PODCAST #26: Vítězslav Lukáš – Roboty lidem práci neberou. Zapomeňte na emoce, podívejte se na data

PODCAST #26: Vítězslav Lukáš – Roboty lidem práci neberou. Zapomeňte na emoce, podívejte se na data
Roboty vezmou lidem práci. Tenhle click bait je u novinářů oblíbený. Jenže ono to je vše trochu jinak. Průmyslová robotizace, automatizace a nyní také digitalizace není trend. Jde o opravdu "MUST HAVE" záležitost.

Host pořadu svou kariéru dlouhá léta pojí se společnosti ABB. I když stále tíhne směrem k robotice, ze které vzešel na svůj nový post, vidí průmysl z větší perspektivy. Co jiného byste od generálního ředitele společnosti čekali. Jak vidí budoucnost robotiky, ale i průmyslu v době "pokoronavirové" Vítězslav Lukáš, generální ředitel společnosti ABB Česká republika se dozvíta v této epizodě podcastu Vše o průmyslu...  


Zajímáte se o průmyslovou robotizaci? Ještě více novinek z oboru, aktuální trendy a třeba i více o společnosti ABB najdete na konferenci ROBOTY 2021. Získejte záznam na www.konference-roboty.cz
  

O čem jsme si v podcastu povídali?

Každá hrozba může být zdravá, pokud vyprovokuje k hledání příležitostí

S automatizací, digitalizací i robotizací vyvstává i v současné době řada otázek a ještě větší řada názorů či odpovědí. Svůj pohled nejen na robotiku, ale i průmysl obecně tentokrát v podcastu Vše o průmyslu nabídl Vítězslav Lukáš, generální ředitel společnosti ABB Česká republika.

Média v souvislosti s robotikou často zmiňují otřepanou frázi, že roboty berou lidem práci. Pomůžete mi jednou provždy toto tvrzení vyvrátit?

Tak zvaná krádež práce je hodně emotivní sdělení… Pokusím se proto co nejvíce emocí posunout směrem k faktům, datům. Pokud se společně podíváme na žebříček deseti nejrobotizovanějších zemí na světě, k údivu mnohých zjistíme, že se jedná o deset zemí, které trvale vykazují nejnižší čísla v nezaměstnanosti. Je to logické, protože výrazně automatizované a robotizované ekonomiky jsou v globální soutěži mnohem konkurenceschopnější. Jsou produktivnější a získávají více zakázek na úkor těch, které se věci snaží dělat tzv. postaru. To je pouze jeden z faktorů. Druhým je nutnost sledovat demografickou křivku; byť na Českou republiku ještě v plné síle tento faktor neudeřil, bez automatizace a robotizace nebudeme mít šanci bránit se následkům, které s sebou přinese. Pokud chceme v naší zemi udržet sofistikovanou a produktivní výrobu, bude třeba se tímto směrem vydat. Vůbec nejde o nic nového. Celou oblast vnímám jako evoluční vývoj, který dokládá i nedávná minulost. Po konci druhé světové války pracovalo v zemědělství několik desítek procent lidí, ve srovnání s dneškem se jedná o diametrálně odlišná čísla. Neznamenalo to žádný socioekonomický rozvrat, všichni lidé se uplatnili v jiných sektorech, stejně tak jako se uplatní ti, kteří dnes pracují ve slévárnách či lakovnách. Každému bych doporučoval, aby si podobnou práci na chvíli zkusil – nejde o žádné povznášející prostředí a dožít se v těchto prostorech důchodového věku znamená obrovský kus osobního sebezapření. Bez robotiky nebude cesty ke konkurenceschopné ekonomice a k udržení pokročilé výroby v zemi.

Vy už ale nejste jen mluvčím divize robotiky, už máte na bedrech veškeré působení společnosti ABB. Co všechno vlastně v České republice děláte?

Portfolio ABB je již po mnoho let opravdu hodně diverzifikované. V České republice vyvíjíme z ostravského vývojového centra platformy a řídíme celé flotily zaoceánských lodí, podílíme se na projektech v těžebním průmyslu od Austrálie až po Čukotku, náš brněnský závod zásobuje více než polovinu světa sofistikovanými rozvodnami, z Jablonce, kromě tradičního portfolia, které každý zná z domácích instalací, dnes obsluhujeme chytré domácnosti a podobně. Jsme opravdu hodně široce rozkročeni, což znamená obrovskou expertízu na straně zaměstnanců i odolnost proti výkyvům v ekonomice.

Jeden výkyv je opravdu extrémní – koronavirus a jeho působení na trhu. Jak celá pandemie ovlivňuje společnost ABB a její jednotlivé segmenty? Je někde cítit znatelnější problém?

Kdybych měl být co nejkonkrétnější, v České republice jsme za ABB zaznamenali slabší poptávku v sektoru automotive, což je pro nás také jeden z velmi silných sektorů. Tento výpadek je ale více než vyvažován dodávkami do datacenter, které obsluhujeme z Brna. Diverzifikovanost našeho portfolia nám výrazně pomáhá v těchto časech. Na trhu se projevuje, že firmy, které již v minulosti investovaly do automatizace a robotizace, jsou vůči omezením, opatřením či karanténě značně odolnější vůči například nedostatku zaměstnanců. Firmy, které stály opodál, toto vidí a příklady táhnou. Začínají se tedy zajímat také.

Jak rezistentní jsou firmy, které už do automatizace investovaly? Určitě nejde ustrnout v současném stavu a je třeba inovovat. Firmy, které již mají automatizováno, častěji sahají do nových investic, a naopak ty, které ještě nezačaly, stále váhají. Myslíte si, že je to tak?

Obecně řečeno, jakákoli investice do automatizace či pokročilých technologií většinou firmu posouvá dál. Začíná se proměňovat i struktura zaměstnanců, kteří mají většinou vyšší kvalifikaci, a to firmě pomáhá vydat se správnou cestou. Upevňuje si konkurenční pozici na trhu, nestává se pouhým subdodavatelem, což je dodnes výrazný rys české ekonomiky. Firma se dívá na své působení z pohledu celého výrobku jako takového. Snaží se být vlastníkem, mít pod svou kontrolou výzkum a vývoj nebo distribuční kanály. Ve výsledku to znamená, že má vyšší marži. Pro ty, kteří stále spíše věří na domnělou levnou českou práci, která už ale na trhu dávno není, to může znamenat dlouhodobější zaostávání. Jednak jsme se nákladově dotáhli zemím z jihu Evropu (Španělsko, Portugalsko, Itálie), jednak jsou tady jiné země, které by se rády rozvíjely (Bulharsko, Rumunsko, Srbsko) a konkurence na celosvětovém trhu se v poslední dekádě výrazně zostřila. Být pouze subdodavatelem či výrobcem pro někoho už neznamená, že na tom máte tu správnou marži. Pokud chceme být úspěšní, je třeba „tradiční české portfolio výrobků“ tzv. pochytřit – přidávat digitalizační nadstavby, začít rychleji inovovat a sledovat aktuální pohyb trendů.

Mít tedy robotizaci na vysoké úrovni je podle Vás v dnešní době základ. Navíc se pak bavíme o hledání dalších nástrojů a zvyšování produktivity nad úrovní robotizace. Platí tedy, že pouhé uvažování o robotizaci a automatizaci jen nestačí, že jde o něco, co firmy jednoduše musejí mít a dívat se dál?

Přesně takto to vidíme. Skutečně jde o „must have“ záležitost. Z pohledu celosvětové soutěže pouze něco vyrábět už není směrem, kterým bychom se měli ubírat. Na počátku 90. let jsme zdědili naprosto neproduktivní ekonomiku, vydání se cestou přímých zahraničních investic a směrem k automotive bylo tehdy velmi dobrým krokem. Udrželi jsme nezaměstnanost na nízkých číslech, podařilo se nám zavézt velmi moderní technologie, nicméně v posledních deseti letech už bychom měli přepřahat jinam a vydat se cestou, která je nad cestou produktivní ekonomiky a začít se snažit uspět v globální ekonomice. Třeba tím, že budeme inovátory, že budeme těmi, kteří výrobky řídí, vyvíjejí, jsou schopni je sami prodávat.

Ale nyní zpět do běžné denní reality… Nabízí se obligátní otázka firem: Chceme investovat do robotiky, za jak dlouho se mi to vrátí? V jednom rozhovoru jste tvrdil, že nejdelší čas návratnosti dokážete propočítat na rok a půl. Doopravdy platí, že se investice takto rychle mohou vrátit podnikům zpět?

Těch 18 měsíců je v dnešní době běžná doba. Samozřejmě se existují aplikace, v nichž jsme schopni dostat se třeba i na 12 měsíců. Otevíráme velice zajímavé téma, protože přepočet v českém průmyslu probíhá pouze na základě celkových personálních nákladů na zaměstnance. To je zavádějící, pokud se pohybujeme pouze v této rovině. Existují aplikaci, kde se díky instalaci automatizace a robotizace může podařit ušetřit desítky procent v hodnotách surovin, třeba v robotickém lakování. Pokud nahradíme manuální lakování robotickým, jednak člověka ušetříme práce v opravdu mimořádně nepříjemném pracovním prostředí, které je rutinní a zdraví škodlivé, a jednak si zajistíte naprosto rovnoměrný nástřik s užitím 30–50 % méně barev. O to méně znehodnotíte filtry, o to méně vypustíte emisí, za které se musí platit atd. V celkovém úhrnu můžete zjistit, že se dostanete na velice krátkou dobu návratnosti právě díky všem podobným efektům, které stojí mimo výplatu lakýrníka. Úspora na lidské pracovní síle v těchto aplikacích je nakonec zcela minoritní. Majorita spočívá ve vyšší kvalitě, stabilitě práce, rovnoměrné produkci atd.

Současností hýbe otázka po změnách, které pandemie jen urychlila. Předvídají se změny. Česká ekonomika je silně závislá na automotive, na trendech, které toto odvětví určuje. Jak vnímáte podobné tendence Vy? Dají se předpokládat změny, přechody k jiné produkci? Nebo kam vlastně automotive směřuje obecně?

To, co v automobilovém průmyslu zažíváme v několika posledních letech, je největší transformace tohoto průmyslu od jeho začátku. Prakticky se vyrábějí pořád stejná auta s inovací založenou na spalovacích motorech. S příchodem elektromobility a paralelně emisních limitů, které nastavila Evropská unie, nezůstává v oboru kámen na kameni. To ani pro automobilky samotné. V současnosti přesně vědí, do jakých limitů se musejí vejít, znají podíl spalovacích a elektrických aut a vědí, jak mají jejich poměry kalkulovat. Netuší ale, jak se budou elektrické automobily prodávat, protože do této oblasti vstupují národní vlády s pobídkami nebo třeba dostupnost nabíjecí infrastruktury. Nejistoty je na trhu hodně, projekty, které aktuálně existují, jsou spíše pozastaveny. Dočasně, protože se neočekává, že se aut do budoucna bude vyrábět méně. Existuje ještě řada států, které na motorizaci známou třeba z České republiky, teprve čekají a budou chtít měnit svá auta častěji. Trh jako takový se nesfoukne, ale jeho vnitřní struktura je velká výzva, která s sebou nese nejistotu.

K automative se pojí i kolaborativní roboty, jejichž nástup je velké téma. Vnímáte jejich pronikání do segmentů malých a středních podniků jako aktuálnější a častější?

Nejsem si úplně jistý, zda k této problematice přispěly až kolaborativní roboty. Velkou a kladnou osvětu dělají určitě média. Menší a střední firmy vždy začínají lehce pokukovat po tom, jaké trendy sledují v automotive. V této oblasti sledujeme velkou migraci expertů, lidé, kteří pracovali dříve v automobilkách, často přecházejí do neautomotive oborů a přenášejí s sebou zkušenosti s automatizací. Jde o velice žádoucí hybatel změn. Malé a střední firmy mnohdy byly v pozici subdodavatele větších podniků. Zjišťovali, že pro svůj další růst nejsou schopni nacházet lidi, že nejsou schopni ruční prací plnit stále náročnější kvalitativní požadavky, takže se přirozeně k robotice začali ubírat. Podobným vývojem si např. Švédsko či Holandsko prošlo před patnácti lety. V těchto zemích najdete robotizované aplikace v oborech jako výroba hraček, zemědělství nebo výroba domácích spotřebičů, které jsou dodnes u nás vyráběny ručně.

V menších firmách bývá často jednodušší vysvětlit lidem roboty než jiné automatizační techniky… Nahrávám si i na další otázku, na kterou bych rád slyšel Váš názor. Je v současnosti cesta robot-člověk otevřená? Dochází k tomu, že se robotická technika bude stále častěji přizpůsobovat lidem? U řady operací jde spolupráci zajistit.

U kolaborativních robotů se očekává, že půjde o jeden z nejrychleji rostoucích proudů. To je nezpochybnitelné. Nikdy by však nic nemělo být samoúčelné. V posledních letech se často dělo, že byly kolaborativní roboty nasazovány do operací, kde neměly být, kde spíše produktivitu snižovaly. To místo, kde by měl stroj být, je dělba mezi člověkem a robotem. Z člověka je tedy třeba sejmout práci, která je například ergonomicky nevhodná, přenechat ji robotovi. A naopak. U člověka využít jeho předností, hmat, oči, flexibilita pracoviště aj. Prostor pro kolaborativní robotiku určitě existuje, úskalím ovšem musí být samoúčelné použití – tam, kde má být „tradiční robot“ někdo občas cítí potřebu nasazovat roboty kolaborativní.

Vy v ABB máte zajímavou výhodu v tom, že dokážete spolupracovat s dalšími technologickými giganty. Zmíním třeba společnost IBM, s níž spolupracujete v oboru umělé inteligence. Jde o další trend, který může průmysl a robotiku ovlivnit?

Jedná se o výrazný trend. Můžu navázat na svou předchozí odpověď a neocenitelné vjemy člověka, jako je hmat a zrak. Použití neuronových sítí, umělé inteligence a všech sofistikovaných algoritmů pomáhá v aktuálním čase analyzovat pokročilé obrazové materiály. Pokud po lince velmi vysokou rychlostí přijíždí tisíce zásilek za sebou, která vypadá jinak, a vy potřebujete zjistit rozměr, barvy, tvary zásilek atd., zpracovat je v reálném čase, učící algoritmy založené na těchto nových technologiích jsou zcela nepostradatelné. Uvidíme větší a větší pronikání uměl inteligence nebo strojového učení do robotiky.

ABB i v době krize stojí spíše v poli, že by celá situace mohla být výhodou, příležitostí, jak se posunout dále. Co by se mohlo stát, kdyby ve firmách převážil strach, a ustrnuly by ochromené nejistotou na místě?

Každá hrozba může být ve skutečnosti zdravá, prospěšná, že nás vyprovokuje k akci, k vyhledání příležitostí. Každé stání by se mohlo změnit v postávání opodál. V posledních dvou letech nás v intenzitě v robotizaci předběhla Čína. Nemám na mysli, že jde o největší robotický trh díky velikosti robotiky, ale když si vezmeme jednoduchý indikátor v počtu instalovaných robotů v daném roce na počet lidí pracujících ve výrobním průmyslu, Čína nás v posledních dvou letech poráží. Padá poslední předpoklad, že automatizují pouze země s výraznou cenou pracovní síly, že jde o hlavní podnět. Vidíme, že země typu Čína, Singapur nebo Jižní Korea dávno pochopily, že větší benefity přicházejí odjinud. Platí, že dosáhnou na vyšší kvalitu, spotřebují méně elektrické energie a surovin, takže jde ve finále o produktivnější ekonomiku, která je schopná získávat více zakázek v globální soutěži. Ustrnutí by znamenalo čelit demografické křivce, otevírání států východní Evropy pro západní trhy – Německo například objevuje, jak ukrajinští pracovníci výrazně pomáhají v naší zemi. Ti, pokud by si měli vybírat mezi Českou republikou a Německem, s velkou pravděpodobností zvolí Německo. Neměli bychom tedy ani dostatek pracovních sil, aktuální pracovní trh je nenabízí a přestali bychom získávat nové zakázky. Bylo by to zaostání ekonomiky jako takové.

Ze své pozice můžete vnímat českou ekonomiku v rámci korporátního celku, máte nejspíš k dispozici zajímavá data ke srovnání. Jak je na tom Česká republika v Evropě? Nehrozí nám propad oproti státům nejbližším?

Pokud použijeme optiku střední a východní Evropy, číselně si pořád nevedeme špatně. Výjimku tvoří Slovensko, které světově vyrábí největší počet aut na hlavu. Počet instalovaných robotů na počet zaměstnanců mají ještě vyšší než u nás. V celém regionu ale čísla vypadají hezky. Musíme se ale spíše ptát, jaké máme do budoucna ambice. O těch jsme se bavili dříve: je mimořádně důležité odejít ze subdodavatelského řetězce k pokročilejší ekonomice, kde je robotika a produktivní výroba naprosto klíčová. Také je důležité začít budovat něco mnohem sofistikovanějšího, inovovat produkty, zlepšovat se i v byznysu. Výroba je jen část příběhu, je nutné znát nástroje ke správnému uvedení produktů na trh a získat co nejvyšší marži pro domácí ekonomiku. Aby pak domácí kapitál dokázal financovat další rozvojové projekty.

Poslech a možnost odběru všech epizod v aplikacích:

Spotifyhttps://open.spotify.com/show/4XfKSj00k5yOR7Vwi5Hwh5

Apple Podcast: https://podcasts.apple.com/cz/podcast/v%C5%A1e-o-pr%C5%AFmyslu/id1489539018

Google Podcast: https://www.google.com/podcasts?feed=aHR0cHM6Ly9hdWRpb2Jvb20uY29tL2NoYW5uZWxzLzUwMTE4MzIucnNz

Lecton: https://lectonapp.com/cz/podcast/3a527175-5f3a-4890-9217-10b19d007491?_lst 

lecton subscription btn 2

Lukáš Smelík

Šéfredaktor časopisu Control Engineering Česko se soustřeďuje zejména na témata spojená s digitalizací, automatizací a robotizací průmyslu. Příspěvky se snaží odhalovat současné trendy a nálady na tuzemském i světovém trhu.