PODCAST #47: Milan Tesař – ERP systémy jsou nervovou soustavou firem

Milan Tesař s moderátorem Lukášem Smelíkem při natáčení podcastu Vše o průmyslu Milan Tesař s moderátorem Lukášem Smelíkem při natáčení podcastu Vše o průmyslu
Svět jedniček a nul bývá pro laika až téměř nebezpečnou džunglí. Jak se vyznat v informačních systémech, jak začít a jak vybrat ten nejvhodnější pro nejrůznější průmyslové aplikace prozradil v podcastu Vše o průmyslu Milan Tesař ze společnosti InfoConsulting.

Jak často musíte během obchodního jednání vysvětlovat, co znamená zkratka ERP?

Už to vysvětlovat nemusíme. Řekl bych, že naštěstí. Na druhou stranu máme občas potíž s tím, že každý si pod tou třípísmennou zkratkou představí něco jiného. S trochou nadsázky říkám, že když se zeptáte tří lidí na to, co znamená ERP, dostanete čtyři různé odpovědi a každá je trochu jiná. Kdybych měl ERP v prapůvodním základu definovat sám za sebe, ERP je řízení podnikových zdrojů. V ERP se snažíme řídit hodnototvorný proces, který zjednodušeně řečeno funguje tak, že něco nakoupím, třeba materiál, k němu přidám lidské zdroje a výstupem jsou produkty či služby, které dodávám zákazníkům. Každá firma toto dělá jinak, obchodní či výrobní firmy se ve svém přístupu liší. My jsme tady dnes hlavně proto, abychom se soustředili na výrobní firmy a na to, jak jim ERP může pomoct.

Když jsme u výrobních firem, očekávám, že možná největší nepochopení přichází v ERP a konkrétních MES systémech. Je to tak, že si tyto systémy často zaměňují? A v čem se trochu liší, co od nich očekávat?

Je to trochu boj, protože obě třídy systémů se do jisté míry překrývají. Když jsme mluvili o ERP, to je ten širší rámec, proces od začátku do konce, když si u mě někdo něco objedná až po to, že mu to expeduji či servisuji. MES je čistě pro řízení výroby. Když se podíváme na ERP a MES ve výrobě, základní odlišnost je, že MES pracuje pod ERP a je blíž fyzickým strojům, shop flooru, výrobě samotné. Klasické rozdělení spočívá v tom, že MES pracuje daleko víc s real-time daty, protože jde o něco, co bývá přímo napojeno na stroje, získává z nich v reálém čase informace, umí takto přenastavovat parametry strojů tak, aby to odpovídalo naměřeným hodnotám. Bavíme se o práci s velkým množstvím dat v reálném čase a na to jsou potřeba jiné struktury či architektonický přístup, než má ERP systém. ERP řekne: Musíte vyrobit tolik a tehdy, navíc tento proces dokáže naplánovat. Ale podrobné řízení, které je reálně ve výrobě, na dílně, je typicky záležitostí MESu. I v něm asi dokážete naplánovat nějakou část výroby, řídit údržbu, jak už to tak ale bývá, ďábel je ale ve finále skrytý v detailu. Když se člověk rozhoduje, zda jít cestou MESu, nebo ERP, respektive pro jakou oblast který systém zvolit, je to z mého pohledu vždy o poznání konkrétního MESu či ERP. Musíte zjistit, co vám oba nabízejí, a porovnat to s tím, co potřebujete ideálně v poměru cena/výkon.

EPIZODU MŮŽETE TAKÉ JEN POSLOUCHAT :

https://audioboom.com/posts/8049922-milan-tesar-erp-systemy-jsou-nervovou-soustavou-firem

Když se zaměříme na praxi, existují firmy, které mají jak ERP systém, tak MES systém. Jak dokáží tyto systémy fungovat společně? Přece jen integrace dat bývá velký oříšek v IT obecně, umíte se tedy napojovat do jednotlivých systémů a čerpat vzájemná data, nebo to není běžné?

Je to běžné a musíme to dělat. ERP neexistuje ve vakuu ve firmě. Na začátku jste zmínil tu změť třípísmenných zkratek, takže my jsme zvyklí, že když přijdeme s ERP do firmy, tak se typicky integrujeme nějaký PLM nástroj či MES, pokud tam je, případně na nějaký pokročilý plánovací systém pro výrobu, pokud ho firma má. Integrace jde dopředu, v minulosti byla ale noční můrou. Teď je to možná trochu menší zlo, protože technologie integrace či použití integračních platforem celý proces posouvá dopředu. Není třeba se toho obávat, mít všechno v jednom systému má pořád nějakou přidanou hodnotu. Ale integrace se není třeba bát a jde o naprosto legitimní krok, protože oba systémy potřebují jednotnou datovou základnu, potřebují data sdílet a pracovat s nimi. Každý systém ve výrobě umožňuje něco jiného.

Zmínil jste možnost mít jeden systém od jednoho dodavatele, u řady dodavatelů těchto systémů jde o jistý marketingový tlak. Jaké jsou výhody toho, když uživatel má celou informační strukturu vybudovanou od jednoho dodavatele?

Když budu mluvit za ERP a podívám se na to, co by mi mohlo přinést, kdybych měl většinu procesů či všechny firemní procesy v jednom ERP systému, tak základní věcí je, že mám jednu datovou základnu, jedno uživatelské prostředí, takže zaměstnanci ve všech oblastech pracují pořád s jedním systémem. Jsou ale hlavně propojena data. Takže když něco potřebuji ve výrobě, v údržbě, nebo nakoupit, všechny zapojené složky o tom ví a nemusejí si složitě volat. Je to o tom, že když se něco stane v nějaké části firmy, jednoduše se o tom ví v druhé části firmy. Typicky jde o CRM, zda jej zahrnout do ERP, nebo jej mít mimo. Když jsem obchodník, to, že vidím do ERP systému přes CRM, umožňuje sledovat objednávky, faktury, vidět co a kdy máme doručit, a teoreticky také vidím, jestli je tam v rámci výroby nějaký problém. To je výhoda toho, že mám všechno v jednom systému.

Oproti tomu ale samozřejmě stojí i nějaké nevýhody. Nasazení takového systému nějakou dobu trvá, jde bez přehánění o výměnu „nervové soustavy“ firmy. Když se podívám na trend poslední doby, je to o využívání toho nejlepšího z obou světů. Z ERP se pak stává centrální verze pravdy, datová základna, která pokryje procesy, pro které to má smysl. ERP systémy jsou zároveň otevřené, mají definované rozhraní i to, jakým způsobem si vyměňují zprávy s okolním světem a jinými systémy. Hodně dopředu šla tzv. integrační platforma, takže se už neřeší integrace systému ERP vs. CRM, ERP vs. PLM, ERP vs. MES, neřeší se to point-to-point integrací, ale využívá se integrační platforma, která monitoruje integraci, umožňuje ji jednodušeji vytvářet či spravovat. Opravdu to přestává být takový problém, jako to bylo dřív. Trend se přesunuje k tomu, aby si zákazník mohl vybrat, zda chce použít věc z ERP a těžit z toho, že vše bude mít v jednom systému a provázání bude velice úzké, nebo zda má pro něj v detailu výhodu použití specializovaného softwaru, protože je to z nějakého důvodu v tom daném okamžiku lepší a potřebuje to na ERP napojit. Datová základna ale ve finále musí být jedna.

Když se rozhodneme vyměnit „nervovou soustavu“ firmy, migrovat na jiný informační systém, nebo přistupujeme k prvoinstalaci, jak můžeme definovat nejčastější chyby při výběru nebo implementaci systému? Máte nějaký návod?

Výběrů či tendrů na informační systémy jsem zažil už mnoho. Zábavné na tom je, že ani jeden není stejný. Každá firma k tomu přistupuje trochu jinak. Těžko mluvit o chybách, protože pro zákazníka je výměna ERP věc, která se neděje příliš často. Z výběrových řízení vím, že firmy často nemají zkušenosti, nevědí, co to obnáší, co může výměna přinést. Nepomáhají tomu ani různá marketingová sdělení výrobců, protože občas tak vzniká trochu větší nepřehledno, než by mohlo být. Myslím si, že pro zákazníka je velice složité se orientovat na trhu ERP systémů či všech třípísmenných zkratek. To je naše práce, vysvětlovat, co může ERP systém přinést, jak ho posouvat či napojovat na jiné systémy. Někdy bývá podceňováno, že ERP by neměl být IT projekt. Změna ERP je změna nervové soustavy a provádí se hlavně proto, aby firmu posunula signifikantně dopředu. Není legrace systémy implementovat, ale když se to udělá dobře, přínosy mohou být obrovské. První věc, kterou bych zmínil, je, že by k tomu firma měla přistoupit jako k transformačnímu procesu, ne jako k IT projektu, jehož cílem je implementovat nějaký software. Řada i výrobních společností, kam jezdíme, se postupem času dostala do situace, kdy má ERP systém, který je díky customizacím a obřímu přizpůsobení v podstatě takovou žábou na prameni. Nedá se s tím nic dělat, všichni se jakýchkoli zásahů bojí, ale všichni vědí, že se něco musí změnit. Změna je bolestivá, na druhou stranu může získat přínosy – odemkne možnosti propojení, funkčností, technologií, které mu starý systém neumožní. Můj základní náhled spočívá v transformaci firmy, ne ve splnění IT projektu. Od toho by se mělo vše odvíjet. Když ale mluvíme o transformaci firmy, ospravedlnění pro ERP a jeho implementaci by mělo vycházet ze strategických cílů firmy – chceme na jiné trhy, chceme dodávat jiné produkty, chceme dodávat více služeb k produktům atd. To je to, co nás zajímá, sledovat hodnotu toho, co ERP přinese ze strategického důvodu. Ne jestli umí vystavit nákupní objednávku s nějakými parametry, to umějí všechny systémy. Stěžejní je vysledovat strategickou hodnotu.

Kdy považujete realizaci či nasazení systému za úspěšné? Asi to není v okamžiku, kdy je systém nasazen, běží na všech počítačích správně, ale spíše ve chvíli, kdy přináší konkrétní hodnoty. Je to podle Vás tak?

Z hlediska firmy určitě. Spuštění se vždycky považuje za nějaký milník. Možná mi ostatní dodavatelé systémů dají zapravdu, že v tomto je naše úloha dost nevděčná. Po spuštění vás totiž nikdo nepochválí. Možná vás pochválí po půl roce, po roce, kdy se systém usadí, naběhne, všichni ho používají tak, jak mají, a veškeré související procesy se stabilizují. Když zavedete ERP systém, najednou někdo dělá některé věci jinak, musí jinak zadávat data, ale rutinní každodenní práce je trochu jiná. Než si všechno sedne, chvíli to trvá. Potýkáte se s klasickým lidským: Proč bych to měl dělat jinak, když to doteď fungovalo dobře? Jistá rezistence ke změně je vždycky přítomná. Když si ale pak sedneme za půl roku a řešení bylo navrženo správně, většina lidí dokáže chápat přínos jednotného řešení, protože s trochou nadsázky se vlastně snažíme vybudovat digitální dvojče organizace. V ERP systému jsou navedeny procesy, data, real-time obraz firmy, co se kde děje. Všechno jde vidět. Zjednodušuje se přístup k informacím, není třeba ověřovat věci telefonicky mezi odděleními navzájem, vše je možné dohledat v systému. To je krásná výhoda. Když náhodou ve starých kolejích zůstanou, i nový systém se dá používat jako kalkulačka. Pak ale nedokážete vytěžit benefity sjednocení do jednoho systému.

Kdybychom chtěli být konkrétnější, která odvětví či segmenty průmyslu jsou nejčastějším zákazníkem Vašich řešení? Kde mají největší přidanou hodnotu?

IFS má celosvětově řešení pro pět odvětví. Když se podívám na Českou a Slovenskou republiku, jsme odkojeni výrobou. Přes 80 % našich zákazníků jsou výrobní firmy, takže pokrýváme výrobu ve všech jejich podobách. Naší specialitou, kde je aktuálně nejvíc nejzajímavějších projektů, jsou složité výroby. Čím složitější, tím pro nás lépe. Tam, kde to není typicky jen o sériové výrobě, ale spíše o zakázkové výrobě či servisních službách, nebo pokud potřebuji sledovat celý životní cyklus výrobku od chvíle, kdy byl vyvíjen, až po to, jak byl dodán či servisován a mění se. To nás hodně zajímá. Do tohoto spektra nejraději směřujeme, ačkoli samozřejmě dokážeme pokrýt veškeré typy výrob. To je ale odvětví, kde má digitalizace další přidanou hodnotu než to, co je běžně zmiňováno na veřejnosti a co je vidět na první pohled.

O digitální transformaci padá mnoho slov i v našem pořadu. Nejčastěji jsou to příběhy postavené na zkušenostech ze sériové výroby. Na konferenci, kde jsme se potkali, jste zmiňoval i příklad složité kusové výroby. Dokázal byste trochu konkrétněji vypočíst benefity digitalizace v tomto typu výroby?

Vidím ho hlavně v tom, že dostaneme většinu informací pod jednu střechu. Když se totiž podíváte na kusovou a projektovou výrobu, každé z oddělení (vývoj, konstrukce, technologie, výroba, montáž) používá nějaký svůj vlastní software a vlastní výstupy. Celé je to ale zastřešeno nějakou zakázkou, projektem, který je v požadovaném čase dodáván zákazníkovi. Pro společnosti je složité vidět to jako jednolitý projekt, protože informace jsou roztroušeny. Různí se informace o časovém rámci projektu, zdrojích, lidech, kteří na něm pracují, financích atd. Je podstatné shromáždit veškeré informace pod jednu střechu, aby bylo na jednom místě vše viditelné. Pak je možné mít přehled o finančním plánu projektu, o jeho plnění, o plnění časového rámce projektu nebo postupu výroby či montáže. To vše je potřeba znát, aby projekt mohl vůbec někdo řídit. Projektový manažer dříve, před použitím softwaru, musel sledovat pět až šest softwarů, nebo jen telefonoval a zjišťoval stav. Digitalizace je i o tom, abychom zbavili lidi nutnosti řešit rutinní věci. Ty jsou automatizovány a zároveň jsme poskytli dostatek informací pro ty nerutinní záležitosti. Když se něco děje, člověk se musí nějak rozhodnout – projektový manažer, konstruktér, technolog, ředitel, když už bude velký problém. K tomu, aby se rozhodl, potřebuje informace. Nechce si je ale různě shánět, potřebuje je mít, třeba i s predikcemi do budoucna, mít v systematické podobě. To je zásadní přidaná hodnota, kterou pro kusovou výrobu můžeme přinést.

Existuje i druhá část, protože spousta firem, které dodávají složitá či zakázková zařízení, nekončí pouhým dodáním, prodáním produktu. Dalším zdrojem příjmu je servis zařízení, starost o něj, jeho další rozvoj a uplatnění. To je další doména, kterou do systému dokážeme vtáhnout, máme o produktu dokumentaci, víme, jak byl vyrobený, jaké měl změny v průběhu výroby. I při servisu se dělají změny, např. se může do budoucna zvažovat poruchovost některých komponent, která se propíše do dalšího servisu nebo třeba konstrukčních úprav.

Má na množství poptávek firem přímý vliv i to, že digitalizace a její výhody jsou poměrně hojně propagovány? Nebo je to stále spíše na vás a osvětovém působení ve firmách?

Obojí asi jde ruku v ruce. Hodně o tom mluvíme a tím, že se nám daří realizace, je fajn, že o tom nemluvíme už jen my, ale i naši zákazníci. Edukace hraje velkou roli, ale i firmy uvažují tímto směrem. Když se rozhodují pro MES či jinou třípísmennou zkratku, vždycky je tam na pozadí technologicky vyspělý ERP systém, který je dostatečně stabilní a umožňuje dostatečný prostor pro rozvoj. Umožní tak stavět na něm do budoucna. Je dobré stavět digitalizaci od základu. Ať chcete, nebo nechcete, ERP systém někde vzadu je, protože z něj ve finále vypadne účetnictví, finanční bilance firmy. Vracím se zpátky k jednotné verzi pravdy, účetnictví musí být správné a na těchto základech je možné stavět specializované nástroje. Vždycky je ale nutné uvažovat nad tím, zda využiju něco z ERP, nebo spíše ze specializovaných nástrojů. Oboje je dobře. Oboje musí mít opodstatnění v tom, čeho chci dokázat a co chci udělat.

Když jsem se díval na váš primární produkt, IFS Cloud, což je věčná polemika. Je ještě dnes u zákazníků slovo „cloud“ strašák? Jsou stále podezíraví? Bojí se zcizení dat, nedostupnost dat? Jak na něj reagují?

Myslím si, že už se o tom mluví tak dlouho, a tak dlouho se do cloudu směřuje, že začíná být normální. Už to není tak, že by se ho někdo bál, protože všichni globální výrobci jej používají dlouho. Lidé si jednoduše zvykli. I pro osobní potřebu využíváte spoustu aplikací v cloudu. ERP tam směřuje, dostalo se tam a když se na to podívám z bezpečnostního hlediska, domnívám se, že v cloudu je to daleko bezpečnější než ve standardní výrobní firmě. Prostředky investované dodavatelem ERP systému jsou mnohem větší než ve výrobní firmě, pro dodavatele systému jde o byznys a taky je to jejich vizitka. Samozřejmě platí, že čím větší výrobní firma, tím vyšší úrovně IT oddělení a technologií může dosahovat. Pořád si ale myslím, že z hlediska zabezpečení hraje cloudový nástroj prim. Problém je, když z jakéhokoli důvodu vypadne internet. To je možná riziko, které osobně spatřuji, ale tam je to o tom, že bez elektřiny jednoduše nevyrábí celá továrna; v budoucnu to dost možná bude tak, že když nepůjde internet, nebude továrna vyrábět.

V cloudu je ještě zajímavé to, že technologie, na kterých jsou provozovány aktuální ERP systémy, už nefungují tak, že si člověk něco nainstaluje do svého počítače či serverů. Odbornost spojená s provozem celého ERP řešení vyžaduje takové kompetence, že už není úplně jednoduché takového člověka najít, zaplatit a mít ho k provozování. Dává pak smysl použití v cloudu, protože tam to fungovat bude.

Na závěr povídání se chci vrátit zase na začátek. Kdyby naše povídání někoho inspirovalo a navnadilo k integraci procesů do jednoho velkého informačního systému, i kdyby to nebyl IFS Cloud, co by měl v počátcích úvah zvážit, aby dosáhl úspěšné integrace, tedy že bude vytvářet hodnotu? Jaké jsou úplně první kroky?

Když přijdu k zákazníkovi, je pro mě důležité zmapovat současný stav. Všímám si, zda je tam ERP nebo další třípísmenné zkratky systémů, jak jsou provázány atd. Taky se ptám, proč stávající stav nevyhovuje. Ten důvod nespokojenosti se snažím hledat v souvislosti s cíli strategického vývoje podniku. Řeším, kam chce podnik jít, kam se chce dostat. Poté hledám funkcionality ERP systému tak, aby to dávalo smysl v souladu s vývojem, který podnik sám pro sebe hledá a očekává. Může se stát, že větší význam má použití specializovaného softwaru. To je základní architektonický pohled na to, kam jít a proč tam jít. Tak bych nad tím uvažoval. Když to trochu přeženu, postavím do protikladu druhý extrém, se kterým se občas také setkávám. V tom druhém případě někdo projde jednotlivými odděleními a pak se zeptá, co by kdo chtěl od nového ERP systému. Vznikne seznam, na jehož základě se vybírá. Tím ale plníme požadavky konkrétních lidí, čímž sice dosáhneme nějakého lokálního optima v rámci oddělení, ale vůbec se nedíváme na to, kam firma směřuje, kam chce dojít. Na zavedení ERP systému je třeba obrovské podpory managementu či vedení. Vedení musí mít ospravedlněno, že do ERP systému jde, že tento krok do budoucna přinese strategickou výhodu. Tak jedině se dá splnit transformace firmy s ERP. Moje doporučení tedy zní: Zjistěte, čeho chcete dosáhnout, podle toho nastavíme, jak tam dojít.

Poslech a možnost odběru všech epizod v aplikacích:

Spotifyhttps://open.spotify.com/show/4XfKSj00k5yOR7Vwi5Hwh5

Apple Podcast: https://podcasts.apple.com/cz/podcast/v%C5%A1e-o-pr%C5%AFmyslu/id1489539018

Google Podcast: https://www.google.com/podcasts?feed=aHR0cHM6Ly9hdWRpb2Jvb20uY29tL2NoYW5uZWxzLzUwMTE4MzIucnNz

Lecton: https://lectonapp.com/cz/podcast/3a527175-5f3a-4890-9217-10b19d007491?_lst 

Lukáš Smelík

Šéfredaktor časopisu Control Engineering Česko se soustřeďuje zejména na témata spojená s digitalizací, automatizací a robotizací průmyslu. Příspěvky se snaží odhalovat současné trendy a nálady na tuzemském i světovém trhu.