Trade Media International nejen ve své mediální nabídce denně dokazuje svou snahu naplnit hlavní slogan společnosti: INspirujeme INterakci INženýrů!
Úvodní epizoda podcastu Vše o průmyslu se zaměřila na tato klíčová témata:
- Rozdíl mezi levnou prací a levnou ekonomikou
- Reálné dopady změn v rámci Eurozóny na tuzemský průmysl
- Potřeba kreativního průmyslu s kulturní i etnickou diverzí
- Potenciál českého průmyslu v kontextu moderních technologií
- Současné příležitosti automatizace a robotizace
- Konferenční trh a příležitosti aneb jak vybrat tu správnou akci
To a mnoho dalšího v prvním, a zřejmě na dlouho i nejdelší, epizodě podcastu Vše o průmyslu, podcastu pro moderní výrobu.
Poslech a možnost odběru všech epizod v aplikacích:
Spotify: https://open.spotify.com/show/4XfKSj00k5yOR7Vwi5Hwh5
Apple Podcast: https://podcasts.apple.com/cz/podcast/v%C5%A1e-o-pr%C5%AFmyslu/id1489539018
Google Podcast: https://www.google.com/podcasts?feed=aHR0cHM6Ly9hdWRpb2Jvb20uY29tL2NoYW5uZWxzLzUwMTE4MzIucnNz
O čem byla řeč: Platíme prostě daň za padesát let komunismu a zdevastovanou ekonomiku
Radek Špicar z titulu viceprezidenta Svazu průmyslu a dopravy ČR pomáhá naplňovat cíl vytvářet optimální podmínky pro dynamický rozvoj podnikání. Velký problém vidí v celkové produktivitě tuzemské výroby a hlásí: „Dost bylo levné ekonomiky.“
Jak zachovat konkurenceschopnost českého průmyslu je otázka, na kterou hledá odpověď stále více manažerů, ale i politiků. Radka Špicara není potřeba dalekosáhle představovat. Minout jej v mediálním a průmyslovém prostoru, je takřka nemožné. Česká ekonomika je podle něj velmi specifická v mnoha ohledech.
„Jsme jednou z nejotevřenějších ekonomik na světě, tzn. že jsme intenzivně navázáni na zahraniční trhy, na kterých jsme závislí. V našem případě jsou to hlavně trhy EU, kam vyvážíme stále více. V tuto chvíli už přesahuje závislost na těchto trzích přes 84 %. Jsme rovněž jednou z nejprůmyslovějších ekonomik v celé EU a závislost na průmyslu je velmi intenzivní. Co na českém průmyslu miluji a proč se mu tak dlouho intenzivně věnuji je fakt, že je to něco, co má obrovskou tradici. Náš průmysl ale nežije pouze z historie, ale dívá se i do budoucna.“
České firmy stále patří ke světové špičce, ať už se jedná o automobilový průmysl, strojírenství, elektroprůmysl, chemii nebo energetiku. Spousta hráčů z těchto sektorů je plně konkurenceschopných v globálním měřítku. To ale neznamená, že český průmysl automaticky znamená bezproblémový byznys.
Levná práce neznamená levnou ekonomiku
Odboroví předáci přílišnou nákloností k Radku Špicarovi zrovna neoplývají. Mohou za to především jeho vyhraněné názory. Sám Špicar tvrdí, že je k českému průmyslu tak kritický zejména pro to, protože jej má velmi rád.
„Kdyby mi na něm tolik nezáleželo, nejspíše bych mu nevěnoval tolik času a energie. Všímám si slabých stránek a snažím se dělat něco pro to, abychom je odstranili. Klíčovým tématem posledních několika let je téma levné ekonomiky, ke kterému jsme s kolegy dospěli právě po tom, co odbory otevřely téma o konci levné práce. Ta kampaň se odborům velmi povedla. Byla dobře postavená i odehraná, ale byla postavena na tom, že ukazovala, jak jsou čeští zaměstnavatelé zlí a musíme to změnit, protože průměrná hodinová mzda českého zaměstnance je 10 euro, zatímco německého 30 euro. My jsme se na ta čísla podívali a zjistili jsme, že realita je bohužel poněkud komplikovanější. To, čemu oni říkají levná práce, je v uvozovkách jen důsledek a příčinou oné levné práce je něco, čemu jsme začali říkat levná ekonomika. Průměrná hodinová produktivita práce českého zaměstnavatele, kterou od svého zaměstnance získá, je 13 euro na hodinu, zatímco v Německu 42 euro. A tady vzniká ten problém. To je ta levná ekonomika, které se musíme zbavit a je dobré si říci, v čem ten problém spočívá. Na začátku té debaty jsem chyboval, když jsem položil na stůl tato dva čísla a nevysvětloval jsem, čím jsou způsobené, což vytvořilo dojem, že čeští zaměstnanci někde třičtvrtě hodiny prostojí opření o lopatu. Ono je to ale složitější a je to dáno strukturou ekonomiky, která tento rozdíl způsobuje. Faktorů, které to způsobují, je mnoho. Já ale považuji za nejdůležitější tři. Nejsme ekonomika finálních výrobců. Jsme spíše ekonomika subdodavatelů. Dále je to role zahraničního kapitálu. My jsme s velkou pravděpodobností nejvíce vlastněná ekonomika z celé střední a východní Evropy. Zahraniční kapitál bychom neměli kritizovat, ale naopak poděkovat všem zahraničním investorům, kteří v devadesátých letech našli odvahu přijít za železnou oponu a začít tady v těch nejistých letech podnikat a investovat. Tím nám jinak velice bolestivou transformaci usnadnili. Třicet let po listopadu je ale dobré si přiznat, že to má i svou stinnou stránku. Tou je každoroční obrovský odliv kapitálu. Každoročně odtud odejdou od firem svým matkám stovky miliard korun, a to jsou peníze, které v naší ekonomice chybí. Kdyby zůstaly, mohly by být investovány do platů nebo výzkumu či vývoje. Čeští podnikatelé, pokud jsou v zahraničí úspěšní, chovají se úplně stejně. Platíme prostě daň za padesát let komunismu a zdevastovanou ekonomiku. Posledním faktorem je fakt, že jsme velmi málo automatizovaná, digitalizovaná a robotizovaná ekonomika. Z toho plyne menší produktivita. A to je ta kritika českého průmyslu.Problém levné ekonomiky je problémem vážným a teď se musíme všichni snažit, abychom se ho zbavili. Pokud budeme úspěšní, zbavíme se i toho, čemu odbory říkají levná práce. Troufám si tvrdit, že po dvou letech už i odbory pochopily, že levná práce je pouze důsledek, a že příčinou je levná ekonomika.“
Radek Špicar má ale zcela jasno i v tom, co je potřeba pro změnu současného stavu udělat. V potaz přitom bere reálné dopady změn v rámci Eurozóny na tuzemský průmysl, nebo současné příležitosti automatizace a robotizace. Svůj názor má rovněž na potřebu kreativního průmyslu s kulturní a etnickou diverzí.