PODCAST #50: Slavoj Musílek – Kdo najde způsob investovat, získá konkurenční výhodu

Slavoj Musílek ve studiu při natáčení podcastu Vše o průmyslu s moderátorem Lukášem Smelíkem Slavoj Musílek ve studiu při natáčení podcastu Vše o průmyslu s moderátorem Lukášem Smelíkem

Slavoj Musílek zastává ve svém zaměstnání řadu funkcí, mimo jiné je ředitelem české firmy AutomaCZ. Kam přesně sahá jeho odbornost, jakou pracovní minulost má za sebou a jak nazírá budoucnost moderních trendů, které hýbou dnešním průmyslem, zodpoví další ze série podcastů Vše o průmyslu.


 
Slíbil jsem, že se na jednu věc už nikdy nezeptám, přesto však otevřu téma, které je v současnosti hojně diskutováno. Dává nebo může dávat automatizace lidem práci?

Jsem rád, že nezačínáme tzv. rybářskou otázkou, zda berou, či neberou. Automatizace dává lidem práci, z mého pohledu jsou tam dva důvody. Jednak umožňuje dělat lidem práci „lepší“ než v současné době mají, tedy kvalifikovanější, méně náročnou, méně zatěžující, lépe využívající lidský potenciál. Ten je hodně důležitý a myslím, že je hodně opomíjený, když se bavíme o automatizaci a kvalifikaci lidí. Druhým důvodem, proč si myslím, že automatizace dává lidem práci, je to, že pomáhá firmám uspět na konkurenčním trhu. Automatizace a digitalizace je jedním z hlavních důvodů a způsobů, jak firmy mohou uspět a jak mohou mít na trhu konkurenční výhodu. Pokud se podíváme nějakých sedm osm let zpátky na časy diskuze o investicích do automatizace, robotizace, už nějakou dobu je toto dilema úplně mimo, protože všichni vědí, že musí. Otázka je jak, jak co nejefektivněji, aby to jednotlivým firmám přineslo konkurenční výhody. To je velký posun, k němuž v poslední době došlo.

Na tom, že roboty berou lidem práci, kterou by dělat neměli, se shodneme. Zajímalo by mě, že když automatizace mění trh práce, narážíme na limity lidí, jejich kompetence či schopnosti. Máme v ČR pořád nedostatek zkušených pracovníků, kteří by s automatizací dokázali žít v pracovní harmonii? Nebo se to lepší?

To je složitá otázka, na kterou je ještě složitější odpověď. Záleží, z jakého pohledu problém uchopíme. Už jsem zmínil něco o lidském potenciálu. Z každé strany slyšíme, že máme nedostatek kvalifikovaného lidského personálu. Z mého pohledu je otázka, zda se lidem ve výrobě umožňuje kvalifikaci zvýšit. Každý člověk má možnost či schopnost se někam posunout, něco nového se naučit, posouvat se, měnit se. Otázka je, jestli dostane tu příležitost. Je nutné začít lidi ve výrobě či v průmyslu odbřemeňovat od práce, která je zcela nesmyslná a pro lidi zbytečná. Přestože třeba pracují v krásném a čistém prostředí, často i v dnešní době dělají lidi práci, na kterou je jich škoda. Nevěřím tomu, že lidé, kteří dělají tuto nadbytečnou práci, nemají potenciál se posunout. Jde jen o to dát jim šanci, nabídnout jim kvalifikovanější práci a věřím, že jsou schopni se posouvat kupředu.

EPIZODU MŮŽETE TAKÉ JEN POSLOUCHAT:
https://audioboom.com/posts/8085149

V kontextu současných událostí vstupuji na tenký led, ale zkusím se zeptat na Váš názor na situaci ohledně agenturních zaměstnanců. Na ně se pohlíží trochu jinak. Jde o provozní náklad, automatizace je investice… Naučily se firmy lépe počítat návratnost? Nemůže být nasazování agenturních zaměstnanců překážkou automatizace z hlediska investiční nutnosti?

Myslím si, že ne. I kovid ukázal, že agenturní dodávka levné pracovní síly není úplně optimální v okamžiku, kdy dojde k nečekané turbulenci a dočasnému či dlouhodobému omezení dostupnosti lidí. Ne úplně všichni dobře a správně porovnávají investice vynaložené do automatizace a na ušetření pracovních pozic. Často se porovnávají přímé náklady na pracovníka vs. investice do automatizace. Když to hodně zjednoduším, je potřeba si spočítat, kolik ušetřím, když ušetřím jedno pracovní místo nahrazením robotem. Je potřeba podívat se, co mi tato operace přinese, jak mi to zvýší produktivitu, zlepší kvalitu atd. Všechny tyto aspekty hrají roli. Zároveň se často zapomíná na náklady, které s sebou nese rotace a zaškolování personálu. Mám takový příběh ještě z doby před kovidem. Potkal jsem se asi před třemi čtyřmi lety s ředitelem jedné výrobní firmy na Moravě a on říkal, že potřebuje nahradit 300 agenturních pracovníků, potřeboval robotizovat. Když jsem se ho ptal proč, odpověděl, že mu odcházejí kmenoví zaměstnanci. Opět jsem nechápal a když jsme si povídali dál, vyšlo najevo, že kmenoví zaměstnanci se musejí starat o agenturní pracovníky. Musejí je zaškolit, hlídat, a kromě toho stíhat vykonávat svoji práci. V okamžiku, kdy je tam agenturní zaměstnanec dva až tři měsíce a poté je střídán jiným, kmenové zaměstnance už to nebaví. Najdou si podobnou práci v okolí, jsou jim nabídnuty lepší podmínky, a tak houfně odcházejí. Všechny tyto aspekty je při zvažování nutné brát v potaz. Počítat čistý náklad na pracovní sílu, tj. mzdu a nějaké paušální poplatky agentuře, to není správná cesta k investicím.

V robotizaci se zkouší model pronájmu robota. Firmy mohou vyzkoušet, jak by jim výroba šlapala s roboty, ale s jiným způsobem investování. Může jít o budoucnost robotiky, nebo se domníváte, že uplatnění spíše nenajde?

Myslím si, že jde o koncept, který v nějakém střednědobém horizontu může být životaschopný. Ale je potřeba se podívat, na jaký typ aplikace je vhodný. Robot sám o sobě totiž nic neumí. Jde vždy o aplikaci, k níž slouží. Tento koncept financování, pronájmu či platby za počet operací nebo vyrobených výrobků již nějakou dobu funguje v oblasti informačních technologií. Umím si představit, že firmy začnou nabízet tuto možnost pro standardní jednoduché aplikace, které lze rychle nasadit a používat, a poté je lze nabídnout s minimální modifikací zase jinému zákazníkovi – třeba u paletizací nebo standardním jednoduchém svařovacím pracovišti. Pokud se ale budeme bavit o komplexní obtížné aplikaci se složitou mechanikou, kde je třeba mít speciální nastavení či kamery pro speciální operace, může být tento koncept hodně složité či nereálné nabízet. Jedno je jisté, touto cestou trh určitě vykročí.

Nyní se pojďme podívat na vize a budoucnost společnosti AutomaCZ. Jaká je Vaše představa, kam bude firma směřovat a jakým partnerem chce průmyslovým firmám být?

AutomaCZ je firma s třicetiletou historií, jedna z nejznámějších firem v oblasti návrhu, výroby a dodávky jednoúčelových strojů a výrobních linek. Dlouhou historii doplňuje skvělá parta lidí. V rámci holdingu bude v této tradici pokračovat, společně s trendy na trhu ale běží i její další rozvoj – virtualizace, digitalizace, robotizace atd. To bude i nadále hlavní obor zaměření AutomyCZ. Klíčová znalost a schopnost společnosti spočívá v konstrukci a vymýšlení strojů, které řeší velmi složité operace, zejména v oblasti assembly, kontroly kvality či testování.

Zmínil jsem, že v rámci holdingu CEAH zastáváte více pozic. Co do něj všechno spadá? Přijde mi, že k sobě skládáte komplexní dodávku automatizační a digitalizační techniky. Je to cesta, kterou holding kráčí? Chcete pokrýt veškeré požadavky z oboru automatizace?

Možná poopravím tu spoustu funkcí, já dělám jedinou – dělám to, co mě baví. To je to nejdůležitější. Koncept CEAH nastartoval někdy v roce 2019, holding byl založen jako projekt, za kterým stojí investiční fond Oriens a první akvizicí byla v roce 2019 firma AutomaCZ. Kovid potom další rozvoj trochu utlumil, nevědělo se, jak se trh dále bude vyvíjet. K dalšímu restartu došlo v loňském roce, došlo k akvizicím dalších dvou firem – Auware Engineering v Maďarsku a Antra id. Dále pracujeme na dalších akvizicích tak, abychom portfolio firem i řešení pro zákazníky rozšířili. Cílem je vybudovat skupinu firem, v níž každá společnost bude velmi dobře profilovaná v její klíčové oblasti zaměření. AutomaCZ je špička v oboru jednoúčelových strojů a zařízení, Auware Engineering se zaměřuje na digitalizaci a Antra id je jedním z lídrů v oblasti intralogistiky či RFID. Koncept spočívá v tom, že firmy fungují samostatně a také navzájem využívají synergií a spolupracují na projektech společně. Každá přispívá tím, co umí nejlépe tak, abychom byli schopni zákazníkům poskytnou komplexní řešení v automatizaci, digitalizaci či intralogistických procesech.

Historie společnosti AutomaCZ je hodně spjatá s automotive. Je to jediný segment, kam se koukáte, nebo vidíte příležitost i v jiných oblastech průmyslu?

Historicky, stejně jako spousta jiných firem v ČR, je AutomaCZ opravdu spjata s automobilovým průmyslem a jednoúčelovými stroji či zařízeními. Český trh je historicky tažený segmentem automotive. To je přirozený stav. Nicméně tak, jak se problematika automatizace začala rozšiřovat a začala zajímat i další segmenty trhu, AutomaCZ dál rozšiřuje své aktivity i do těchto oborů – elektronický průmysl, výrobní a montážní oblasti, sklářství, potraviny atd. Podobný trend ale vidíme u dalších firem v holdingu.

Kdybych zůstal u automotive, dříve se diskutovalo o přechodu na elektromobilitu a změny, které dopadnou na celý dodavatelský řetězec. Myslíte si, že automatizace může pomoct i tradičním dodavatelům komponent, aby se dokázaly přizpůsobit výrobám nových vozů? Můžou automatizací získat lepší flexibilitu a přizpůsobit se změnám?

Když budou automatizovat chytře, rozhodně ano. Zmínil jste jedno důležité slovo – flexibilitu. To je klíčový bod, na který musejí dodavatelé i zákazníci hodně myslet. Protože výrobní cykly či životnost jednotlivých výrobků se hodně zkracuje. Dneska, když jako dodavatel řešení stavíte stroj na montáž konkrétního výrobku, musíte přemýšlet, jaký bude ten další výrobek. Vidíme často, jakým výzvám čelí naši zákazníci, tj. výrobci: už při návrhu jednotlivého výrobku či dílčího celku musejí přemýšlet o tom, jak bude vypadat výrobní proces, aby byl dostatečně efektivní a aby ho bylo možno automatizovat co nejjednodušším způsobem. Na to se často zapomíná, jednotlivé „party“ zákazníků, tj. oddělení zaměřené na design či engineering výrobků a výroba, často nehrají na jednom hřišti. Výrobní procesy pak mohou být velmi komplikované a složitě technicky řešitelné. V okamžiku propojení, kdy se bude na vše myslet od začátku najednou, to bude ku prospěchu všech.

V jednom z Vaších předchozích působišť, u předního dodavatele robotiky, jste zastával nejvyšší post pro oblast střední a východní Evropy, jste se stal kvalifikovaným v možnosti zhodnotit, na jaké úrovni je automatizace v ČR ve srovnání se sousedními zeměmi. Jak na tom jsme?

V oblasti, v níž jsem působil, je možné pozorovat rozdíly. ČR z pohledu úrovně automatizace, robotizace si vůbec nestojí špatně v porovnání střední a východní Evropy. To je tradice, vždy jsme byli rozvinutou průmyslovou zemí. Rozdíl vidím oproti Německu a zemím směrem na západ. Jde o nasazení a využívání automatizace, digitalizace a robotizace jinde než v automotive. U nás jsou krásná čísla zejména v automobilovém průmyslu, u ostatních segmentů a při využití moderních technologií ve středních a menších firmách mimo automotive na tom jsme o mnoho hůř.

Je tedy načase pronikat do menších a středních firem. Je i tohle cesta CEAH? Vysvětlovat, že je čas automatizovat?

Jednoznačně. Malé a střední podniky to už vědí, akorát stále hledají cestu.

Chápou malé a střední firmy potřebu investic? A jsou v kontextu všeho, co se nyní děje, ochotny udělat krok směrem k investici? Nedávno jsme měli konferenci zaměřenou na robotizaci a hodně jsme se ptali, zda je správný čas investovat do čehokoli. Nebudou firmy spíše váhat a přemýšlet nad nestabilitou trhu? Jak malé firmy přesvědčit, že je správný čas investovat?

To je jako s kteroukoli další investicí, nejen v automatizaci. Doba je nepochybně složitá. Nicméně v okamžiku, kdy jste schopen a najdete cestu, jak investovat právě v takovém období, to je nejlepší způsob, jak získat konkurenční výhodu. Firmy, i malé a střední, do automatizace a digitalizace investovat budou, protože nemají úniku. Pokud nebudou investovat do svojí budoucnosti, svého rozvoje a udržení konkurenční výhody na trhu, bude investovat někdo jiný a tyto firmy o svou konkurenční pozici přijdou. Není to o přemýšlení na půl roku dopředu, spíše o dlouhodobé strategii rozvoje firmy. Z mého pohledu jednoduše není úniku.

Když se bavíme o budoucnosti průmyslu obecně, hodně se zmiňuje digitální transformace. Sám jste zmínil, že v ní vidíte budoucnost. Co podle Vás bude převažovat a kam směřuje AutomaCZ v proudu současných trendů?

Dominovat bude jednoznačně digitalizace a využívání moderních technologií typu rozšířená či virtuální realita, umělá inteligence, real-time analýzy a zpracování dat napříč celou firmou – od okamžiku dodání materiálu až po hotový výrobek. Klíčová bude práce s daty, jejich integrace, analýza. Dnes už se programují stroje či linky ještě v době, kdy zařízení „žije“ jen v počítači. Je možné vidět kompletní simulaci do nejposlednějšího detailu operací, ve virtuálním obrazu stroje. To jsou trendy, které v tuto chvíli hýbou trhem. Kam se to posune za deset let, to vůbec netuším.

Začali jsme s lidmi, s lidmi bych u poslední otázky chtěl i skončit. Jakou roli budou lidé zastávat v továrnách budoucnosti, ve výrobě?

Abych odpověděl úplně upřímně, jak mi to napovídá moje srdce, doufám, že nikdy nedojde k tomu, že výroba bude plně automatizovaná, tj. výroba bez lidí. To si myslím, že není úplně správná cesta. Ne úplně všechno se dá zautomatizovat, i když se bavíme o konkrétních výrobních procesech. Jsou činnosti a výrobní procesy, kde má úplná automatizace smysl. Lidi ve výrobě ale určitě mají nezastupitelnou roli. Zmiňoval jsem to hned na začátku, alfou a omegou je posun kvalifikace pracovníků. Je třeba zaměřit se na využití myšlenkových schopností a schopnosti reagovat či řešit věci, na které je stroj krátký. Bavíme se o analýze dat, zlepšování procesů, ale obsluha výrobních zařízení či linek, programování, přizpůsobování – továrna se musí neustále přizpůsobovat novým potřebám, poptávkám. To se bez lidí jednoduše neobejde.

Poslech a možnost odběru všech epizod v aplikacích:

Spotifyhttps://open.spotify.com/show/4XfKSj00k5yOR7Vwi5Hwh5

Apple Podcast: https://podcasts.apple.com/cz/podcast/v%C5%A1e-o-pr%C5%AFmyslu/id1489539018

Google Podcast: https://www.google.com/podcasts?feed=aHR0cHM6Ly9hdWRpb2Jvb20uY29tL2NoYW5uZWxzLzUwMTE4MzIucnNz

Lecton: https://lectonapp.com/cz/podcast/3a527175-5f3a-4890-9217-10b19d007491?_lst 

Lukáš Smelík

Šéfredaktor časopisu Control Engineering Česko se soustřeďuje zejména na témata spojená s digitalizací, automatizací a robotizací průmyslu. Příspěvky se snaží odhalovat současné trendy a nálady na tuzemském i světovém trhu.