PODCAST #34: Vladimír Kulla – Průmysl stojí méně na pocitech, více na investicích a návratnosti

Vladimír Kulla ze společnosti Siemens v podcastovém studiu při natáčení pořadu Vše o průmyslu Vladimír Kulla ze společnosti Siemens v podcastovém studiu při natáčení pořadu Vše o průmyslu

Jak přesně si představuje budoucnost průmyslu Vladimír Kulla, šéf Siemens Advanta, vývojových center pro Evropskou unii společnosti Siemens? Dozvíte se v rozhovoru ze série podcastů Vše o průmyslu.


Inovace a výzkum. Něco, bez čeho by se průmysl zastavil v dobách první manufaktury. Naštěstí se nezastavil a s každou novou technologií směřujeme k průmyslu budoucnosti, který si možná ani my ještě neumíme představit.

Představovat firmu Siemens posluchačům tohoto podcastu je asi trochu plýtváním dechem. Ale možná něco málo o Vladimíru Kullovi:

Začínal jako SW / HW technik a majitel malé soukromé strojírenské společnosti s několika zaměstnanci, aby dle svých slov pochopil, co to znamená dělat všechno od sekretářky po vyjednávání se zákazníky, dělat SW hacking během noci, vydělávat méně a pracovat více. Současně bojovat za chybějící objednávky a k tomu platit včas mzdy. To ho jistě naučilo tlačit se dál, aby překonal nejen vlastní hranice a limity. Sám nyní považuje za své privilegium být manažerem výzkumu a vývoje, který slouží a podporuje skvělé inženýrské mozky, aby mohli pro naše produkty dávat maximum...
 

Chcete si poslechnout epizodu jako standardní audiopocast? Pokračujte na: 
https://audioboom.com/posts/7852981

Jaký je potenciál inovací České republiky oproti světu? Máme co nabídnout?
Myslím si, že určitě. Česká republika má štěstí a výhodu v tom, že se lidi nebojí zkoušet nové věcí a jsou kreativní. Pořád ještě máme generaci těch, kteří jsou schopni udělat téměř všechno. Je to porevoluční dědictví, když sem přišly země jako Německo, byli z toho překvapené. Mladí jsou otevřeni také světu, nejsme orientovaní na „dobrou či špatnou“ stranu, takže potenciál je velký. To oceňují zahraniční firmy, investují tady a je vidět i řada českých úspěšných firem, které prorazily.


Představovat Siemens jako takový není nutné, ale můžete prosím přiblížit Siemens Advanta? Co je jeho cílem v rámci korporátu a průmyslu?
Siemens Advanta celosvětově nabízí jednak consulting pro digitalizaci, IoT a průmysl, současně řešení, kde spojuje technologie Siemensu a třetích stran, protože víme, že dneska není možné postavit řešení na zelené louce pomocí jedné technologie. Primárně mám na starosti vývojová centra rozesetá po Evropě, které vyvíjejí produkty Siemens, které zákazníci mohou koupit, nebo řešení na míru pro zákazníka. Je nás několik tisíc, dále ve světě máme také centra. V České republice má Siemens Advanta několik set zaměstnanců a věnujeme se vývoji zajímavých věcí jako řídicí systémy, věci kolem průmyslu, digitalizace a IoT.

Na úvod jste zmínil, že potenciál Čechů je velký. Na druhé straně existují názory, které trochu devalvují úroveň vzdělání a vývoje. Určitě máte srovnání i se světem, zdá se Vám také, že neumíme správně podpořit právě tuto úroveň? Dá se něco použít z jiných zemí?
Spousta lidí se orientuje na vysoké školství, dlouhodobě se kritizuje jeho úroveň a debatuje se o nutnosti jeho zlepšování. Já bych to ovšem neházel jen na vysoké školství. Zlepšovat je vždycky co. V poslední době je vidět naše mentalita, která se projevuje negativně, a tou je „cesta nejmenšího odporu“. Když přinesete dnešním vysokoškolským studentům nějaký zajímavý projekt, nápad, např. na ČVUT pořádáme nadstavbový seminář, studenti o ně jednoduše nejeví zájem; ne proto, že by nápady nebyly poutavé, ale proto, že jdou cestou nejmenšího odporu. Vybírají si předměty s nejnižší náročností za nejvíce bodů. Takhle postupují ve všem. Ač je škola jakákoli, zápasí s tím. Zápasí s pasivitou studentů, kteří nehledají výzvy, spíš způsob, jak systémem proplout. Velkým problémem je taky přehršel vysokých škol, které musejí bojovat o studenty. Jde o kombinaci všech faktorů. Ve srovnání s jinými zeměmi také nemáme dostatek děvčat v nejrůznějších oborech, např. v Rumunsku nebo Turecku je jich ve vývoji okolo 20–30 %. U nás jsou to řádově jiná čísla a je to podle mě škoda. Studentů obecně v technických oborech je nedostatek, protože je jednodušší vystudovat netechnickou vysokou školu, než jít třeba na elektro fakultu.

Poslech a možnost odběru všech epizod v aplikacích:

Spotifyhttps://open.spotify.com/show/

Apple Podcast: https://podcasts.apple.com/cz/podcast/

Google Podcast: https://www.google.com/podcasts

Lecton: https://lectonapp.com/cz/podcast/ 

Co si myslím, že se nepodporuje úplně, je výzkum na úrovni České republiky. Siemens jako firma dle Vašich slov investuje do vědy a výzkumu více než samotný stát. O čem to podle Vás vypovídá? Je Siemens opravdu nadpůrměrný a věří v investice do vědy a výzkumu, nebo je podpora státu zcela nedostačující, nebo je to někde na půl cesty?
Myslím, že poslední možnost je asi správná. Siemens je globální hráč, jedna z největších firem v oboru digitalizace průmyslu, takže investice nejspíš odpovídají. Na druhou stranu, Česká republika je malá země, žijeme v bublině a vidím, že v rámci možností stát neinvestuje málo. Možná by však pomohlo lépe zacílit investice. I daňové odpočty za výzkum a vývoj vyhovuje spousta českým firmám, ale ve světě je tato politika nastavena jinak a při stejné investici může fungovat lépe. Není důležitá jen samotná částka, ale i její použití.

Delší dobu jste pracoval v Německu a když se zmíní německý průmysl, mám ho spojený s precizností, pracovitostí. Když přijde na řeč český průmysl, nejčastěji mi na mysl vytane kreativita nebo třeba lenost. Máte podobnou zkušenost? Daří se Vám z línějších Čechů „vytřískat“ na úkor preciznosti kreativnější nápady?
To je ta kombinace. Přijde mi, že Česká republika je skvělá republika je mixem kreativity, odhodlání nebát se zkoušet nové věci a německého smyslu pro pořádek. To vidím i u nás, naši vývojáři jsou skvělí, když jim přidáme trochu německé zodpovědnosti a pořádku. To je ideální kombinace. Němci jsou trochu rigidní, do některých věcí se jim nechce, to čeští se nebojí zkoušet nové věci. Co jim chybí, je finální preciznost. Pokud se tyto vlastnosti nakombinují, je to smysl proč dělat výzkum a vývoj i v České republice.

Průmysl 4.0 a průmyslový internet věcí slaví desáté výročí. Pozorujete v dnešní době, že se ten pojem stal hmatatelnějším než před deseti lety? Objevuje se i ve výzkumu a vývoji směřování k častějšímu nasazování do praxe?
Pozoruji trend v tom, že existují firmy, které jsou výrazně napřed. Spousta lidí má ale tento trend spojen s vývojem spotřební elektroniky – mobilních telefonů. Ty se lepší opravdu skokově rok od roku. Průmysl stojí méně na pocitech, více na investicích a návratnosti. V průmyslu potřebujete vyrábět spolehlivě, zároveň vydělat; když máte investovat do nové technologie a rok předtím jste vložil peníze do něčeho jiného, nemůžete nic zahodit. Domácí investice jsou často založeny na emocích: „Já si koupím nový mobil, je lepší, barevnější atd.“ V průmyslu to tak nefunguje. Existuje řada firem, které investovaly do real-time trackingu, sledují oběh zboží i logistiky v rámci výrobních cyklů. Všude je nějaká IoT technologie, bezdrátové připojení, RFID čidla atd. Začíná se prosazovat, záleží ale i na odvětví, u tradičně konzervativních oborů jako např. chemický průmysl to bude trvat déle. Automobilky, které vyrábějí na vysokou produktivitu, mají rozhodování o investicích jednodušší, jim se vždy jakákoli vynaložená investice vrátí, protože počet kusů je vysoký. Trend je vidět a nedá se podle mého názoru zastavit.

Prohlásil jste, že největší vynález lidstva je písmo. V současnosti pracujete na něčem, co analogový svět vytlačuje. Nebude z pohledu budoucnosti klíčovým vynálezem internet?
Písmo jsem uváděl z důvodu, že vedlo ke sdílení informací. Internet je skutečně věc pozitivních i negativních informací. Člověk pomyslné kolo nevynalézá znovu a znovu. Zároveň je ale patrné přehlcování informacemi. To vidím jako dvousečnou zbraň, budeme se tedy muset naučit s takovým množstvím informací a filtrovat, co nás zajímá. Internet jako takový od základu ale dozajista proměnil fungování světa jako takového.

Dovedl jste si představit, jak budou IT technologie měnit běžný život každého z nás? Jak exponencionálně poroste tato oblast?
Myslím, že to bylo rychlejší, než jsem myslel. Překvapily mě ale komunikace. U počítačů jsem předpokládal, že budou rychlejší, s větší pamětí atd. Ale nečekal jsem, že budou doopravdy naprosto spolehlivě existovat a fungovat bezdrátové technologie. A že ten nástup bude tak rychlý. Už jen z pohledu pohybu dat, kdysi jsme ukládali kilobajty, dneska mobilními telefony přenášíme megabity a ono to funguje kdekoli. To je něco úžasného, ale skok technologie je obrovský.

Kde Vy sám berete inspiraci pro výzkum a vývoj? Prý jste velký fanoušek sci-fi, můžou se i tam brát nějaké nápady a inspirace? Dokážete si vzpomenout na nějakou technologie, které se z filmu třeba dostaly do běžného života, nebo je to opravdu jen filmařská licence?
Inspiraci hledám určitě kdekoli se dá. Pamatuju si film Vetřelec, kde používali něco, co je dnes běžně označováno jako CT. To bylo ve své době něco nepředstavitelného. Technologie nejen Siemensu pro medicínu přesně ukazují, jak jsme schopni věci realizovat. A mnohdy jsme opravdu dál než jen ve filmech.

Jak Vy sám vnímáte společnost Siemens jako nositele inovací směrem pro digitální transformaci průmyslu? Co Siemens dělá?
To, co sami vyvíjíme či prodáváme, sami používáme. Jak říká jeden můj kolega, kuchař by měl vždycky jíst svá jídla, protože jen tak se dozví, zda je dobré. To je v podstatě to, co děláme. Veškeré své technologie používáme v desítkách závodů po celém světě. Jen v České republice existuje řada špičkově digitalizovaných poboček Siemensu. Když něco vyvíjíme, sledujeme, co zákazníci chtějí. Jejich kontext je mimořádně důležitý. K němu ale přidáváme svoji představu o tom, kam by se technologie měly pohnout. A důležitá je samozřejmě zpětná vazba uživatelů – jak těch externích, tak interních. Síla firmy spočívá v tom, že jsme schopni dodávat produkty, které na trhu spolehlivě fungují desítky let, také máme vlastní závody a jsme schopni vytvořit jeden celek. Když se někdo rozhodne pro řešení od Siemensu, mají jistotu, že ono už někde úspěšně funguje.

Podívejme se nyní na výzkum v praxi, můžete odhalit, na čem v současnosti pracujete? Co je pro Vás zajímavý budoucí trend, do kterého investujete sílu a prostředky?
My se hodně věnujeme konektivitě, produkty musí být propojeny. Přidáváme tedy další možnosti IoT či vzdáleného přístupu. Edge computing je věc, po níž je velká poptávka. Umělá inteligence je potřeba u stroje, nelze veškerá data posílat do cloudu. Desítky let se v průmyslu uplatňoval ustálený model: existuje řídicí systém, decentralizované prvky, k nim se přidávají věci navíc. Novinkou je edge computing, umělá inteligence zabudovaná přímo do zařízení, nejen do cloudu, plus inteligentní věci v cloudu (Mindsphere), programování pro neprogramátory (Mendix) a samozřejmě lze přidat i věci, které souvisí s digitálním světem. Než se v současnosti nějaký produkt vyvine, od samého počátku je vyvíjen digitálně. Už prvotní návrh a prototypy jsou digitální, simulují se, dělají materiálové zkoušky. Dopředu pak víme, jak se daný produkt může vyrábět, na čem a jak to půjde atd. Spousta firem v současnosti digitalizuje jen samotnou fyzickou výrobu, aby zrychlili, zproduktivnili a zkvalitnili výrobu. Častokrát jim ale chybí digitální zkušenosti ve fázi před výrobou, vývoj mohou začít digitálně, simulovat procesy. Odběratelům i dodavatelům by mohli nabídnout digitální svět. To jsou věci, kterým se věnujeme. Chceme vytvořit řetězec totální digitální automatizace, ale je před námi ještě dlouhá cesta. Myslím si ale, že toto je směr a cesta.
Novým heslem Siemensu je prohlášení o nekonečných možnostech či datech. Je i vývoj o nekonečných možnostech? Práce vývojového centra není na dva roky, spíše o kontinuitě procesů? Kdy si vlastně řeknete, že jste ve své práci uspěl? Jak se odhalí milník?
Milníky jsou na jednotlivých produktech různé. Pravda je to, a neustále to opakuji a zdůrazňuji, že Siemens vyrábí produkty, které vydrží desítky let. Nevyvíjíme spotřební elektroniku. V průmyslu musíme být velice opatrní, protože když něco pokazíme, zastavíme linku např. na výrobu léků, nebo nějaké zdravotnické přístroje. To si nemůžeme dovolit. Jdeme mílovými kroky, ale držíme si na dohled kvalitu. Oslavujeme dílčí úspěchy, např. když vydáme novou verzi, platformu či přidáme nový produkt. Jde o dlouhodobé procesy a udržitelnost. Nestydím se říct, že lidé, kteří u nás pracují, pomáhají; planeta jako taková pocítí, jestli si každý rok koupím nový telefon, nebo bude u nějaké linky řídicí systém fungovat několik desítek let.

Je naopak odvětví, kde Vás překvapilo nasazení internetu věcí? Napadá mě třeba zemědělství, kde jsou technologie nasazovány opravdu exponenciálně více a dříve by mě něco takového nenapadlo. Je něco, co se v rychlosti nasazování změn vymyká?
Konkrétní odvětví nevidím, spíše je to otázka zlevnění. Některá řešení jsou dostupná a je možné je nasadit v oborech, kde to dříve nebylo možné. Třeba již zmíněné zemědělství, před deseti lety byly jiné možnosti než nyní. Začínají se kombinovat technologie, jdou paralelně vedle sebe; když jedna ve vývoji poskočí, skokově posune i další. Když se zlevní bezdrátové technologie nebo se sníží jejich energetická náročnost, poskočí další využití technologií jinak. Baterka v senzoru naráz vydrží třeba tři roky oproti původnímu půlroku! Technologie se vzájemně přeskakují, je to velice zajímavé.

Ruku v ruce s rozvojem IT technologií jde i kybernetická bezpečnost, zabezpečení v kyberprostoru. Jak důležité je pro výzkum a vývoj hledat cesty kybernetického zabezpečení?
Kybernetická bezpečnost je velké téma, ke kterému mám velkou pokoru. Náš kolega Josef Mareš, expert na kybernetickou bezpečnost, říká, že je to nerovný boj, protože hackeři se většinou soustředí na jednu konkrétní slabinu, zatímco obránce se musí soustředit na veškerá potenciální slabá místa. Siemens investuje v této obrovské úsilí na více úrovních. Jedna úroveň je zabezpečení produktů, to je základní. Moderní technologie nám práci ztěžují, zákazníci chtějí bezdrátové technologie a spoustu otevřených protokolů. Stávají se tedy mnohem zranitelnějšími. Proces vývoje je také poměrně zranitelný, pro naše vývojová centra to znamená fyzické zabezpečení, důraz na procesy – což je ale pro vývojáře otravná věc. Pokud chcete ve vývoji dělat věci bezpečně, musíte dodržovat procesy a vyžadovat určité postupy. Tak to je, je to věčný boj. Když nám do tohoto stavu navíc vpadla pandemie, došlo k úplnému přesunu perimetru na stranu zaměstnanců, jak říkal zase kolega Mareš. Ve vývoji jako takovém je nejslabším článkem vždycky zaměstnanec. Pokud bych chtěl napadnout konkrétní vývojové centrum, asi by bylo nejjednodušší nezkoušet sofistikované nástroje, ale najít člověka, který je zranitelný a slyší na nějakou odměnu atd. Z přísně střeženého prostředí vývojového centra se nám kvůli pandemii zaměstnanci rozutekli do home-officů, což určitě může představovat potenciální riziko.

Nedávno jsem se účastnil diskuzního panelu s Vaším šéfem z Německa a zmínil se o tom, že kvůli pandemii poslali domů stovky výzkumníků, kteří byli zvyklí chodit do laboratoří či komunikovat v týmu. Pak ale řekl, že to ukázalo mnohem lepší možnosti pro mezinárodní spolupráci. Jak se to projevilo u Vás ve vývojovém centru?
Vliv byl velký, je ale potřeba znovu zopakovat, že Siemens je specifický tím, že nevytváříme jen software. Když se věnujete čistému software, uloženému někde v cloudu, můžete sedět na pláži a psát software. My ale třeba vyvíjíme řídicí systém s testovací laboratoří se speciálními zařízeními. A najednou přišel home-office. Museli jsme čelit jiným problémům, třeba s prototypy. Mohou si je vzít domů? Jaké si mohou vzít? Strach na začátku byl, ukázalo se ale, že produktivita minimálně na začátku stoupla. V současnosti pozorujeme, že jsou lidi z home-office unavení, bez ohledu na to, v jaké firmě, koncentrace už není vysoká a mají toho dost. Pokud bych měl kovidu za něco poděkovat, bylo by to za změnu nastavení mysli, protože na světě už podle mého názoru není nikdo, že věci nelze dělat na dálku. Změnil se přístup, i v Německu, ryze konzervativní zemi. Dříve bylo absolutní nutností sejít se v jedné kanceláři, ideálně v Praze, jinak by prostě věci dříve nefungovaly. Tohle jsme smetli ze stolu. Teď je otázka, kde se ručička zastaví zpátky. Osobně jsem velký odpůrce stoprocentních home-officů, jsem přesvědčený v tom, že zejména lidi z vývoje by se měli setkávat, spolupracovat. Nemyslím si ale, že by nutně museli sedět pořád jen v kanceláři. Až čas ukáže míru. Home-office a práce v kanceláři v kombinaci bude mít podle mého pozitivní vliv.

Když se bavíme o výzkumu a vývoji, je potřeba sledovat i akademickou linku a spolupráce v průmyslu. Jak se Siemensu daří propojovat tuto linku?
Domnívám se, že Siemensu se to daří. Máme specializované oddělení zaměřené na vztahy s univerzitami, máme univerzitní ambasadory po celém světě a v určitých oblastech zájmu si vybíráme ty nejlepší školy. Probíhá to tak, že sedíme přímo v kampusu univerzity, nebo oni u nás, a spolupracujeme na základních tématech. Podle mého názoru by měl primární výzkum vzejít právě z akademické sféry, na něm by se průmysl mohl podílet. Spíše je to ale jejich parketa. Jiný je pak aplikovaný výzkum, kde je spolupráce mezi firmami a univerzitami hlubší a může být oboustranně výhodný. Celosvětově to moc dobře funguje, o něco méně se nám to daří v České republice. U nás není nic tak velkého, zásadního, protože nemáme žádnou českou univerzitu na špičkové světové úrovni. Pro mě, šéfa vývojových center, je pak nesmírně těžko obhajitelné pak vybrat českého zástupce. Nemám žádnou argumentační pozici, momentálně tohle nemáme. Není to chyba Siemensu ani průmyslových firem, spíše toho, že univerzity nemáme tam, kde bychom je chtěli mít.

Zmínil jsem Vaši zálibu ve sci-fi, kdybyste měl neomezený rozpočet, tým, možnosti, je nějaká technologie, kterou byste chtěl vyvinout? Pro průmysl i pro cokoli jiného vás napadne?
Přemýšlel jsem nad tím, co odpovědět. Jedna věc je, že sci-fi filmy mají řadu společných prvků. Je v nich spousta super věcí, které vyžadují malé, ale výkonné zdroje energie. Moje děti se mě ptaly: Je možné vyrobit velkého robota? Jistě, je to možné, mechanicky, elektronicky sestavíme klidně za týden, ale čím ho budeme napájet? Nemáme baterie, fungoval by pouze připojený do zásuvky. Chtěl bych tedy vymyslet malý čistý zdroj energie, který by nebyl baterie. To by bylo super! Druhá věc, která mě osobně trápí, je, že mezi člověkem a počítačem je klávesnice a myš. Když pominu virtuální realitu, stále nikdo neřešil, že se jedná o pomalé vstupy. Když potřebuji něco zadat, častokrát se přistihnu při tom, že píšu řádek, ale chybí mi ten řádek předtím, protože v hlavě jsem už o řádek dál. Píšu jakoby ob řádek, protože nestíhám předat a napsat vše. Kdyby se povedla vytvořit technologie, která by byla schopna předávat myšlenky do počítače, nemyslím tím on-line, bylo by to nesmírně efektivní a produktivní.

Lukáš Smelík

Šéfredaktor časopisu Control Engineering Česko se soustřeďuje zejména na témata spojená s digitalizací, automatizací a robotizací průmyslu. Příspěvky se snaží odhalovat současné trendy a nálady na tuzemském i světovém trhu.