PODCAST #40: Vladimír Tichý – Udržitelnost je jednou z podmnožin, které digitalizace přináší

Vladimír Tichý ze společnosti Schneider Electric v podcastovém studiu při natáčení pořadu Vše o průmyslu Vladimír Tichý ze společnosti Schneider Electric v podcastovém studiu při natáčení pořadu Vše o průmyslu

Nejnovější host podcastu Vše o průmyslu má zajímavou profesní zkušenost, kterou již před dvaceti lety spojil s technologickým lídrem v oboru automatizace, digitalizace a řízení energií. Prvních dvanáct let přitom strávil na obchodních, marketingových i manažerských pozicích, poté sbíral další zkušenosti zejména na vedoucích pozicích ve Velké Británii a Irsku. V roce 2019 se Vladimír Tichý do České republiky vrátil na pozici generálního ředitele společnosti Schneider Electric (dále v textu SE).

 
 

Chcete si poslechnout epizodu jako standardní audiopocast? Pokračujte na: 
https://audioboom.com/posts/7928001

Velkým tématem na globální úrovni společnosti SE je problematika udržitelného rozvoje. Jak klíčovou záležitostí je ve vaší firemní DNA tato tematika?

Už jste to zmínil, jsem ve firmě 21 let, a pokud se chceme bavit o začátcích udržitelnosti, musíme se v čase posunout o patnáct let zpátky. V té době vznikl první korporátní program, který si vytyčil konkrétní cíle. Tím, že jsme korporace, se nejedná o lokální rybníček, ale bdí nad námi auditoři, akcionáři i dozorčí orgány. První program vznikl ještě v době, kdy jsem byl v SE elév, a to bylo někdy v roce 2005. Rozhodně si myslím, že nás dnes nikdo nemůže obviňovat z toho, že využíváme vlnu popularity, která se okolo udržitelnosti v současné době strhává. Naše cesta je poměrně dlouhá a posbírali jsme během ní spoustu zkušeností, včetně řady slepých cest. Letos jsme v Davosu získali první příčku v žebříčku Corporate Knights, což bylo obrovskou satisfakcí. Jedná se o titul pro nejudržitelnější firmu světa, uspěli jsme mezi osmi tisíci firmami s obratem nad 1 miliardu eur. Jde o výraz ocenění i důkaz toho, že SE bere udržitelnost vážně.

Mohli bychom být trochu konkrétní a zkusili převést udržitelnost na produkty, které nabízíte pro automatizaci, energetiku, datová centra, systémy pro řízení budov aj. Jak se tyto produkty dokážou popasovat s udržitelným rozvojem?

Asi vás nepřekvapím, když řeknu, že hrají zásadní roli při boji s klimatickými změnami, konkrétně s redukcí uhlíkové stopy. Máme mnoho cest, každý z nás může samozřejmě začít sám u sebe. Když se dostaneme do byznysové části, nabízí se dva přístupy. Energy management je proces, který zefektivňuje a snižuje energetickou náročnost jakéhokoli procesu ve výrobním podniku. S oblibou říkám, že SE nedělá nic, co energii vyrábí, co ji spotřebovává, ale dělá vše mezi tím, tj. energy management. Ten můžeme pojmout buď pasivně (zatepluji budovy, měním okna), nebo mluvíme o aktivním energy managementu, jenž vnáší do činnosti chytrost. Tady vidím zásadní roli digitalizace i našich produktů, protože umožňují energy management v dobrém slova smyslu vyždímat a redukovat na nezbytné minimum tak, aby se neovlivnil výrobní proces či spokojenost lidí.

 

V rámci tohoto pořadu se hodně držíme průmyslové části, zejména automatizační nabídky. Zajímalo by mě, zda je v průmyslu cesta udržitelnosti a ochrany životního prostředí už něco běžného a standardního i na tuzemském trhu, nebo je pořád SE průkopníkem?

Hodně se to mění v posledních třech až pěti letech. Průkopníků už není třeba, hlavně globální firmy, které na českém území působí, lze označit za nositele a vlajkonoše, kteří tyto myšlenky šířili. Jejich vize či tlak se přenášely i na lokální firmy, jež působí jako jejich subdodavatelé. Stejně tak má i SE v rámci svého korporátního programu velmi přísné nároky na nové členy „party“, z pohledu udržitelnosti jsou daná jasná kritéria, která motivují a posunují i lokální firmy. Určitě bych tedy nemluvil o průkopnictví. Celou záležitost velmi zrychlil fakt, že na udržitelnost nastoupili i finančníci. Existují jasná pravidla o tom, co budou nebo nebudou financovat. Pokud projekty nejsou v souladu s udržitelností, buď máte problém peníze na investici získat, nebo dostanete mnohem méně výhodné podmínky. Už dávno to není hnutí snílků, kteří mají očekávání, ale jde o realitu, kterou žijeme a která je středem byznysových úvah. CEO jednoho z největších investičních fondů Black Rock zveřejňuje každoročně dopis, v němž dává najevo další směřování firmy. Už před několika lety zmínil, že udržitelnost je směr, kam bude cíleně směřovat finance.

Možnost odběru všech epizod v aplikacích:

Spotifyhttps://open.spotify.com/show/

Apple Podcast: https://podcasts.apple.com/cz/podcast/

Google Podcast: https://www.google.com/podcasts

Lecton: https://lectonapp.com/cz/podcast/ 

Jaký je tedy podle vás hlavní důvod, že firmy naskakují na cestu udržitelného rozvoje? Jde o přístup pragmatický, finanční, nebo je ta motivace bohulibější – myslíme to s planetou dobře, že chceme, nebo že musíme?

Nejsem podobně jako vy úplně naivní a mnohdy firmy a lidé opravdu podléhají vnějšímu tlaku. V diskusi o udržitelnosti mi nicméně chybí návrat z úrovně emocí a dojmů na úroveň dat a faktů. Když si udržitelný rozvoj přetavíme do čísel a ekonomických nákladů, jedná se v podstatě o ekonomickou debatu krátkodobých a dlouhodobých efektů. Narážíme na to, že ne vždy je krátkodobý efekt splnitelný, ale existuje dlouhodobý efekt. Tím nechci říct, že projekty, na nichž pracujeme, nemají návratnost. Naopak… lidé jsou racionální a čekají návratnost kapitálu v řádech dvou až tří let. Příjemným bonusem je, že navíc udělají něco pro životní prostředí či udržitelnost. Ekonomiku ale vždycky musí mít každý konkrétní případ, ať už jde o zvýšení kvality, snížení energetické náročnosti provozu, eliminaci zmetkovosti nebo sekundární efekt v podobně poklesu nároků na pracovní sílu či specialisty. Tam, kde bojují s nedostatkem specializovaných pracovníků, může digitalizace pomoci ještě s pozitivním dopadem, např. v podobně snížení uhlíkové stopy.

V jednom povídání s vámi jsem zachytil myšlenku, že cestu udržitelného rozvoje pomáhá proklešťovat i digitalizace, že je katalyzátorem pro udržitelný rozvoj. V čem je digitalizace tím velkým pomocníkem?

Začal bych možná trochu oklikou. Nevnímám digitalizaci jako katalyzátor či nástroj k boji s klimatickými změnami. Její dopad postupně nabírá na obrátkách. Pokud vezmu konkrétní téma, které je hodně diskutované, tj. digitalizace státní správy, jde o obrovský katalyzátor, který může přinést výhody celé společnosti, ať už se bavíme o transparentnosti, či efektivitě státní správy. Udržitelnost je jednou z podmnožin, které digitalizace přináší.
Spousta věcí a témat, jež jsou v rámci udržitelného rozvoje hodné diskuse, se týká chování lidí. Má své zákonitosti a nerad bych se pasoval do role psychologa či sociologa. Technologie a digitalizace nás narovnává na nějakou trasu a pomáhá nám. Jsme lidské bytosti, které chybují, zapomínají, které ne vždy dodržují správný postup kroků. Digitalizace by neměla být naším nepřítelem, spíše pomocníkem, průvodcem na cestě. Ať už se jedná o postupně automatizovaný proces, který dříve prováděli lidé. Digitalizaci tedy vnímám jako asistenta na cestě k udržitelnosti.

Nechtěl jste se pasovat do role psychologa, ale za dvacet let v SE jste prošel i zahraniční částí profesní štace, takže máte unikátní možnost porovnávat. Dá se říct, že my Češi jsme pasivnější v přijímání udržitelnosti, že o ní spíše jen mluvíme, ale málo konáme?

Začnu trochu z osobní roviny. Zahraniční zkušenost vřele doporučuji každému. Upevnila ve mně víru ve schopnosti a šikovnost českého národa. Nechci být patetický a promlouvat o zlatých českých ručičkách, ale ten odstup, který získáte životem „venku“, vám pomůže uvědomit si, kolik věcí se odehrává ve vaší domovině. Na jakékoli srovnání se musíme podívat do historie, pokud se zaměřím na Irsko, pětimilionovou a po staletí velmi chudičkou zemi, otevřelo po druhé světové válce dveře technologickým či farmaceutickým firmám, které do tohoto státu přinesly velmi sofistikovanou výrobu. To ovlivňuje tamní byznys dodnes. To, že tam v padesátých letech udělali čoudící chemičky, bylo katalyzátorem vzdělávání a rozvoje. V České republice je zase neuvěřitelné množství výrobců nejrůznějších strojů, což má zase kořeny hluboko v historii, někde až v Rakousku-Uhersku. Jde o firmy, jež jsou z mého pohledu primární pro absorbování digitalizace v celém spektru chápání, jde o společnosti, které jsou asi nejzdravějším elementem naší ekonomiky, protože od nápadu přes návrh, výrobu až po export jde o end-to-end. Toto v Irsku nenajdeme. Rozdílů je spousta, sahají hluboko do historie. Irsko je brána amerických technologických firem do Evropy a také mekka datacenter. To je z pohledu digitalizace úžasná možnost k předvedení nejrůznějších řešení.

Chvíli bych se zastavil u nabídky SE v oboru průmyslové digitalizace. Je cesta digitalizace ta, kterou se vydává i vaše nabídka pro průmyslovou digitalizaci?

Rád bych se na tomto místě pokusil propojit minulost a přítomnost, možná taky lehce nadhodit budoucnost. CEO společnosti SE Jean-Pascal Tricoire na interním celofiremním mítinku asi před deseti či dvanácti lety prohlásil, že jeho vizí je, že všechny výrobky SE budou připojitelné. Při vší úctě, po bitvě je každý generál a dneska tušíme, kam tím už tehdy mířil. Tehdy jsme nechápali, proč bychom měli něco takového dělat. Tato vize se postupem času rozvíjela a právě u průmyslové automatizace začala. Jednalo se koncept Transparent Factory, který se později rozvíjel, patřil sem třeba ikonický protokol Modbus. Postupně jsme došli až k otevřené platformě, jíž ve firmě říkáme EcoStruxure. Velmi zjednodušeně řečeno ji tvoří tři vrstvy; tou základní jsou fyzické produkty (průmyslové počítače, frekvenční měniče, čidla atd.), vrstvu nad tím tvoří řízení, tedy to, co umožňuje správný chod strojů, a nejvíce SE investuje do třetí vrstvy, pod níž si představuji Průmysl 4.0, digitalizaci a další vágní pojmy. Jde o analytickou vrstvu, která dělá z instalace nadstavbu v podobě „chytrosti“. Jednoduchým příkladem je úžasná přidaná hodnota zejména v benchmarku jednotlivých provozů. Pokud mám na čtyřech místech velmi podobné provozy, zkoumám je do detailu, třeba na úroveň jednotlivých senzorů, a data chytře analyzuji, mám obrovskou konkurenční výhodu, protože mohu srovnávat data a vylepšovat výkon. To je naše odpověď a realita, která překlápí koncepty do praxe.

Když se bavíme o EcoStruxure, dostáváme se k mylné domněnce řady firem, jež si digitalizaci představují jako magickou krabičku, které jim digitalizaci vyřeší. Jaký je vlastně přínos EcoStruxure a co přesně musejí firmy odpracovat samy, aby digitální transformaci zvládly?

Naše filozofie je založená na otevřené architektuře. První věcí je, že mnohdy žádná krabička ani není, spíše jde o softwarovou úroveň. Neznamená to, že na vše, co ve firmě mám, musejí přijet bagry a vyhodit to za brány továrny. Prvním bodem je univerzálnost a reálnost řešení. Důležitost spočívá v tom, že musíme nabídnout řešení, které může implementovat velká firma s desítkami poboček, ale i malá a střední firma bez IT oddělení. SE se rozhodl jít cestou analytiky hostované v cloudu. Ušli jsme v tomto dlouhou cestu, a když už na podobné služby přecházejí banky a spravování peněz, je možné v cloudu také řídit výroby. Samozřejmě při vší kybernetické ochraně a bezpečnosti.

Kybernetickou bezpečností jste mi nahrál na další otázku. Ukazuje se, že SE věří v otevřenost platforem. Myslíte si, že jde o jedinou cestu a že vaše „zelená“ značka obstojí v konkurenci jiných řešení? Směřujeme k úplné otevřenosti a propojitelnosti, nebo si každá značka bude hlídat své území a bude si ho bránit?

Otevřenost ano, ale s přísnými pravidly. Otevřenost má zásadní výhodu v tom, že pokud jedu v nějakém standardu, mám otevřené rozhraní, které prošlo veřejnou debatou a mnohými názory. Takto otestovaný standard pak můžu zveřejnit a velmi pečlivě opečovávat nejen z pohledu technologie, produktů, ale i z pohledu procesů a lidí. SE investuje každoročně 5 % z obratu do výzkumu a vývoje, což je skoro miliarda eur. Velká část v posledních letech putuje na expertní úroveň kybernetické bezpečnosti. Otevřenost tedy ano, ale s pravidly a správnými lidmi nasazená nesouvisí s kybernetickou bezpečností. Kdybyste se mě zeptal před deseti lety, sám bych nevěřil, že budeme nabírat kybernetické experty z armády v Izraeli. Dnes je to realita. Je to pro nás nutná podmínka. Aplikace na bázi EcoStruxure jsou po světě nasazeny v desetitisících, mnohdy řídí kritické procesy nebo jsou součástí infrastruktury. Tady si nemůžeme dovolit žádný kompromis.

Jaké trendy vedle digitalizace vnímáte v oboru průmyslové automatizace? Vím, že se věnujete rozšířené realitě, v čem spatřujete její výhody?

Trendy jsou fascinující téma a myslím si, že budou utvářet jak průmyslovou automatizaci, tak digitalizaci. Jedním z nich, který už nějakou dobu zažíváme, je konverze IT a OT, tedy informačních technologií a fyzických krabiček. Pokud se podíváme na vývoj obyčejného čidla před padesáti a dvaceti lety a dnes, je konverze enormní trend, který je základním stavebním kamenem každé digitalizace. Druhým trendem je integrace od jednotlivého bodu, kterým může být např. termostat v pokoji nebo řídicí počítač výrobní linky, až do cloudu. Toto je dalším obrovským akcelerátorem a trendem. Třetí věcí je holistický pohled od návrhu výroby až po vlastní produkci a servis. Už v návrhu zohledňujeme digitální cestu, pracujeme s digitálními dvojčaty, takže jsme schopni ještě před „kopnutím do země“ sestavit celou továrnu, např. pro rafinérie. Jsme schopni optimalizace na softwarové úrovni. Tato integrace promění stavebnictví, způsob, jakým budeme technologie vytvářet.

Pokud bych se měl dostat k rozšířené realitě, to už pro mě není trend, to je skutečnost. Je nasazená i na masových trzích a ani průmysl nemůže stát stranou. Příklady reálné praxe v průmyslu přináší neoddiskutovatelné benefity.

Rozšířenou realitu jsem zmínil záměrně, ve vaší pobočce v Písku máte rozšířenou realitu nasazenou ve výrobě. To je ta nejlepší vizitka, tj. použít řešení u sebe doma. Jak konkrétně vám rozšířená realita pomáhá?

Posluchače či čtenáře srdečně zvu do naší „Smart Factory“ v Písku. Snažíme se, aby byla výkladní skříní všech technologií, které nabízíme. Nemáme tam ještě všechny, ale jsme na dobré cestě. Rozšířenou realitu je tam možné vidět, vnímám ji jako nástroj. Nejnadšenější z rozšířené reality jsou naši bezpečáci. Kolega plesal, když viděl funkci, v níž si na tabletu virtuálně otevírám dveře rozváděče. Byl unesený z toho, že mě to nemůže zabít, a přesto získám z bezpečné vzdálenosti veškeré informace, které potřebuji, aniž bych fyzicky dělal jakýkoli úkon. Kromě toho lze získat provozní stavy, případně mohu nasimulovat manipulaci se strojem a následné dopady. V tu chvíli mám v partě nadšenců i kvalitáře, člověka, který zodpovídá za výkonnost a produktivitu, protože neohrozím výrobní linku. Naprosto klíčový benefit rozšířené reality oceňují údržbáři. Díky ní monitorují provozní stavy, tisíce různých prvků s různými revizními lhůtami, které se mohou nejrůzněji překrývat atd. Aby bylo možné všechny termíny uhlídat, potřebuji buď obrovský stoh papírů, nebo přehledný seznam úkolů na příští týden. Pro rozšířenou realitu se zkrátka postupem času nadchlo opravdu hodně lidí, kteří postupně odhalovali benefity, jež přináší.

Jak energeticky účinný je výrobní závod v Písku? Je i on výkladní skříní toho, čemu věříte?

Určitě nemáme zatím nasazeno vše. Je vždycky poměrně obtížné stanovit žebříček, kdo je nejlepší, protože se musí jasně definovat startovní čára. V Písku jsme první energetický monitoring začali nasazovat před deseti dvanácti lety, jednalo se o prostý monitoring, který vyhodnocoval člověk. Praktickým příkladem je, že průběh spotřeb v jednotlivých provozech sledovaných v čase rozlišoval víkendy a pracovní týden – spotřeba jde logicky rapidně dolů. Jenže pak nastal vánoční víkend a spotřeba byla ještě nižší než u běžného víkendu ve stejném provozním stavu. Díky těmto datům se zjistilo, že v určitých provozech nechávali zapnutý kompresor na stlačený vzduch apod. Odhalily se lidské chyby. To je náš energetický pravěk. Postupem času se sledování algoritmizovalo, zdokonalovalo. Pokud benchmark nasadím ještě před postavením prvního řešení, energetická náročnost je snížena o desítky procent. Musíme ovšem brát v potaz typ výrobního závodu, nelze srovnávat těžké provozy náročné na energie (hutě, metalurgie), kde proces sám diktuje přípustné zásahy. Něco jako absolutní žebříček neexistuje, spíše by mě zajímalo relativní zlepšení oproti stavu nula.

A do třetice Písek… Už poměrně dávno, ještě před boomem elektromobility, se v Písku podařilo vytvořit zajímavou infrastrukturu zahrnující e-mobilitu. Zajímalo by mě, co pro SE znamená proměna energetické soustavy? Jaké spatřujete výhody? Vnímáte i nějaké obavy?

Změny v energetice jsou nevyhnutelné, probíhají podobně jako vývoj elektromobility. Můžeme s nimi nesouhlasit, bojovat nebo je přijmout. Elektromobilita je pro mě určitá podskupina. Může i nemusí to být cesta, může přijít nová technologie. Je neodvratná změna struktury energetiky. Hlavní trend je decentralizace energetiky ve smyslu posunu všude na zemi: od centrálních velkých zdrojů k těm menším decentralizovaným. Musí se změnit síť, musí být chytřejší, lépe monitorovaná a ovládaná, protože v některých místech mohou vznikat dvousměrné toky, s nimiž si musíte poradit. Decentralizace akceleruje i absorpci obnovitelných zdrojů. Otázka je, jestli se toto stane velmi lopotně, nebo chytře. Naší první instalací bude instalace mikrosítě (mikrogridu) u distributorů aut, kteří jsou dnes tlačeni k prodeji elektromobilů, ale nemají síť dostatečně připravenu. Neznamená to nutně stavební úpravy, povolení, kopání nových přípojek a postavit se technickým problémům, s nimiž si firmy neumějí poradit, aniž by kladly nároky na síť. Odpovědí jsou právě mikrosítě, které integrují potřeby nabíjení. Může existovat kalendář využití aut, takže lze s nějakou rezervou počítat; můžeme sledovat počasí, jestli bude možné ukládat do úložiště, zda nabiju za levný proud a v okamžiku, kdy je proudu dostatek. Tím vyrovnávám potřebu a snažím se popasovat s výzvou zvýšené energie. Potřebuji energie více, ale rozložené v čase. Tomu pomáhá mikrogrid. Tam je odpověď, jakým způsobem skloubit potřeby a změny v energetice třeba s trendem elektromobility.

Je současný SE jakožto zelená firma už na budoucnost energetiky připraven? Je vaše nabídka nastavená tímto směrem, nebo musíte obměňovat dané koncepty? Nakolik se vám povedlo odhadnout vývoj s ohledem na současný stav?

Musíme udržet razantní dynamiku inovací. Rád jsem četl letošní průzkum spokojenosti zaměstnanců; vedle angažovanosti zaměstnanců tam byla i otázka, jak vnímají inovativnost společnosti SE. Potěšilo mě, že 90 % našich zaměstnanců hodnotilo firmu jako vysoce inovativní. Pokud si udržíme tuto vlastnost, kdy konstantně žijeme změnu, nemůže nás nic zaskočit. Jednou z inovací, kterou můžu v souvislosti s tématem energy managementu zmínit, je zásadní změna ve způsobu spínání elektrického proudu na úrovni vysokého napětí. Plyn SF6, který se k tomuto spínání používá, je velmi neekologický, proto jsme přinesli nové řešení na bázi klimaticky neutrálního plynu – vzduchu. To je konkrétní případ, kdy neplatí formule, že „když se něco léta dělá, nejde to dělat jinak“. Je za tím neskutečně moc práce ve výzkumu a vývoji, který už jsem zmiňoval. Hlavní motor je mentální nastavení firmy, připravenost na neustálou změnu a inovaci.

Vaše kolegyně zmínila i další inovaci – motor management s jistotou. Jak si tento žrout energií stojí v udržitelnosti a energetických úsporách?

Až 40 % celkově vyrobené energie končí v motorech, v energeticky intenzivních průmyslech či v těch s velkou spotřebou energií jde až o 80 %. Téma, aniž bychom si dělali reklamu, bychom rádi chtěli vyzdvihnout, protože přímo souvisí s energetickou náročností. Když budu motor řídit chytře, ušetřím a navíc pozitivně ovlivním klima či planetu. Proto mám toto téma rád, lze na něm prakticky demonstrovat, v co v SE věříme. Naše paleta pokrývá řešení od pokrytí potřeb pro běžného elektrikáře, který řeší zahradní čerpadlo, až po sofistikované vysokonapěťové pohony v náročných technologických procesech. Na toto kompletní pokrytí jsme velmi pyšní.

Závěrem jedna otázka poplatná době, kterou žijeme… Dokážete v novém normálu udržet udržitelný rozvoj? Zaznívají hlasy, že některé nastavené koncepty budou prověřeny děním okolo pandemie. Myslíte si, že SE dokáže pokračovat v nastavených procesech a zároveň držet finanční prosperitu?

Nerad bych se pasoval do spasitelské role a tvrdil, že SE zachrání svět. Nicméně o důležitost udržitelnosti jako tématu se určitě nebojím. Covid přeskládal priority v mnoha směrech všem z nás – na úrovni osobní i byznysové. Reálné dlouhodobé priority se nezměnily. Trend nezastavíme, i když musíme bojovat na více frontách. Věřím, že na covidové frontě dříve či později zvítězíme; udržitelný rozvoj a s ním spojená problematika jsou pro mě podstatně důležitější. Tak to sdílí většina lidí, kteří se na věci dívají racionálně a jsou schopni debatu vrátit od emocí na zem. Covid nás nesvedl na scestí, téma je dlouhodobé a relevantní pro všechny.

Lukáš Smelík

Šéfredaktor časopisu Control Engineering Česko se soustřeďuje zejména na témata spojená s digitalizací, automatizací a robotizací průmyslu. Příspěvky se snaží odhalovat současné trendy a nálady na tuzemském i světovém trhu.