ROBOTY 2023: prof. František Duchoň – Co se týče investic do robotiky, nemyslím si, že by se měly zastavovat

prof. František Duchoň v povídání pro podcast před konferencí Roboty 2023. prof. František Duchoň v povídání pro podcast před konferencí Roboty 2023.

Vše o robotizaci s jedním z nejmladších profesorů na Slovensku – pozvání do improvizovaného studia přijal tentokrát prof. František Duchoň ze Slovenské technické univerzity v Bratislavě.

 

Trendy v robotizaci tradičně pokrývá konference Roboty 2023, na jejíž půdě se s prof. Duchoněm můžete pravidelně setkat. Z důvodu zapojení v projektu se letos na konferenci aktivně podílet nemůže. Z důvodu této změny si jej Lukáš Smelík pozval do podcastu Vše o průmyslu.

Rozhovor vznikal v improvizovaných podmínkách. Omluvte prosím tedy zhoršenou kvalitu zvuku a obrazu.  

TIP: Zajímáte se o pokrok v robotizaci? Navštivte naše vybrané konference Roboty 2023 (www.konference-roboty.cz), nebo přehled novinek v modernizaci slovenského průmyslu na Priemysel 4.0 (www.konferencie-priemysel40.sk)

 

To už sa naozaj všetci zbláznili? Tenhle poslední sloupek jsem od tebe četl na téma marketingové bagatelizace technologií pod nálepkami průmyslu 5, 6, 7.0, když už náhodou nestačí osvědčené 4.0. Máš pocit, že by technologické novinky posledních let směřovaly k nějaké významné technologické revoluci?

Možná bych se nejdříve vyjádřil k číslování jako takovému. Velmi mě to překvapilo, zůstal jsem až doslova opařený, když jsem jednoho kolegu slyšel vyprávět o tom, že u nich už se implementuje Industry 7.0. Dokonce mi vysvětloval, co to je, a já jsem v té chvíli netušil, jak vůbec reagovat. Okamžitě jsem si pomyslel, že takové výmysly snad nemůžou být ani pravda! Připomíná mi to vtip, kdy si nějaký chlápek jde k Číňanovi koupit botasky, na kterých je napsáno Adidas a mají šest pruhů. A když se ptá, jak je to možné, že přece Adidas má jen tři pruhy, Číňan vysvětluje, že čím více pruhů, tím víc Adidas! Přesně to stejné pozoruji v průmyslu. Hledají se bombastické slogany, přitom ten původní koncept zdůrazňuje dominantní úlohu člověka. Technologie se integrují, jsou pokročilé, probíhá v nich evoluce, takže já bych byl opatrný i s termínem „revoluce“, opravdu bych to tak nenazýval. Revoluci považuji za nějakou prudkou změnu, ale nic takového nevidím, vidím technologie v plynulém pokroku, stále více se vymýšlí a využívá – ať už v robotice, aditivní výrobě, integraci či cloudových technologiích. O nějakou překotnou změnu se rozhodně nejedná. Dávno před vznikem sloganu „Průmysl 4.0“ existuje tzv. computer integrated manufaktury, tedy počítačově integrovaná výroba. Ani samotní Němci tento trend nepovažují za žádnou revoluci. Spíše jde o nový moderní výrobní koncept, který má postavit Německo do konkurenceschopnější role vůči Číně či USA. My ostatní jsme pochopili, že je to dobrý přístup, a snažíme se jej napodobit. Česká republika byla jednou z prvních, který tento koncept reflektovala, zbytek Evropy se pak přizpůsobuje trendům, které nastoluje Německo.

Podařilo se naplnit alespoň tu vizi 4.0, tedy ten přechod ke kyberfyzikálním systémům, nebo je většinově technologie vnímána samostatně. Třeba když už budeme mluvit o té robotice, jak robot a ne jako celkový výrobní systém?

To je dobrá otázka, na kterou se těžko odpovídá. Roboty jsou stále flexibilnější, mají stále lepší schopnosti. To je jednoznačně pokrok. Zda je to hranice, kterou bych prohlásil za dokonalou super technologii, to určitě ne. To bych mohl zastavit celý vývoj a nemuseli bychom se už tomu nikdy věnovat. Ale tak daleko určitě nejsme, jen zlepšujeme schopnosti robotů z hlediska smyslů – např. zrak (vizuální systémy, 3D vidění, zpracování obrazu, termovize, multispektrální kamery aj. Zrak jako takový je poměrně dobře rozpracovaný. Následuje hmat – tady se dostáváme do oboru dle mého nesprávně nazývaného kolaborativní robotika. I v této oblasti sledujeme pokrok, který má své opodstatnění, neustále se rozvíjí v některých aplikacích. Zbývající smysly, chuť a čich, v robotice nejsou nejspíš na pořadu dne, ale např. řeč, komunikace se díky umělé inteligenci rozvíjí také. Tyto tři zmíněné smysly jsou ale dle mého názoru poměrně pokročilé, dokážeme s roboty komunikovat ne přímo na úrovni dospělého člověka, ale jednoduchými příkazy, na které navazuje jednoduchá zpětná vazba – to už je možné. Ne úplně v průmyslovém prostředí, spíše v laboratořích. Z mého pohledu pořád ještě nemáme dokonalý kyberfyzický stroj, ale na druhou stranu je třeba říct, že velká spousta dat z výroby pochází právě z robotických pracovišť. To je podle mě i z pohledu Průmyslu 4.0 klíčové. Robot je jeden z důležitých výrobních prvků konceptu a poskytuje i celou řadu dat.

 

EPIZODU MŮŽETE TAKÉ JEN POSLOUCHAT:
https://audioboom.com/posts/8231863

Zmínil jsi, že kolaborativní robotika je špatně nazvaná, tak se toho hned chytím. Proč je tomu tak?

Je třeba podívat se na technické normy. Spolupráce robot-člověk může probíhat na mnohých úrovních, kolaborací na nejpokročilejší formě se myslí to, že jsme spolu s robotem v jednom pracovním prostoru a při jednotlivých činnostech si neublížíme – hlavně tedy robot neublíží nám, lidem. Tomu se říká power and force limited, tedy že má robot omezenou sílu a výkon. Jde o roboty, kterých se ve společném pracovním prostoru mohu dotknout. Neznamená to, že nejsou i jiné způsoby spolupráce robot-člověk. Skutečnost je ale taková, že ne robot sám o sobě, ale aplikace je kolaborativní. Robot principiálně funguje tak, že neublíží při doteku. On „nevstává“ s tím, že jde spolupracovat s člověkem. Vytváříme aplikaci spolupráce, která je kolaborativní. Ne robot samotný. Robot by se měl nazývat silově poddajný, compliant robot, tedy cobot (kobot). Z toho se nějak začalo soudit, že robot je kolaborativní a vzešlo to ve všeobecnou známost. Někteří už ale přijali za své, že kolaborativní je jen aplikace, ne robot samotný.

Kolem Průmyslu 4.0 ostatně bude možná trochu více ruchu, nakolik se na Slovensku, ale i v Čechách startují aktivity různých EDIHů, tedy European Digital Innovation Hubs. Třeba ten, ve kterém si angažovaný konkrétně – Expandi 4.0 (a zase ty 4.0). Co přinesou českému či slovenskému trhu? Jde jen o edukaci, nebo mohou pomoct i ve vývoji a výzkumu?

 Možná bych jen doplnil, že jde o aktivitu celé Evropské unie. I Evropská komise v minulosti silně podporovala vznik digitálních hubů a poté zjistila, že by asi bylo rozumnější spojit je do větších celků. A tady vznikla myšlenka EDIH. Proč mají přívlastek 4.0? Protože říkáme, že chceme nějakým způsobem pomoct moderním technologiím na slovenský trh, protože ne všechna období jsou v této oblasti úplně na té úrovni, kterou bychom chtěli mít. Řada slovenských firem má se samotnou digitalizací relevantní problémy. Některé si ani neuvědomují potřebu digitalizace, jiné potřebu sice vnímají, ale nemají na ni čas či prostředky, případně kvalifikované odborníky. To všechno bychom v Expandi 4.0 rádi reflektovali. Firmám chceme pomoct získat DMA (Digital Maturity Assessment), aby byly ohodnoceny, kde se z hlediska digitalizace podniky nacházejí. Jde o standardní formulář poskytnutý Evropskou komisí a v našem týmu jsou lidé, kteří jsou schopni a ochotni toto ohodnotit. Tyto služby jsou první tři roky kompletně hrazené prostředky Evropské unie s podporou Slovenské/České republiky. Vzniká podpora, kterou je možné využít bez výdajů navíc. Po získání hodnocení digitální zralosti mohou dostat vzdělávání, podporu pro tvorbu projektů a podporu k hledání financování. Máme v týmu odborníky na každou oblast, navíc třeba řešíme i kybernetickou bezpečnost firem aj.

Národné centrum robotiky má na starost vzdělávání. Snažíme se napodobit koncept, který již funguje ve Švédsku. Nazývají ho Inženýr 4.0. Tamní obrovské celosvětově známé firmy (Volvo, Ikea, Skanska) vytvořili ve spolupráci se 13 švédskými univerzitami koncept celoživotního vzdělávání pro vlastní zaměstnance. Mají to velmi zajímavě zpracované, vytvořili asi 15 nebo 16 modulů – např. robotika, spolupráce robot-člověk, aditivní výroba a jiná klasická témata spjatá s Průmyslem 4.0. Nejedná se o klasické vzdělávání, každý modul lze absolvovat za cca 20 hodin. Zájemce není zatěžován kvanty materiálů z matematiky, fyziky, vzdělávání tohoto formátu je zaměřeno spíše prakticky, zaměstnanci si ověří stav vlastní technické úrovně ve vlastní firmě, získají přehled o možnostech, jak oni sami mohou přispět modernizaci svých provozů pomocí moderních technologií. Často těchto služeb využívají zkušení zaměstnanci, kteří jsou už v praxi delší dobu, ukončili vzdělání před desítkami let a neměli do této doby možnost či čas se dál vzdělávat, sledovat trendy, ale mají potřebné praktické zkušenosti. O to stejné se snažíme u nás na Slovensku, chceme vytvořit podobné moduly. Oslovili jsme firmy s těmi švédskými tématy, aby řekli, která konkrétní témata by se jim nejvíc líbila. Připravujeme pět nejvíce vyžadovaných modulů a nabídneme firmám to, co chtějí. Momentálně vytváříme obsah, který opět poputuje nejdříve firmám, aby doopravdy dostaly to, co chtějí. V robotice se budeme věnovat robotice průmyslové i servisní, částečně využijeme i umělou inteligenci, abychom představili, co je a není možné, následuje praktická část, kde je možné vyzkoušet projektovou činnost (od naskladnění po vyskladnění, komplet celá práce robota), a na konci dne dostanou zadáno připravit nástřel projektu pro svůj vlastní podnik. Projdou tedy procesem od znalostí, co je k dispozici, přes praktické ověření a cvičení, až po ideový návrh pro vlastní podnik. To chceme nabízet slovenským podnikům, aby byli otevření a přístupní změnám. To musí přijít od managementu, jeden klíčový modul je určen právě jemu. Také je třeba mít technology, kteří jsou ochotní a schopní přijmout tyto změny. V tomto bychom chtěli silně a intenzivně pomoct, protože vidíme ve firmách příležitosti. Statistiky dokazují, že Slovensko je automatizovaná země, ale jen díky automotive. Až 70 % aplikací náleží automobilkám a jejich subdodavatelům. Ostatní segmenty se výrazně opožďují – potravinářství, papírenství, hutnictví, elektronika. V těchto firmách robot skoro nepotkáme. To je problém. Narážejí na nárůst mezd u pracovní síly, nárůst objednávek, ale nemají kapacitu. Tam je automatizace a robotizace jediná možnost. Sice se v tom tématu začínají rozhlížet, ale jednoznačně se dá říct, že jim ujíždí vlak, protože tématu nevěnovali průběžnou pozornost už dříve. Těmto firmám se budeme snažit intenzivně pomoct.

 

Zmínil jsi, že potenciál ve firmách rozhodně pořád je, jen bude potřeba jej objevit, nakopnout a podpořit. Jak si na tom stojíme z hlediska vývoje? Chytré hlavy máme, byť často končí za hranicemi. Existuje dost odborníků v oblasti výzkumu a vývoje, aby se mohlo Slovensko, potažmo Česko stát tahounem další inovace v oboru?

Určitě ano. Za všechny jmenuji společnost Photoneo, to už je u průmyslové robotiky a strojového vidění naprostý standard. Rád bych ale zmínil ještě jeden příklad dobré praxe z firmy VUES. Aktivity jsme tam začali realizovat v roce 2018, potýkali jsme se s nedůvěrou, prý co chceme v oboru svařování automatizovat či robotizovat. Problém spočíval v tom, že mají starší svářeče a potřebují svářet kvalitně. Mají vysoce modifikovanou výrobu, až osm či devět typů výrobků za den. Principy použitelné v automotive, tedy že mám sedm modelů na čtyři roky výroby, tady nebylo možné uplatnit. Zkusili jsme vymyslet projekt, získali jsme na něj prostředky a naráz tomu řešení na firmě začali lidé více věřit. V současnosti s trochou nadsázky mohu říct, že teď už se chodíme učit my k nim, ne naopak. Tak by to mohlo fungovat i u jiných firem. Firmy mají potenciál zvládnout nové výzvy, jen potřebují pomocnou berličku a někoho, kdo by jim pomohl, potáhl je tím správným směrem. Zmíněné řešení jedeme letos prezentovat na veletrh Automatica, kde ho představíme širší veřejnosti. Problém opravdu často představují finance. Ve VUES jsme měli podporu od ministerstva, věřím ale i evropským projektům. Moje zkušenost je, že jsou zaměřené na obsah, na výsledky. České i slovenské subjekty bych rád podpořil v účasti na evropských projektech, dostanou se do kvalitních spojení, mohou se přiučit od nových partnerů, získat nové inovace. Bohužel, domácí granty jsou někdy tak byrokratizované, že se to snad ani nedá popsat.


Roboty2023


A to je právě další otázka. Nechci příliš narážet na nedávné rozhořčení kolem přílišné administrativní zátěže různých projektů ve výzkumu, které si veřejně kritizoval. Co by se s tím dalo dělat?

Stačilo by, kdyby se lidé, kteří o projektech rozhodují, pojedou podívat do Bruselu, jak je tam za desítky let vyvinutý systém a jak se stále zjednodušuje. Zrovna tento týden hodnotím projekty pro Brusel a tam je to zjednodušené tak, že obsah projektu je omezen na 45 stran. Oproti tomu domácí projekty mívají 300 i 400 stran. Na 45 stranách žadatelé vysvětlují pointu svého projektu, jak chtějí implementovat, jaký dopad projekt bude mít. Kdo nezvládne takto jednoznačné zadání popsat na 45 stranách, tomu nepomůžou ani další stovky stran, vždycky to bude jen balast. To mi neskutečně vadí na domácích projektech, odevzdáváme kvanta nesmyslných stran. Rozepisují se položky rozpočtu – a zdaleka ne jen drahá zařízení, stroje nebo technologie, v domácích projektech se rozepisuje a natřikrát naceňuje i spotřební materiál – šroubky, kabely atd. To je nepředstavitelný blázinec, a to jsme jen v přípravné fázi projektu! Poté následuje implementace a odevzdání dokumentace. Jednou jsem si schválně dal tu práci a spočítal, co všechno je třeba k projektu odevzdat. Dostal jsem se na číslo 182 souborů. Když jsem tuto informaci sdílel s kolegy z Rakouska, mysleli si, že si dělám legraci, že to snad nemůže být pravda. Ale opravdu, sdílel jsem jim obrazovku se 182 položkami. Podotýkám, že v digitalizované době, jsem všechny z nich musel vytisknout a podepsat…

Osobně jsi aktivní ve spoustě projektů na nadnárodní úrovni, řekni mi, co profesor z Bratislavy všechno dokáže stíhat? A zmínil jsi mezinárodní spolupráci. Jak je výměna zkušeností důležitá? Je třeba inspiraci pro firmy hledat i dál za hranicemi?

Z pohledu univerzity nemůžu říct ani nic jiného, než že samozřejmě ano! Těžko ale říct, jak toto vnímají podniky, jde o to, na jaký trh cílí. Pokud chtějí prorazit na českém trhu, nebude jim vadit hledat inspiraci na tomto trhu. Jakmile se ale začnou profilovat nadnárodně, s nějakým kvalitním řešením, budou mít konkurenci v Americe, Číně aj. Proto budou potřebovat širší spolupráci. Evropa a Evropská komise uvažuje v tomto ohledu dobře. Chtějí zachovat konkurenceschopnost. Mám v poslední době zkušenost z Jižní Korei, bylo to zajímavé v mnoha ohledech, ale tam jsem si uvědomil, že v Evropě si hrajeme na to, že na nás všichni čekají. Ale tak to vůbec není. Mnoha korejských kolegů jsem se ptal, jestli by měli zájem uvést na evropský trh svoje roboty. A odpovědí bylo, že proč by to dělali, když oni mají své trhy v Číně a Japonsku. Přestaňme si hrát na pupek světa, musíme být konkurenceschopní vůči Asii, Americe atd. Pokud si navzájem nepomůžeme s Němci, Švýcary, Italy či Španěly, jedna a půl miliarda Číňanů nás hravě převálcují. Ať se nám to líbí, nebo ne. Možná, že ne hned, ale za dva roky už ano.

 

Jaký je aktuálně zájem o robotiku v rámci studia? Daří se na trh dostávat dost talentovaných a vzdělaných mladých se zájmem o robotiku? A kdy s robotikou začít?

Minimálně v Bratislavě máme dost lidí. Do prvního ročníku bakalářského studia oboru Robotika a kybernetika se nám běžně hlásí okolo stovky studentů. Slovensko má trochu problém v tom, že řada studentů odchází do ČR, konkrétně do Prahy. Všechny státy na západ od nás mají lépe vybudovanou infrastrukturu a i toto student vnímá, protože vybavení roboty máme prakticky stejné. I já jako osmnáctiletý student, když navštívím pěknou budovu, kde jsou stejně kvalitní pedagogové a stejní roboti jako v té méně hezké budově, logicky si vyberu příjemnější prostředí atd. S tím Slovensko trochu bojuje, ale snad se nám to v rámci větších rozvojových projektů podaří časem zlomit.

O robotiku je na Slovensku zájem, vnímám budoucnost oboru, působí a vznikají zde i řada firem působících v robotice. A kdy začít? Až někdy do roku 2017 jsem si myslel, že studenti potřebují základy matematiky, fyziky, programování atd. Ale tehdy jsem v Houstonu navštívil výstavu, kde byla velká část věnovaná vzdělávání. Z profesionálního hlediska jsem se byl zeptat, kdy začínají vzdělávat v robotice, a dostalo se mi odpovědi, že od šesti let. Zůstal jsem klasicky úplně opařený. Pochopil jsem ale, že oni dají příležitost už dětem. Nikdo nikoho do ničeho nenutí. Ale je to úplně stejné jako ve sportu, když chci být dobrý fotbalista, začnu v šesti letech. A když chci být dobrý technik, na odpovídající úrovni mohu také začít už v tomto věku. Prostředky k tomu jsou – Lego má báječné možnosti. Pořád mi to ale v hlavě šrotovalo, kladl jsem si otázku, zda mají „naše děti“ na školách takovou příležitost, možnost se zapojit do nějakého kroužku? Je jasné, že by nechodily desítky dětí, podobně jako na fotbal nechodí všichni ze třídy. Mají vůbec takovou možnost? Za Slovensko odpovídám, že nemají. Všechno totiž probíhá na nadšenecké úrovni. Na školách najdeš nadšence, které děti k technice vedou. Minule jsem v Prešově narazil na středoškolského učitele, který v hodinách informatiky vyučuje drony. Byl jsem úplně hotový, nadšený, dali jsme se do řeči. Je jasné, že se vše pohybuje jen na odpovídající úrovni, ale někdo na Slovensku na střední škole řeší drony! To je bomba. Jde ale o individuálního člověka mimo systém, který uvažuje jinak, narušuje stereotyp. Systémové změny v technice nepřicházejí, bohužel všechno leží jen na bedrech nadšených jednotlivců. To mě velmi mrzí.

 

My teď chystáme konferenci na téma trendů v robotice, kde budeme reflektovat i možnosti investic v době velké inflace a vysokých úrokových sazeb (zejména v ČR). Je i nyní v naprosto bezprecedentní době čas pro firmy na investice? Co firmy získají, které je nezastaví?

Nejsem ekonom, takže si nejsem jistý, zda jsem schopný relevantně odpovědět, ale zkusím se nad tím zamyslet z technického hlediska či z čísel, kterými disponuji. Od roku 2008, kdy byla malá ekonomická krize, trh s průmyslovou robotikou neustále roste. Pokud by se projevil trend, že se investovat do robotiky nevyplatí i v nepříznivé době, myslím, že bychom nebyli svědky tohoto růstu, minimálně rok dva by byl propad. Růst stále pozorujeme, navzdory všemu, co nás v poslední době potkalo, stále se jedná o růst, byť třeba o něco pomalejší. Nějaké opodstatnění tedy určitě existuje. Pokud bychom se dotkli technických/ekonomických limitů, myslím, že by se to muselo projevit v poklese. Zaznamenali jsme kovid, válku na Ukrajině, energetickou krizi. Už během kovidu firmy, které byly automatizované a robotizované, měly mnoho výhod. Nebyly až tak závislé na lidské pracovní síle, která když vypadne, ať z důvodu nemoci či jiných, musíš zastavit výrobu či její část. Robot je závislý pouze na energii a žádné další aspekty neřeší. Samozřejmě neříkám, že je možné a vhodné automatizovat veškeré úkony. Ale ten, kdo digitalizaci a robotizaci nazírá správně, získává nespornou konkurenční výhodu. To učím i své studenty, učí se uvažovat nad tím, co je vhodné a ekonomicky rentabilní automatizovat, robotizovat, jak spočítat návratnost investice, zohlednit veškeré vstupy, které do těchto procesů vstupují atd. I oni sami vidí, že ne vždy se to vyplatí. Zvyšují se i náklady na mzdy zaměstnanců, což jde ruku v ruce se zvyšováním životní úrovně. Nepotvrdilo se, že by stoupaly také náklady na roboty. Na Slovensku se pohybujeme ve standardní úrovni cen. K tomu slouží výpočty. Co se tedy týče investic, nemyslím si, že by se měly zastavovat. Spíše je třeba být obezřetný a všechno rozumně nastavovat. Vše musí mít reálné obrysy, i ekonomické, protože jinak věci nefungují a zbytečně tak robotika ztrácí na důvěře.

 

 


Podívejte se na přednášku z loňské konference Priemysel 4.0 - Nedôvera v robotiku a jej príčiny:
https://www.vseoprumyslu.cz/inspirace/video/nedovera-v-robotiku-a-jej-priciny.html 

 

Už jsem dokonce zaslechl poměrně erudovaný názor, že možná vysoké ceny energií zase zvýhodní lidskou práci. Jak jsou dnes roboty energeticky náročné a pracuje se nyní hodně na zmenšení této zátěže na stroje?

Tato otázka je v robotice mimořádně zajímavá. Pokud typicky automobilová firma s obrovskou halou s pěti či šesti sty roboty dokáže na jednom stroji ušetřit desetinu procenta energie, v tom celkovém počtu už se jedná o zajímavou sumu. Velké značky se tomuto věnují, optimalizují trajektorie, dynamiku robotů atd. Běžný uživatel tato data nevidí, sleduje jen spotřebu elektrické energie. Nechci si tady hrát na nějakého konspirátora, ale z mého pohledu reálnou cenou za elektřinu zamávaly hlavně trhy. Při dostatku elektrické energie se nedomnívám, že by pro robotiku mělo jít o nějakou stopku. Stopku může vystavit návratnost investice, kterou je jednoduché spočítat. Záleží opravdu na konkrétním případě, těžko něco v současné situaci zobecňovat.

A závěrem otázka, která nám uvede konferenci Roboty 2023 i mnohá redakční témata s ní spjatá. Jaké jsou aktuální trendy pro oblast robotiky?

Zase dobrá otázka, na kterou bychom mohli besedovat další dva dny… V poslední době mě velmi zaujaly akvizice špičkových robotických firem. Boston Dynamics nebo Robotic změnili majitele. Vypadá to, že firmy, které dokážou přijít s něčím klíčovým, inovativním, se rázem ocitnou v rukách globálních hráčů. To znamená, že se robotice začaly věnovat i firmy, do kterých bychom to ještě před několika lety vůbec neřekli – Amazon, Tesla atd. Je pro mě pozoruhodné sledovat, jak se k robotice stavějí obrovští ne-robotičtí hráči na trhu. Určitě v tom vidí smysl, potenciál, možná něco tuší nebo řeší nějaké problémy, že se této oblasti začínají věnovat.

Z hlediska technologického myslím, že se každá část robotiky bude významně rozvíjet, ať už robotika průmyslová či servisní. Osobně logicky více inovací čekám v servisní robotice, kterou předpokládám pocítíme i v běžném životě, ať už se nám to líbí, nebo ne. Řada domácností už má doma robotický vysavač, bude toho stále více. Podle statistik IFR je nejvíc firem věnujících se servisní robotice právě v Evropě. Intenzivně taky vnímám vliv zemědělské robotiky z Německa, což taky stojí za zmínku. Nemám to úplně nastudované, ale domnívám se, že stroje a mechanizace tam fungují kvůli nedostatku pracovní síly – roboty bojují s plevelem, postřiky, zavlažování atd.

Stále se budou zlepšovat i smysly robotů, minimálně z hlediska Photonea sleduji, kudy se budou ubírat cesty. V této firmě „končí“ řada našich studentů, spolupracujeme s nimi na řadě závěrečných prací. Velký pokrok vidím ve vision systémech a strojovém učení. Vše se bude zlepšovat se zlepšováním výkonu počítačů, zlepšováním hardwaru i softwaru. Řadu oblastí je třeba sledovat, navštívit konferenci Roboty 2023 nebo veletrh Automatica.

 

 

Poslech a možnost odběru všech epizod v aplikacích:

Spotifyhttps://open.spotify.com/show/4XfKSj00k5yOR7Vwi5Hwh5

Apple Podcast: https://podcasts.apple.com/cz/podcast/v%C5%A1e-o-pr%C5%AFmyslu/id1489539018

Google Podcast: https://www.google.com/podcasts?feed=aHR0cHM6Ly9hdWRpb2Jvb20uY29tL2NoYW5uZWxzLzUwMTE4MzIucnNz

Lecton: https://lectonapp.com/cz/podcast/3a527175-5f3a-4890-9217-10b19d007491?_lst 

Lukáš Smelík

Šéfredaktor časopisu Control Engineering Česko se soustřeďuje zejména na témata spojená s digitalizací, automatizací a robotizací průmyslu. Příspěvky se snaží odhalovat současné trendy a nálady na tuzemském i světovém trhu.

Odběr podcastů

Zadejte prosím jméno a přijmení.
Zadejte prosím váš email.
Zadejte prosím váš telefon.
Neplatný vstup
Špatné ověření. Zkuste prosím captcha ověření znovu. Děkujeme.