PODCAST #39: Tadeáš Salaba – Za nezájmem o technické obory může být i upadající technický vzor v rodině

Tadeáš Salaba v podcastovém studiu při natáčení pořadu Vše o průmyslu Tadeáš Salaba v podcastovém studiu při natáčení pořadu Vše o průmyslu

Tadeáš Salaba je spjatý s FEL ČVUT a duchovní otec projektů zaměřených na energetickou či technologickou gramotnost. Nejen o těchto tématech je dnešní epizoda podcastu Vše o průmyslu.


 

Chcete si poslechnout epizodu jako standardní audiopocast? Pokračujte na: 
https://audioboom.com/posts/7933907

Na úvod bych se rád zeptal, co pro Vás znamená pojem technologická gramotnost?

Už jste to trochu nastínil, jedná se o projekt, který vzniká na půdě FEI ČVUT a klade si za cíl edukovat mladistvé, zejména studenty ZŠ a SŠ, v oboru moderních technologií a v technologiích, které už nejsou tabu, ale jde o reálně používané technologie, které se už aktuálně nevyvíjí. Věřím tomu, že studenti i široká veřejnost s nimi dennodenně přichází do kontaktu a v budoucnu už budou pouze růst.

Takže kdybych řekl, že jsem technologicky gramotný, co by to znamenalo? Že znám pojmy, dokážu si představit pracovat v praxi s novými nástroji?

Rozdělil bych to do několika rovin. Jedna rovina je taková, že vím, co to znamená, vím, co si dokážu představit. To je jeden z cílů, které si klademe. Druhou rovinou je snaha přiblížit význam a rozsah technologií a snaha motivovat studenty do života či kariéry.

Dříve než se dostaneme k samotnému projektu, on nevznikl náhodou. Vy už sedm let provozujete jinou platformu, která se soustřeďuje na energetickou gramotnost. Můžete přiblížit, o co šlo, a nějak nastínit, kam bude směřovat technologická gramotnost?

V roce 2014 jsme já a skupina podobných nadšenců absolvovali FEI ČVUT. Studovali jsme obor Elektrotechnika, energetika a management a potkávali jsme se s tím, že se kolem nás začaly skloňovat pro nás v té době již jasné pojmy jako blackout, přenosová soustava, skladování elektřiny atd. Pro nás to byly jasné věci, ale začali jsme zjišťovat, že široká veřejnost i mladí si absolutně neumějí představit význam těchto pojmů, které my jsme tou dobou měli naučené a načtené. Říkali jsme si, že bychom měli zkusit podpořit edukaci mladých a vytvořili jsme program Energetická gramotnost. Ten od roku 2014 roste na významu a rozsahu, klade si za cíl přiblížit studentům co je energetika, jak funguje, jaké problémy moderní doba nastoluje a zkusit jim předat novou sadu informací, se kterými se dosud neměli šanci setkat.

Pro koho je platforma energetické gramotnosti určená?

Primárně jsme začínali na základních školách, po několika letech jsme na sebe nabalili i střední školy. Cítíme, že tyto věkové skupiny jsou klíčové a je důležité je vzdělávat. Pro středoškoláky máme připravenou prezentaci trochu obsáhlejší a širší, jdeme do hlubších detailů v jistých směrech.

Vaše nadšení je vidět, každý vznešený projekt se ale musí zaplatit. Troufám si říct, že peníze z veřejných zdrojů nebudou určitě dostačující. Máte partnery, kteří pomáhají financovat?

Bez partnerů by to bohužel nešlo, abychom byli schopni zajistit vysokou kvalitu odbornosti, je zapotřebí se týmovat se správnými partnery. Měli jsme obrovské štěstí, zpočátku jsme dostali velkou odbornou podporu z fakulty, možnost komunikovat s odborníky a byli jsme schopni přednášky nastartovat tak, aby dávaly co největší smysl. Musím ale dodat, že v roce 2014 se jednalo o jednotky navštívených škol, až postupem času se projekt začal nabalovat a začal dávat smysl i z komerčního světa. Začali jsme zvát partnery, kteří chtějí naším projektem oslovit a předat dál hodnoty. Podařilo se nám dostat na palubu generálního partnera, společnost ČEPS, který pomáhá nejen finančně, ale i odborně. Spolu s nimi posouváme projekt dále tím správným směrem.

Spolu s tímto partnerem jste připravili i energetickou olympiádu. Co si pod tímto pojmem představit?

Energetická olympiáda vznikla jako logická nadstavba energetické gramotnosti před třemi lety. Máme za sebou třetí ročník olympiády, ve které se snažíme všechny středoškolské studenty koncentrovat do jednoročního eventu, ve kterém jsou schopni mezi sebou porovnat znalosti a vědomosti. Zveme je do školního kola, kde mají před sebou k vyplnění 30 otázek tak připravených, že není potřeba znalost jakékoli energetiky. Snažíme se je vést spíše k vyhledávání informací a práci s daty, protože odpovědi jsou veřejně přístupné a dohledatelné. Třicetiotázkový set trvá tři hodiny, musejí vyplňovat odpovědi a rozhoduje správnost a čas odevzdání správných odpovědí. Do školního kola se hlásí v průměru 900–1000 studentů, týmy tvoří až tři studenti, takže máme až 300 týmů. Na základě těchto studentů vybereme cca 25 nejlepších týmů, tj. 70 studentů, které pak zveme do dvoudenního finále k nám na FEI ČVUT. Tady je pro ně připraven dvoudenní hackaton, kde řeší, bádají a uvažují nad zajímavým tématem. V rámci tohoto finále pak přibližujeme i aktuální energetické problémy, např. přenosové soustavy, smard grids, elektromobilitu a její infrastrukturu. V tu chvíli si studenti vyberou téma, k němuž jsou jim po 24 hodin k dispozici mentoři a odborníci, s nimiž mohou probírat cokoli je zajímá. Výsledkem je pak prezentace, kterou studenti prezentují před odbornou porotou seskládanou z deseti lidí (zástupci fakulty, mentoři a odborníci z oboru), kteří rozhodnou o vítězi. Pro vítěze jsou připraveny zajímavé ceny, finanční i partnerské, což může pro studenty být motivační. Mají zároveň možnost jít studovat FEI ČVUT bez přijímacích zkoušek, takže si v prvním či druhém ročníku střední školy mohou takto zajistit volný vstup na vysokou školu.

Profesní zvědavost mi nedá nezeptat se na loňský rok. Jak se Vám dařilo loni? Přesouvali jste veškeré aktivity do on-line světa?

Ano, byla to obrovská výzva pro nás pro všechny – pro organizátory, partnery i studenty. Najednou se všichni museli pracovat v nových prostředích, ale podařilo se vše, zúčastnilo se přes 800 studentů. Všechno probíhalo on-line, což byla nová zvláštní zkušenost.

Jaká očekávání máte pro projekt technologické gramotnosti? Třeba na číslech, výsledcích projektu zaměřeného na energetiku? Co se Vám podařilo?

Odpověď bych rozdělil do dvou rovin. Jedna je ta neviditelná, druhá je ta viditelná. Musejí vás těšit obě dvě. Nás samozřejmě těší rovina široké edukace mladých lidí. Dost často dostáváme velmi kladnou zpětnou vazbu, nejen od žáků, ale i od jejich pedagogů. To nás moc těší. Druhou rovinou jsou výsledky, které je možné měřit. Náš energetický obor, zjednodušeně řečeno, měl na FEI ČVUT více než desetiprocentní nárůst v zájmu studentů. Tím se dostáváme i k technologické gramotnosti, protože ostatní obory, které u nás na fakultě jsou, mají spíše ten druhý trend – klesající.

To navazuje i na statistiky, od roku 2010 byl zaznamenán rapidní pokles zájmu vysokoškoláků o technické obory. Jedním z Vašich cílů je vrátit studentům zájem o tyto obory. Myslíte si, že platforma technologické gramotnosti může pomoct, že přitáhne mladší generaci zpět k technice?

Doufám, že to tak bude. Myslím si, že to děláme dobře. Naložili jsme si na svá bedra obrovské břímě, chceme ten projekt udělat správně a dobře. Tímto směrem jsme se vydali, postupně se zdokonalujeme i my sami. Baví nás složité věci říkat jednoduše. Pokud existují výsledky, těší nás to a posouvá dopředu. Zmínil jste statistiku oproti roku 2010, Český statistický úřad zveřejnil i 24% pokles zájmu o vysoké školy, což se může přičítat i generačnímu propadu. Na druhou stranu je tam zaznamenán 37% pokles zájmu o technické obory, což je hrozně moc. Pokud to náš projekt napraví a zvedne toto číslo, bude to skvělé. Nicméně se domnívám, že celý řetězec je tak složitý a komplexní, že je v něm třeba zlepšit více pilířů a složek. My budeme jen jeden díl puzzle, které tomu snad napomůže.

Může pomoci, že představíte průmysl trochu jinak. Ukázat mladším, že k průmyslu můžu využívat moderní technologie – virtuální reality, umělé inteligence, nositelnou elektroniku a jiné „cool“ věci. Jsou právě toto témata, která budí zájem o techniku, nebo pozorujete i něco jiného?

Vnímám to tak, že se nacházíme generačně v naprosto unikátní pozici. Technické obory, jak byly vnímány mou i předchozí generací, stavěly na matematice, fyzice nebo programování. Teď dochází k obrovskému rozdílu. Nevím úplně, jestli je to tak vnímáno, protože se objevují technologie, které nejsou o programování, o matematice, které jsou silně propojeny s humanitními obory a běžným světem obecně. Myslím, že bude klíčové tyto obory propojovat, hledat vzájemné synergie.  Technologie umělé inteligence je o tom, že v nějaký okamžik narazíme na technický strop, limit, ale spíše nás brzdí etické a humanitní limity. To je to, jak to lidi dokážou pojmout, akceptovat, zda dokážou ubrat ze svého životního komfortu ve prospěch něčeho jiného. Rádi bychom toto promítli do přednášek a myslím, že se nám to podaří. Chceme vzbudit zájem, ten obor je zajímavý, sexy, cool; tak jej chceme studentům prezentovat. Studenti, kteří se rozhodují, možná zjistí, že jde přesně o to, co hledají.

Myslíte si, že stačí cílit pouze na žáky, studenty? Nevnímáte také silný vliv rodiny, rodičů v otázce rozhodování o budoucnosti, kariéře?

Máte naprostou pravdu. Etap v rámci technologické gramotnosti bude více a do budoucnosti se chceme zaměřit i na širší veřejnost, aby tento „problém“ vnímali pozitivně. Ten úbytek studentů hlodá mě samotného a při rozhovorech s lidmi z oboru jsme došli ke dvěma věcem. První bod je jasný, technické obory stály od pradávna na technice a matematice, což může být klíčový prvek pro to jít jinou cestou. Druhý bod je ten, že dětem upadá technický vzor v rodině. Za předchozího režimu bylo naprosto jasné to, že když se doma něco rozbilo, přišel tatínek nebo děda a svépomocí se to snažili opravit – pračku, kolo, cokoli. Byli v garáži, něco „bastlili“ a dítě bylo toho součástí. Cítili jsme se potřební. V dnešní době toto není. Když se dnes rozbije pračka, v prvé řadě řeším, kdy mi ji někdo opraví. To otevírá mnoho obchodních možností, ale člověka to nemotivuje k opravě; raději vše přenechá dalším. V tu chvíli se vytrácí technický vzor a pro studenty je těžké si představit, co vlastně technika znamená.

Jedna z těch moderních technologií je umělá inteligence, o níž jste řekl, že je třeba ukázat její až nepředstavitelně děsivý potenciál. Co je na umělé inteligenci děsivé?

Zkusím to podat tak, jak se chystáme umělou inteligenci představit studentům. Je důležité si umět představit, jak umělá inteligence funguje. V roce 1997 porazila umělá inteligence šachového mistra a byla postavena na bázi algoritmů, jednoduchého stromovitého rozhodování. Umělou inteligenci jednoduše naučili mistrovský tah navíc, takže byla schopni porazit ruského velmistra. Další výzvou byla hra Go. Asijská hra v principu jednoduchá, 14 řádků a 14 sloupců, kde ukládáte černé a bílé kameny. Počet možností v této hře je 1080. Jednička a osmdesát nul. Kdybyste to chtěli řešit stejnou formou jako u šachů, vzali veškeré počítače, které máte k dispozici, počet možností by to počítalo milion let. Někdy okolo roku 2015 vznikl úzus, který říká, že potrvá desítky let, než vyvineme algoritmus, který porazí člověka. O rok později vyvinul Google umělou inteligenci AlphaGo, která byla za pomoci neuronového učení schopna během půl roku porážet průměrného hráče. Poté vyzvali evropského šampiona, kterého jednoduše porazila, pak několikanásobného světového šampiona, kterého opět porazila. AlphaGo dokázala porážet mnoho hráčů najednou. Když se nad tím zamyslíte, tady končí legrace. V tomto směru je umělá inteligence mnohonásobně chytřejší než lidé. Lidé však jsou schopni použít ji tak, aby nám pomáhala v tom daném směru. Bojím se, že při širokém využití umělé inteligence to může být děsivé v tom, že už nebude vše pevně v rukou.

Krásně se ukazuje, že jde o složitá témata. Jak se vlastně skládá přednáška, ve které jste v limitovaném čase nuceni stravitelnou formou podat klíčové informace a zároveň studenty neodradit?

Je to obrovská výzva. Jde o několikaměsíční snažení týmu. Do přednášek se snažíme předat hodnoty našich partnerů, naše vlastní know-how, takže jde o kooperaci opravdu velkého počtu lidí. Osvědčilo se nám používat příběh, na který studenti pozitivně reagují. Energetiku máme postavenou na příběhu, stavíme síť elektráren, které postupně elektrifikujeme, přidáváme obnovitelné zdroje atd. U technologické gramotnosti to bude velmi podobné, vybrali jsme si příběh vozů, od motorů se dostaneme k emisím až do moderního světa elektromobilů. Současný elektromobil má tolik senzorů a technologií, že dokážou demonstrovat celou šíři toho, co chceme představit. Generální partnerství máme přislíbeno od Škoda auto, v současné chvíli vše ladíme.

V jaké fázi aktuálně technologická gramotnost je? Bude připravena už v letošním školním roce?

Momentálně ladíme všechny body prezentace a vytváříme animace, abychom nenudili a bylo to poutavé. Chceme mluvit jazykem našich studentů a ladíme to s cílem být připraven v říjnu letošního roku. Možná ještě doplním, že přednáška bude 1,5 hodiny dlouhá, snažíme se posluchače neunudit a postupem času budeme chtít představit projekt i na základních školách, kde pak bude délka poloviční – 45minutová.

Myslíte si, že je projekt potřeba i proto, že technické vzdělávání ve standardních osnovách zmizela? Je vůbec dobře, že vůbec musí existovat někdo jako Vy, nebo by bylo lepší, kdyby se vzdělávací soustava posunula napřímo?

Domnívám se, že jde o cestu, že náš projekt je světlo na konci tunelu. Je na nás jako na lidstvu, jak se ke všemu postavíme a jak budeme bojovat, aby nám věci nebyly lhostejné. Nejde o jednoduchý úkol, spíše o síť či kolečko, v němž se školství nachází. Abychom byli schopni kolečko rozmotat, musíme ho v určitém místě naříznout a nastavit to znovu. Asi bych to nazval konkurence škol, konkurence proto, že úkolem střední školy je připravit studenty na vysokou školu. K tomu, aby byla schopna toto deklarovat a naučit studenty, musí je připravit na maturity, přijímací zkoušky a další podpůrné body, které studenti musejí splnit a dotáhnout. Vše, co není součástí tohoto „testu“, jde naprosto bokem a narušuje výuku. Kdybychom byli v pozici učitelů, děláme to úplně stejně. My se snažíme ukázat složitější kontext nějakého obsahu, který se sice nepropíše do školských osnov, ale může zaujmout. Nejtěžší pro nás je přesvědčit učitele fyziky, aby si na nás udělali čas, abychom byli schopni něco studentům předat. Ne vždy se nám to daří, víme, jak to ve školství chodí. Ročně v rámci energetické gramotnosti navštívíme 150 škol, základních i středních, a ročně naše přednášky slyší okolo 9000 studentů. To není zrovna málo.

Může nás určitě slyšet někdo, kdo Vám může pomoct. Koho přesně potřebujete? Je někdo takový, kdo nás může poslouchat a chtít Vám pomoct?

Má to několik rovin. Jednou rovinou je odbornost, hledáme dokonalé spojení mezi akademickou půdou a komerčním světem. K tomu, abychom dokázali příběh odvyprávět co nejlépe, potřebujeme pomoc partnerů, kteří nám s tím dokážou nejlépe pomoci. Příběh je vystavěn na elektromobilitě, dotkneme se témat umělé inteligence, 5G, IOT i kyberbezpečnost. Na všechny tyto body jakákoli pomoc je vítána. Moc by se nám líbil magický trojúhelník partnerů – někdo z automotive, z 5G/IOT a zástupce kybernetické bezpečnosti.

Závěrem tohoto povídání řekněte, věříte tomu, že projekt technologické gramotnosti může zásadně měnit hru, může prospět věci, protože techniků je nebezpečně málo?

Vnímám to tak, že jsme jen jeden dílek velkého puzzle. K tomu, aby se tady něco zásadního stalo, musí dílků existovat více. Snažíme se oba projekty dostat do podoby, že budeme přispívat více dílky do té velké mozaiky. Snažíme se růst rozsahem, ale i rozvoji dalších aktivit. To je něco, co nás baví a naplňuje.

Lukáš Smelík

Šéfredaktor časopisu Control Engineering Česko se soustřeďuje zejména na témata spojená s digitalizací, automatizací a robotizací průmyslu. Příspěvky se snaží odhalovat současné trendy a nálady na tuzemském i světovém trhu.