Pravá digitalizace potravinářství spočívá v plném využití dat

Pravá digitalizace potravinářství spočívá v plném využití dat

Siemens v mnoha odvětvích posouvá výrobu směrem k Průmyslu 4.0. Jinak tomu není ani v oboru známém pod zkratkou F&B (Food & Beverage). Myslíte si, že toto odvětví nemůže jít až na úroveň využití principu digitálních dvojčat? O tom, že to lze a v jaké kondici se vůbec český potravinářský průmysl nachází, jsme hovořili s Martinem Kočím,  Key Account Managerem společnosti Siemens pro F&B.

 

Existuje Potravinářství 4.0?

Otázka je, jak se k tomuto termínu postavit. Myslím si, že některé společnosti jsou dnes na takové úrovni, že by se to takto nazvat mohlo. Uvedu rychlý příklad našeho referenčního řešení v pivovaru Paulaner v Německu –sofistikovaná výroba s aplikovaným digitálním dvojčetem a pokročilým plánováním výroby.Tady o Potravinářství 4.0 můžeme hovořit zcela určitě. Ale třeba už před osmi lety, kdy bychom jen stěží užívali tento pojem, měl pivovar Carlsberg v Dánsku sofistikovaný systém, kterému by toto pojmenování slušelo. Ale asi těžko můžeme očekávat, že dojdeme do stavu jako v jednom klasickém českém filmu, že po zmáčknutí tlačítka vyjede ze stroje hotový produkt. Potraviny nejsou výroba železa, vstupní suroviny jsou prostě pokaždé jiné.


Rovná se Průmysl 4.0 dle vás digitalizaci, nebo je to moc jednoduchá definice?

Z mého pohledu to tak není. Digitalizaci beru jako práci s daty, jejich sběr a následné vyhodnocení. Průmysl 4.0 již vidím jako rámec, který je někde nad tím a spojuje všechny aspekty továrny, tedy nejen výrobu, ale i logistiku a plánování. No a data zpracovává pěkně dohromady.


Nabídka společnosti Siemens rovnítko s digitalizací průmyslu snese, co přesně však tato nabídka představuje pro zákazníky v potravinářském sektoru? Co jim umožňuje?

Domnívám se, že Siemens je dnes jediná společnost na trhu, která zvládne právě zmíněné zastřešení celého průmyslového procesu. Digitalizace produktu, výrobního procesu i následného provozu daného výrobku.Naše nástroje dokážou pracovat s daty na všech úrovních a ve všech aspektech výroby i nevýrobních procesů. S jejich pomocí lze simulovat a analyzovat celý životní cyklus výrobku a jednotlivé kroky realizovat co nejefektivněji.Data umíme nejen sbírat, ale také správně vyhodnotit.

 

Siemens aktuálně rozšiřuje také infrastrukturu své Iot platformyMindSphere, i toto je cesta pro invenci v potravinářství?

MindSphere je velice zajímavá platforma. Nevím, zda čtenáři tuší, proto vysvětlím.Pod MindSphere se skrývá otevřený operační systém pro IoT, kterýumožňuje jednoduše a bezpečně sbírat provozní data. Jezákladem pro zlepšení v oblastech jako jsou vnitropodniková logistika, řízení kvality, trasovatelnost výroby či energetická efektivita.Nejvyšší přidanou hodnotu našim zákazníkům přináší kombinace stabilní platformy MindSphere a kvalitních průmyslových aplikací od společnosti Siemens či třetích stran.


Je motorem inovací v potravinářství stále náročnější spotřebitel, který chce větší diverzi v produktech?

Určitě ano. Pravda je však taková, že ten hnací motor nepřichází ani tolik od koncových zákazníků, ale spíše od distributorů. Ti mají sílu skutečně tlačit na výrobce. Nejen s cenou, ale také trvanlivostí, kdy se díky centralizovaným skladům mnohdy zboží otočí dvakrát skrz republiku. Na druhou stranu tyto tlaky opravdu nutí firmy hledat možnosti, jak zefektivnit výrobu.


Zatímco dlouholetí tahouni tuzemské výroby z oblasti automotive si již osvojili nutnost investic do moderní infrastruktury, zdá se někdy, že v oblasti potravinářství pořád setrvává trochu skepse. Jaké jsou investiční nálady v potravinářství?

Siemens o této problematice hovoří již poměrně delší dobu. A stejně se nám stává, že u mnohých zákazníků slyšíme, že jim není úplně jasné, co si mají třeba pod pojmem Průmysl 4.0 či zvyšování digitalizacepředstavit. Ano, zájem ze strany zákazníků existuje, ale není to tak, že by aktivně vyhledávali koncept Průmyslu 4.0. Spíše chtějí vidět reálné přínosy, znát postup implementace. Fakticky tedy zpracováváme spíše projekty, kdyzákazníciřeší nějaké problémy a my jim ukazujeme, jak je mohou překlenout právě za využití modernějších technologií. Není tomu tak ovšem vždy, někdy je lepší jít nad rámec těchto požadavků. Řada klientů zatím neuvažuje v dimenzích, kdy by se mohli posouvat ještě dále.

 

Liší se v tom podniky s nadnárodními vlastnickými strukturamiod tradičních českých výrobců?

U nadnárodních firem se to má tak, že už nějaké řešení dávno mají. Přeci jen jsou součástí většího soukolí, matka od nich chce znát nějaká KPI, data, a tak už v minulosti musel být řešenjejich sběr. Nicméně technologie se posouvají a i tato řešení už neumožňují to, co ta nejnovější. Lze tedy konstatovat, že požadavek posunu v rámci nových technologií sledujeme rovněž u velkých i malých podniků. Jen startovací čára je obvykle trochu jinde.

 

Mají největší problém právě malí tuzemští výrobci – pokud tedy nejde o originální produkty s dobrým jménem?

U menších firem je v opozici trochu jiný fenomén. Často je zde snaha o vytváření produktů ručně, deklarování takové té poctivosti. Návrat ke kořenům, jak se často říká. U těch větších společností si otevřeně můžeme přiznat, že jsou dva přístupy. Jedny si drží kvalitu a hledají cesty, jak na to. Ty druhé pak hledají cestu ke snižování ceny pro řetězce jinými způsoby. I pro ně by však měla být správná cesta zvážit, jak nasadit nástroje, které to umožní, a přitom si zachovat stávající kvalitu. U všech pak platí, že se občasně dostávají na nějakou hranici, kde stojí zeď, kterou neumějí nebo nechtějí překonat. V tuto chvíli přicházíme na řadu my, abychom ukázali výhody, které s sebou digitalizace nese.


Velkým problémem v tuzemské výrobě je aktuálně nedostatek pracovníků. Trpí tímto nedostatkem také sektor F&B?

Nedostatek pracovníků mohu samozřejmě potvrdit. Toto se týká plošně snad všech zákazníků. Optimalizací výrobních procesů samozřejmě můžeme dosáhnout toho, že na některé úkony si vystačíme s menším počtem zaměstnanců. A právě při těchto běžných činnostech je nedostatek také palčivý. Na druhou stranu i toto sofistikované řešení potřebuje lidi, kteří umějí stejně sofistikovaně s nástroji pracovat. Digitalizace se tedy nerovná úbytku zaměstnanců, ba naopak. Ze zkušeností z vlastních závodů víme, že jejich potřeba roste, neboť se zvyšuje produkce. Avšak bezesporu největším problémem bude zcela jistě přesun těchto lidí z nejjednodušších operací směrem k IT či manažerským.

 

Už jste to v úvodu nakousl. Existuje koncept digitálních dvojčat aplikovatelný v potravinářském průmyslu?

Nejprve si definujme digitální dvojče. Jedná se o digitální kopii skutečné výroby, v tomto případě jmenovitě pivovaru ve 3D modelu. Zde si můžete otestovat, jak fungují jednotlivá zařízení napojená na řídicí systém, na simulaci.  Zároveň můžete sledovat tok materiálů či projít výrobu z hlediska bezpečnosti.  Složité je spíše jeho vytvoření v zavedené infrastruktuře. Při tvorbě podniku na zelené louce je to samozřejmě snazší. Důležité je proto apelovat i na dodavatele, aby v této věci poskytovali součinnost. Když už však koncept digitální linky máte k dispozici, můžete jít o úroveň výš. A myslím si, že jej využívá již řada tuzemských výrobců. Vzpomenu například firmu KHS a vrátím se o pár otázek zpět. Data lze například napojit do systému MindSphere. Plnicí linky jsou zde osazené monitoringem dat, která přenáší do cloudu. Zde se vyhodnocují data ze všech pivovarů; vyhodnocené poznatky lze uplatnit při návrhu dalších strojů.

 

Buďme ještě chvíli konkrétní, dokázal byste jmenovat nějaké tuzemské premianty v osvojování moderních technologií či zmínit konkrétní projekt?

Kdybych zůstal u pivovarů, pak si troufnu prohlásit, že nejdále je zde Plzeňský Prazdroj. Dále také výrobce kávy JDE. Nově na cestu digitalizace nastupuje i jihočeská Madeta, která došla k názoru, že bez dalšího rozvoje neuspěje. Jde sice o dílčí kroky, ale již nyní implementovala systém, který bude sloužit pro snadnější osvojování dalších prvků digitalizace.

 

JDE (Jacobs Douve Egberts) – vážně lze digitalizovat výrobu kávy?

Bavíme se zde zejména o výrobě kapslí. A vracíme se opět na začátek našeho povídání, ke sledování dat. Klasický rozhovor, který vedu se zákazníkem, je na téma, zda ví, kolik ho přesně stojí konkrétní výrobek. Dnešní továrny již vědí, jaká je spotřeba linky, jaké má výrobní kapacity. Neřeší už mnohdy, zda totožné podmínky dokáže vytvořit směna A i B. A právě třeba u takovýchto menších výrobků, které jsou jednotkově za relativně málo korun, ale dělá se jich velké množství, je zefektivnění výroby extrémně důležité. Když u takovéhoto produktu snížíte výrobní cenu o halíře, tak na ceně produktu už to dělá nějakých slušných pár procent.

 

Pořád se k tomu vracíme, je tedy budoucnost potravinářské výroby v datech?

Musí to tak být. Jak už bylo řečeno, dnešní řetězce budou i nadále usilovat o co nejnižší cenu. Pokud má být zachována i kvalita pro zákazníka, musíme ve výrobě umět pracovat s daty. Závody dnes opravdu v tomto směru neustále narážejí na nějakou zeď. A ta pravá podstata digitalizace leží až za tou zdí, kdy umíme pracovat s opravdu všemi relevantními informacemi, které ovlivňují efektivitu výroby. 

 

Ruku v ruce s větší digitalizací také přichází nová hrozba v oblasti kybernetické bezpečnosti. Specificky v potravinářství může být navíc obava v oblasti ochrany receptur. Setkáváte se s touto obavou?

Otázku kybernetické bezpečnosti řešíme  se zákazníky neustále. Je potřeba si říct, že například vrstva informací o zmíněných recepturách je vždy striktně oddělena od návazného IT světa. Z běžného počítače se k nim jednoduše nedostanete. Úroveň dalšího zabezpečení a sdílení dat se pak vždy vytváří na míru zákazníkovi. Pokaždé však jde již o data, která jsou zašifrovaná, a bez patřičného klíče se k nim nedostanete.

 

Obstojí český průmysl v konkurenci evropských trhů? Jakou roli v tom budou hrát investice do moderních technologií?

Obstojí! Potravinářství se za posledních několik let výrazně změnilo. U všech výrobců, od největších až po ty nejmenší. Jsme konkurenceschopní rovněž na evropských trzích, kam mimo jiné řada tuzemských výrobců vyváží. Z hlediska technologického se domnívám, že nastává potřeba spojit projektanty, technology, výrobní část i dodavatele. Je nutno přistoupit k dalšímu rozvoji s maximálním využitím existujících lidských zdrojů a vlastního myšlení. Není třeba hned vidět v digitalizaci nějakého strašáka. Dnes spolu tato oddělení povětšinou nekomunikují nebo komunikují špatně. Průmysl 4.0 by toto měl posouvat dále.

 

Takže si nemyslíte, že by digitalizace zabíjela ducha tradičních potravin?

Moderní technologie nesměřují k tomu, že by měly vznikat nějaké „eurovýrobky“. Naopak mohou poctivým výrobcům, pokud je tak můžeme nazvat, pomoci být cenově konkurenceschopnými; novátorské technologie jsou nápomocny dokonce i těm, kteří šetří na nesprávných místech. Digitalizace se nerovná ztráta kvality. Ba naopak, když váháte mezi cenou a kvalitou, řešením je právě digitalizace, která tuto otázku jednoduše smaže.

Lukáš Smelík

Šéfredaktor časopisu Control Engineering Česko se soustřeďuje zejména na témata spojená s digitalizací, automatizací a robotizací průmyslu. Příspěvky se snaží odhalovat současné trendy a nálady na tuzemském i světovém trhu.