Na cestě k dark factory aneb Trendy určující současnou výrobu

Na cestě k dark factory aneb Trendy určující současnou výrobu

Žijeme v době, kdy je jedinou jistotou to, že nejisté nezůstává nic. Platí to jak pro běžný život, tak pro průmyslové a výrobní prostředí. Věci, o kterých se nám ještě donedávna ani nesnilo, se staly běžnou realitou a otázkou již není, jak zvrátit společenský vývoj, ale to, jak se nově nastalým skutečnostem přizpůsobit, ba dokonce jak díky novým možnostem získat konkurenční výhodu. O tom, jaké trendy určují výrobu a průmysl po dvou turbulentních letech, jsme si povídali s Peterem Bilíkem ze společnosti Anasoft.

Celosvětově skloňovaným termínem jsou v poslední době zejména data a práce s nimi. Jak je podle Vás možné zvládat veškeré výstupy z výroby a jak zkrotit šelmu v podobě dat? Je kompletní digitalizace opravdu odpovědí na vše?

Je nesporným faktem, že digitální technologie zmírňují a minimalizují negativní dopady či škody, které k sobě pojí současná nejistá doba. Během krátkého času jsme se museli naučit nacházet alternativní řešení, tvořit pohotovostní plány či uvádět v život záložní scénáře. Výrobě a podnikům obecně dominují zrychlující se informační toky, jimž se musí v rychlosti přizpůsobit i ostatní procesy; v případě výroby a průmyslu tedy logistika a výrobní takt. Monitoring a relevantní reporty jsou v dnešní době pro správné rozhodování a synchronizaci procesů ve výrobě naprosto nezbytné. Firmy mají k dispozici širokou škálu senzorů a řešení pro sběr nejrůznějších dat, často jsou součástí moderních MES systémů a významnou měrou zkvalitňují business intelligence podniku a v případě výroby i manufacturing intelligence. I vzhledem k neustálému nárůstu dat se stále častěji využívá automatizovaných inteligentních řešení i v operacích, jež považujeme za rutinní. Data se rovněž podílí na řízení procesního managementu, pomáhají budovat udržitelnost a flexibilitu výrobních procesů. Tím, že známe a jsme schopni vyhodnotit přesná data jednotlivých částí výroby, jsme schopni se podílet i na zeštíhlování výroby a optimalizaci jejich procesů.

Od dob pandemie už jsme se trochu posunuli, ale výrobu sužovaly i výpadky dodávek v dodavatelském řetězci, případně chybějící personál. Předpokládám, že jistý stupeň digitalizace pomůže i v této oblasti…

Máte naprostou pravdu, výpadky či kompletní nedostatek materiálů představuje pro všechny typy výroby obrovský problém. Vedle skladových rezerv, které by firmy měly vytvářet, je třeba klást důraz na transparentnost zásobování a pečlivější plánování. Vnitropodnikový tok je možné řídit automatizovaně, předejdeme tím poklesu hladiny zásob pod kritické množství a dokážeme rovněž adekvátně rozvrhovat zásoby materiálů, polotovarů či komponentů podle měnících se výrobních plánů. Velmi se osvědčuje také propojení vnitropodnikové logistiky s výrobními pracovišti, zkracují se reakční časy v případě nečekaných situací a je možné upravovat dopředu výrobní plány s ohledem na aktuálně dostupné materiály.

Narážíte nejspíš na úskalí tzv. just-in-time dodávek či zásobování.

Je to tak, přílišné spoléhání na tento typ dodávek a nízké skladové zásoby odhalují úskalí tohoto principu logistiky. Výpadky dodávek materiálů se negativně odrážejí ve výrobě, způsobují neplánované prostoje a zvyšují provozní náklady. Pandemie donutila firmy přehodnotit efektivitu zásobování a posilovat dodavatelský řetězec. Rostoucí nároky na pružnost výroby, optimalizaci výrobních časů, ale i narůstající variabilita produktů vyvolaly zvýšenou potřebu změny nastavení výrobní logistiky. Trendem se stávají moderní WMS systémy či flexibilní výrobní systémy, což jsou koncepty navržené pro přizpůsobení se častým změnám.

Pozorujete změny také na straně uživatelů výsledných produktů? Pandemie změnila vše, včetně nároků spotřebitelů a jejich potřeb. Jak se tato skutečnost odráží ve výrobě?

Uplynulé dva roky proměnily opravdu hodně, včetně strategie výroby. Trh mění své nároky, spotřebitelé mají jiné potřeby, a to se odráží zejména ve flexibilitě. Mění se i distribuční modely, výrobní podniky často sahají po možnosti přímého kontaktu s koncovým uživatelem produktů (D2C, direct-to-consumer). Odběratelská síť se zajímavým způsobem diverzifikuje, proměňují se i obchodně-distribuční modely a prodejní kanály.

Stranou nezůstávají ani samotní účastníci výroby, tedy otázka personální politiky. Jakým výzvám čelí podniky v této oblasti?

Synonymem uplynulých let se stává hybridní forma práce. Nevyhýbá se ani technickému personálu, docházelo ke střídání směn, práci z domova, využití vzdáleného přístupu aj. To, co se na začátku zdálo jako nouzové řešení, se proměnilo v nový standard. Tak jako prochází transformací samotná výroba, digitalizují se i lidská práce a další procesy. Obory jako strojírenství či elektrotechnika prožívaly hluboké personální potíže již dávno před pandemií, musely tedy dříve nastoupit cestou automatizace či rozšiřování umělé inteligence.

Proměňují se i požadavky na personál, běžnou součástí výroby i montážních provozů jsou dnes digitální technologie, nástroje umělé inteligence či roboti. To může působit potíže u generační změny zaměstnanců, kdy se vedle sebe mohou potkat až tři produktivní generace. Na druhou stranu, nasazování a sledování inovativních digitálních trendů může zvyšovat atraktivitu zaměstnavatele – minimálně pro tu nejmladší generaci Z, která s technologicky vyspělými nástroji vyrůstá od malička a bere je jako přirozenou součást života i zaměstnání.

Jaká je tedy nejbližší budoucnost výrobních podniků? Směřuje vše k plné automatizaci a digitalizaci, nahrají stroje lidi a naplní se sci-fi scénáře známé z filmů?

Koncept plně automatizovaných podniků nás ještě nějakou dobu určitě nečeká. Lidský potenciál ve výrobě sehrával, hraje a bude vždy mít co nabídnout. Podle World Economic Fora bude do roku 2030 zabírat rutinní úkony pouze 35% manuální práce díky pokročilé automatizaci. Objevuje se rovněž koncept nazývaný „dark factory“, což není žádný mysteriózní seriál či název nové knihy Stephena Kinga. Odkazuje doslova na továrny, které nepotřebují svítit, protože se v nich nejsou žádní lidští pracovníci, jelikož jde o zcela autonomní a kompletně automatizovaný provoz. Jde o další evoluční stupeň inteligentního podniku, který v dnešní době nazýváme jako „smart factory“.

Automatizace zvyšuje výkonnost, kvalitu, umožňuje efektivně využívat podnikové zdroje i nepřetržitý provoz; přinese s sebou ale i optimalizaci spotřeby energií, materiálů, peněz. Nevyhneme se využití průmyslových robotů, AGV, AMR, používání digitálních dvojčat a dalších trendů. K oborům, které mají ke zmíněné „dark factory“ nejvíce nakročeno, patří výroba polovodičů, montáž elektroniky a farmaceutický či chemický průmysl, které již principy tohoto konceptu v současnosti využívají.

Článek vychází z podkladů, které zpracoval Peter Bílik. Pracuje na pozici Smart Industry solution designer ve společnosti ANASOFT.