PODCAST #49: Martin Pexa – Peníze, které sebereme údržbě, si půjčujeme z blízké budoucnosti

Martin Pexa ve studiu při natáčení podcastu Vše o průmyslu s moderátorem Lukášem Smelíkem Martin Pexa ve studiu při natáčení podcastu Vše o průmyslu s moderátorem Lukášem Smelíkem

Po delší časové odmlce přišla na řadu v sérii podcastů Vše o průmyslu také průmyslová údržba. Zástupci České společnosti pro údržbu chtějí být přední organizací, která vzdělává a sdružuje údržbáře z celé České republiky. Předsedou předsednictva ČSPÚ je Martin Pexa, který je i hostem další epizody podcastu.


 

Martin Pexa je v organizaci ČSPÚ zástupcem „mladé krve“. Platí i pro Vás, že je ČSPÚ jedničkou na trhu pro každého, kdo se chce vzdělávat v oboru či konzultantské činnosti?

ČSPÚ sice generační proměnou prošla, ale na jejích cílech se nic nemění. Jedinou drobnou změnou je rozšíření působnosti v oblasti řešení projektů většího charakteru, včetně grantových projektů.

Jedním z cílů je, že chcete vzdělávat údržbu. Na druhou stranu, poslední roky nebylo vzdělávání úplně jednoduché. Vnímáte to, že edukace je cílem, který byl nejpostiženější a nejhůře naplnitelný?

Co se týče vzdělávání, prostor byl poměrně široký. Už léta předtím se mluvilo o tom, že existuje možnost vzdělávat se formou on-line či vzdálené výuky. Nás doba „donutila“ zkoušet nové věci mnohem rychleji, než jsme o tom uvažovali. Na druhou stranu musím říct, že zpětná odezva je jednoznačná v tom, abychom se více potkávali osobně, abychom osobně mluvili, měnili kontakty a zkušenosti. On-line forma není úplně ideální, zvláště pokud chcete realizovat jakoukoli praktickou ukázku. To je největší slabina on-line výuky.

EPIZODU MŮŽETE TAKÉ JEN POSLOUCHAT:
https://audioboom.com/posts/8060845

Narážíme na to, že svět se digitalizuje nejen ve výuce, ale i v údržbě. Kdybych chtěl být moderní, tak možná použiju termín „Údržba 4.0“. Existuje něco takového a co bych si pod tímto pojmem měl představit?

Obecně není Průmysl 4.0 či Údržba 4.0 nic, co by bylo výkřikem poslední doby. Jde o nějaký dlouhodobý trend, k němuž průmysl obecně postupuje. I pro oblast údržby se nemusíme bát, že by se jednalo o něco nestandardního. Jde o obvyklou věc, kdy se využívá možností digitalizovat informace nebo nových moderních materiálů, 3D tisku, zpracování velkého množství dat z měření apod.

Možná díky posunu k Údržbě 4.0 se trochu mění pozice údržby v podniku. Asi nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že ne vždycky je považovaná za tak důležitou, jak by měla být. Zkusíte definovat správnou roli údržbáře v průmyslovém podniku? Myslím rovinu, kdy se na údržbu kladou ty úkoly a cíle, jaké se mají klást ve společnosti, která chápe roli údržby správně…

Základ všeho je pochopit, že údržba není ta část podniku, která mu odebírá peníze. Ona je tam ve své podstatě přináší. Snaží se výrazně pozdvihnout spolehlivost zařízení a díky tomu, že zařízení vykazuje menší množství poruch, nejsou prostoje. A díky tomu výroba může vykazovat lepších výsledků. To je podle mě základ, najít synergii mezi výrobou a údržbou.

A když sundáme růžové brýle, že takto všude údržba funguje… S čím se setkáváte v praxi? Jak se na údržbu pohlíží? Jaké jsou nejčastější chyby v jejím vnímáním?

Řada lidí, kteří se v údržbě pohybují, to vidí tak, že se snaží výrobě pomoci, přispět a posunout spolehlivost výrobních zařízení. Na druhé straně to někdy trochu nenajde soulad s managementem, který by rád vyráběl, a údržba přichází s požadavkem, aby se na chvíli přestalo a byl čas realizovat nějakou výměnu. Tak jako většina věcí, vše spočívá v lidské rovině. U řady lidí vidíte jednoznačné pochopení, vnímají, že údržba je pro podnik důležitá. Ale jsou i tací, kteří se více ohlížejí na výrobu a odsouvají údržbu na druhou kolej.

Souvisí to také s penězi. Myslíte si, že mají v současné době údržbáři nízké rozpočty pro svou práci? Nebo se i díky Průmyslu 4.0 zlepšují investice do údržby? Nasazuje se condition monitoring, informační systémy pro práci údržby, takže se zvedá úroveň rozpočtu? Nebo je to stále finančně dost podhodnocený obor?

Tady se pohybujeme v hodně začarovaném kruhu. V řadě organizací, když se hledá cesta, jak uspořit, bohužel oddělení údržby bývá jedno z prvních, kde se přemýšlí o snížení nákladů. Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že peníze, které sebereme údržbě, si půjčujeme z budoucnosti, kdy je budeme potřebovat. Protože žádné zařízení nevydrží pracovat věčně, porucha nás jednou dožene, a budeme to muset řešit. Určitě je potřeba hledat vhodný kompromis, existuje celá řada ukazatelů, které jsou schopny hodnotit výkonnost údržby i z hlediska nákladů a je možné je porovnávat třeba i s konkurencí, která dělá podobné věci a snaží se docílit stejného výsledku.

V jednom z příspěvků na konferencí od ČSPÚ jsem zaslechl myšlenku, že nejlepší by bylo, kdyby se ve výrobních podnicích přestalo rozlišovat mezi údržbou a výrobou. Z hlediska rozpočtů by se na ně mělo pohlížet dohromady. Může to být cesta, jak údržbu vnímat lépe, když oba rozpočty nebudu rozdělovat? Je taková myšlenka vůbec reálná?

Myslím si, že reálné by to mohlo být a mohlo by to přinášet svůj efekt. My se z hlediska údržby snažíme zasahovat už do výroby, či zapojovat určité osoby z výroby, aby oni na základě své zkušenosti a vnímání reagovali na chování stroje. Jejich podněty mohou být cenné pro realizaci údržby. Jde o levné, nenáročné řešení, které dokáže přinést velký efekt.

Může samotná osoba manažera údržby přispět k tomu, aby byla údržba jako taková vnímána v podniku lépe? Napadá mě třeba častějším vykazováním nebo vyčíslováním ztrátám – např. u energií. Je to cesta, či návod, který byste poradil manažerům údržby? Jít cestou vyčíslování zamezení ztrát?

To je určitě správná cesta, problematika kolem digitalizace či Průmyslu 4.0 poskytuje poměrně široký prostor k využití posbíraných dat k tomu, abychom posílili i sekci údržby. Pak můžeme vyčíslit, kolik stojí údržba, provoz zařízení, kolik stojí údržba strojů pouze po poruše. Dá se to snadno porovnat a docílit tak snadných úspor.

Při nových informačních systémech se často s hosty podcastu bavíme o tom, že se řada firem již naučila sbírat data, ale problémem stále zůstává, že výsledky málokdo dovede číst. Je to tak i v údržbě? Jak klíčová je znalost dat pro údržbáře?

To jste přesně trefil jeden z velkých problémů, který se obecně vyskytuje kdekoli se sbírají data. Není smyslem sbírat data, smyslem je dostat z nich informace, které potřebujeme. Na začátku si musíme říct, co bude cílem, co chci vyjádřit, podle toho si pak volím data, která chci sbírat tak, abych je uměl sbírat a vyhodnotit. Jedním z úkolů ČSPÚ je „donutit“ manažery se zamyslet nad tím, jak z dat vyčíst správné informace. K tomu pomáhá celá řada odborných softwarů, které jsou schopny připravit informace například v podobě vizualizací, ale správně je přečíst bude muset manažer údržby.

Dá se s jistotou říct, že moderní technologie možná trochu posunuly vnímání jednotlivých strategií údržby. Vnímáte, že se vytrácí jednoduché členění na reaktivní/preventivní/prediktivní údržbu směrem k predikci?

Domnívám se, že zase nejde o nic extrémně náročného. Posun k prediktivní údržbě je jednoznačným trendem. Můžeme říct, že abych u významných zařízení dokázal předpovědět, kdy přijde porucha a uměl se rozhodnout, že údržba ještě chvíli počká, protože mám naplánovanou velkou odstávku, je velkou výhodou. Na druhou stranu si zase nemyslím, že tím, že zavedeme prediktivní údržbu, tak ji automaticky nasadíme na všechny stroje.

Z prohlášení dodavatelů systémů, které umožňují prediktivní údržby, bych měl pocit, že oprava po poruše už v podstatě nepřipadá v úvahu. Ono to ale asi tak nebude. Jak k tomu přistupovat a jak rozčlenit jednotlivé typy údržby podle zařízení?

V podstatě nikdy z těch systémů údržby to nedopadne tak, abychom jeden z nich úplně vyloučili. Každý má své výhody i nevýhody, rozhodnout podle toho, zda zařízení je, či není klíčové, mohou opět pomoci peníze. Musíme se zaměřit na průměrné jednotkové náklady, které pomohou vyřešit, jaké mám náklady na údržbu po poruše, na preventivní údržbu aj. Mohou nastat komplikace v podobě správného vyjádření některých položek, když si představíme jaderný reaktor, asi těžko v něm budeme zkoušet náklady na údržbu po poruše. Výpočty budou založeny na nějaké simulaci, musíme počítat s pravděpodobnostmi atd. Dá se ale poměrně dobře a snadno vyčíslit, že údržba po poruše vychází např. nejlevněji.

Zmínil jsem, že ČSPÚ v posledních letech procházela generační obměnou, což platí i pro údržbu obecně. Řada podniků se potýká s odchodem zkušených zaměstnanců, někdy úspěšně, jindy méně přicházejí noví lidé. Jim chybí zkušenost. Můžou být informační technologie cestou, jak překlenout generační obměnu a uchovat znalosti či expertízu?

Velkou pomoc to určitě přináší, jedná se především o tzv. expertní systémy. Znalosti expertů, zkušených pracovníků se převádí ve znalostní databázi uvnitř nějakého informačního systému. Na druhou stranu někdy vnímáme, že zkušení údržbáři mají někdy tendenci si své informace a zkušenosti nechávat pro sebe. Pak mají pocit, že jsou ve firmě nepostradatelní. Tam ale nastupuje úloha manažera, který musí takovému pracovníkovi vysvětlit, že to tak není. Díky tomu informace můžeme přenášet na mladší kolegy, kteří jsou schopni naučit se to, co umí zkušenější pracovník. Pak i ten expertní systém, zjednodušeně řečeno, dovede z každého nás udělat experta.

Mě osobně zaujaly systémy rozšířené reality, využívají se pro vizualizace návodek, vzdálenou pomoc při opravách. Mohla tato možnost proměnit tvář údržby? Jsou i díky rozšířené realitě servisní úkony vzdálené, expert často nemusí fyzicky docházet na místo, takže je i lepší možnost pro mladší údržbáře…

Rozšířená realita tomu dozajista napomohla, během kovidové pandemie došlo k velkému nasazování. Přestože v řadě případů na kovid jako takový žehráme, z hlediska zdraví je to jednoznačně problém, ale v rámci technologií nebo vzdáleného vzdělávání obrovsky pomohl. Vizualizace a možnost vzdálených rad technikům přítomným na místě jsou velkým přínosem.

Nyní pokládám kontroverzní otázku: Je údržba také pro ženy? Kdysi jsme s časopisem Řízení & údržba průmyslového podniku prováděli průzkum a zjišťovali jsme, kolik žen v údržbě figuruje, na jakých pozicích a nenašli jsme jich mnoho. Od té doby na druhou stranu uběhl nějaký čas a tvář údržby se proměňuje. Práce dnes vypadá jinak, pojí se se znalostí informačních technologií a nastává podle mě čas, kdy by žen v tomto oboru mohlo výrazněji přibýt. Jaký je Váš čistě praktický pohled?

Možná bych odpověděl ze dvou hledisek. Ve vzdělávání a kurzech bych v podstatě podpořil to, nač jste přišli v průzkumech. Možná je to dané tím, že údržba je věc, kde se neřeší řada záležitostí podle jasného vzorce, plánu. Často je třeba improvizovat a mužské populaci je jistá míra improvizace vlastní. Na druhé straně je pak práce s informačními systémy, s daty. Na tuto práci by ženy byly vhodné, dokázaly by se orientovat v datech a podpořit digitalizací údržbářskou praxi.

Ať ženy, nebo muži, obecně se do oboru nehrnou mladí lidé. Má ČSPÚ nějaký plán či koncepci, jak změnit hluboce zakořeněnou image údržbáře jako od oleje zamazaného staršího muže s hasákem v ruce, a trh široce edukovat? Jak mladé přesvědčit k tomu, aby svou kariéru zasvětili právě údržbě?

To jste řekl přesně, když se řekne údržba, každý vidí umazaného údržbáře s nářadím v ruce. My se díky kurzům a návštěvám ve školách snažíme osvětlovat dnešní situaci. Dnešní údržbář není jenom o tom, že něco zašroubuje, utáhne či zalepí, ale spíše o tom, jak správně věci naplánovat, rozmyslet, optimalizovat. To není o té „špinavé práci“. Efekt, který pro firmu tito odborníci přináší, může být opravdu obrovský. Může eliminovat ztráty, posouvat firmu nahoru. Aniž by se u práce umazal.

Vašim názorům napomáhá, že figurujete jak v ČSPÚ, tak na ČZU, kde můžete napomoci přivádění expertů k údržbě. Co konkrétně se v oboru údržby na ČZU vyučuje?

Nám se před deseti lety podařilo díky zkušenostem z ČSPÚ a požadavků, které se objevily z firemního prostředí, akreditovat studijní program Inženýrství údržby. Ten cílí na vzdělávání údržbářů. Varianty, jak to ve vysokém školství bývá, jsou jak bakalářské, tak magisterské navazující studium. Snažíme se informace přenášet už na mladé studenty, jsem velice rád, že za poslední dva roky začíná zájem o údržbu růst.

Kdybychom opustili půdu Vaší univerzity, je obecně kdekoli jinde v ČR dosažitelné vzdělání v oboru údržby? Přijde Vám nabídka studijních programů pro údržbu dostačující?

V rámci vysokých škol považuji nabídku za dostatečnou na to, aby uspokojila současnou poptávku. Uvidíme, jak to bude do budoucna. Není asi úplně smyslem suplovat základní či střední vzdělávání, tlačit takto něco mladým studentům. Byl bych velice rád, kdyby si studenti přinesli základní informace – počty, fyzikální podstata problémů. My je pak učíme nahlížet tyto znalosti více prakticky. Není to jen věc, kterou se chtěli či museli naučit, ale je to věc, kterou v praxi uplatní a najít její smysl. Základní vzdělanost je podle mého názoru nejdůležitější.

V našem rozhovoru jsem zmínil cíle a vize ČSPÚ i jednoho velikána – profesor Legát. Druhým velikánem určitě pak Zdeněk Votava. Ti by určitě rádi věděli, že budoucnost ČSPÚ existuje. Jaké jsou současné vize a cíle ČSPÚ, čeho by chtěla v kratším i delším časovém horizontu dosáhnout?

Musím říci, že plně souhlasím, že to byli opravdu velikáni oboru. Je obrovskou ztrátou, že už tady s námi nejsou. Myslím si, že oba dva by byli velice rádi, že tradice pokračuje dál. Základ změny už položili oni, my na ni jen navazujeme a snažím se pokračovat dál. Cíle zůstávají pořád stejné, akorát se mění oblast vzdělávání, rozšiřují se nové technologie, objevují se nové materiály aj. Takže my se snažíme to všechno zapracovávat a posilovat oblast užší spolupráce s praxí – ať už formou auditů, nebo projektů, které jsem na začátku zmiňoval.

Poslech a možnost odběru všech epizod v aplikacích:

Spotifyhttps://open.spotify.com/show/4XfKSj00k5yOR7Vwi5Hwh5

Apple Podcast: https://podcasts.apple.com/cz/podcast/v%C5%A1e-o-pr%C5%AFmyslu/id1489539018

Google Podcast: https://www.google.com/podcasts?feed=aHR0cHM6Ly9hdWRpb2Jvb20uY29tL2NoYW5uZWxzLzUwMTE4MzIucnNz

Lecton: https://lectonapp.com/cz/podcast/3a527175-5f3a-4890-9217-10b19d007491?_lst 

Lukáš Smelík

Šéfredaktor časopisu Control Engineering Česko se soustřeďuje zejména na témata spojená s digitalizací, automatizací a robotizací průmyslu. Příspěvky se snaží odhalovat současné trendy a nálady na tuzemském i světovém trhu.