoby, než jdou do lisovací linky. Je tam spousta produkčního času, který lze ušetřit. Dalším bodem je vzdálená podpora. Hrajeme si s rozšířením technologie – rozšířená versus virtuální realita. Při spolupráci mezi různými odborníky, kteří jsou na různých místech na zemi, může být velkou pomůckou právě virtuální realita: jeden údržbář se dívá na stroj či zařízení v rozšířené realitě, druhý expert, který mu chce pomoci, sleduje to stejné ve virtuální realitě. Dnes už se dá říct, že přenos obrazu a dat je kvalitní. Vyvíjíme to s českou firmou Pocket Virtuality, této spolupráce si velmi cením, od roku 2018, kdy spolupráce začala, došlo k obrovskému posunu. Rozšířená realita má zkrátka stále větší a větší význam.

Pokud firma nemá svého Lukáše Kousala, který nápady nosí z domu, kde brát inspiraci pro inovaci? Kde hledat inovační potenciál? Jsou nositelem inovací třeba dodavatelé? A jak vybírat z jejich množství to, co je skutečně potřeba?

Když podnik nemá lidi, kteří tzv. táhnout, dá se využít mocného nástroje – internetu. Člověk ale musí vědět, co hledá. To vyžaduje úsilí. Osobně hodně poslouchám podcasty a jsem rád, že mohu i dnes právě tady sdílet své know-how, protože to je super způsob a směr pro předávání informací. Máme výhodu v tom, že jsme součástí koncernu; dá se pátrat tímto způsobem a sám to taky využívám. Letos jsem v kontaktu s finskou ambasádou, která podporuje finský trh, a ona nabízí témata či firmy, s nimiž pak hledáme nějakou formu spolupráce prostřednictvím krátkých schůzek. Probíhá to tak, že si většinou navzájem sdílíme zkušenosti a technologie, vzájemně se obohacujeme o své vlastní nápady a know-how formou konzultací. Firem je spousta, snažím se přijímat všechny nabídky, protože nemusím je využít letos, tento měsíc, ale informace si ukládám, tvořím seznamy a propojeností kontaktů ve firmě je pak můžu sdílet. Jde o to hledat inspiraci, na internetu, v podcastech či na Youtube, ale třeba i ve futuristických filmech, které zobrazují technologie dříve nemyslitelné. Dnes jsou běžně nasazovány a používány. Možná to bude znít zvláštně, ale pandemie pomohla nastartovat digitalizaci ve firmách a myslím si, že to každého posunulo dál. U nás nyní fungujeme přes Skype či MS Teams. Dva tři roky zpátky lidé nechtěli takto komunikovat, připadalo jim to divné, dneska je to normální, akorát to přerostlo do toho názoru, že když se nevidíte, předpokládáte, že všichni mají čas. Tak to ale není. Je to zase nová věc a lidé se musí naučit využít efektivně této možnosti. Věřím, že se posuneme ještě o level výše, a i v rámci těchto schůzek se začne používat virtuální realita. Viděl jsem podobné případové studie, v ČR funguje podcast ve virtuálním prostředí a přidává to osobnější rovinu. Sluchátka se stala nedílnou součástí našich životů již desítky let zpátky, brýle jsou pořád ještě něco, za co se lidi stydí, nechtějí je mít na sobě. To je situace, která se možná až tak nedaří: brýle nejsou nic nenormálního, jde o technologii, kterou jsme schopni používat. Současný hardware nepovažuji za finální, i brýle se určitě posunou do podoby klasických slunečních brýlí nebo nasazovací čočky. Otázka je, jaké výhody a nevýhody to přivede.

Lukáš Smelík

Šéfredaktor časopisu Control Engineering Česko se soustřeďuje zejména na témata spojená s digitalizací, automatizací a robotizací průmyslu. Příspěvky se snaží odhalovat současné trendy a nálady na tuzemském i světovém trhu.