Údržba ženám sluší

Úvodem musím bez mučení přiznat, jak obtížné je uvažovat o tématu, které je tak trochu tabuizované. Ačkoli žijeme a pracujeme v technicky i jinak mimořádně vyspělém 21. století, stále existují oblasti, které stojí v pozadí, nemluví se o nich otevřeně, případně vůbec. Pozice žen v průmyslu (údržbě) se k nim rozhodně řadí, což potvrzují sociologické průzkumy, názory našich čtenářů i zdravý selský rozum. Téma už ze své podstaty svádí k zaujetí vyhraněného postoje, vyvolává emoce, z pozice ženy-autorky je navíc obtížné nesklouznout k lamentaci, stížnostem či černobílé schematičnosti. Umíte si tedy představit, že energická odezva, které jsme se v souvislosti „se ženami“ dočkali, nás neskutečně překvapila. Zatímco na počátku celého projektu stálo zbožné přání, aby vlastně bylo o čem psát, výsledkem je mimořádně obsáhlý materiál, s nímž se na následujících stránkách rádi podělíme.

„Technici vymýšlejí stále dokonalejší zařízení, přístroje a stroje pro snížení pracnosti i fyzické náročnosti. Ještě nikomu se však nepodařilo vymyslet, vyvinout a vyrobit takové zařízení, které by žena nedokázala zničit.“

Proměny světa na tenkém ledě

Z historického hlediska se role mužů a žen ve středoevropské společnosti zásadně lišily: ženy byly mužům podřízeny, připadala jim péče o domácnost, výchovu dětí, strážily teplo domova, zatímco muži zajišťovali obživu a výdělky. Dvacáté století však tento zažitý patriarchální model narušilo; bylo zavedeno volební právo žen, výrazným způsobem se proměnila ekonomická situace a možnosti, což postupem času vedlo ke značnému osamostatnění a k nezávislosti žen. Výsledky úmorných snah ženských hnutí 19. a 20. století jsou patrné i v dnešní době, kdy jsou tradiční schémata rolí zbourána a možnosti žen takřka neomezené.

„Ženy mají k údržbě velmi blízko, aspoň o sebe a své potomky pečují lépe než muži.“

Zredukujeme-li téma na oblast působení žen v průmyslu či ještě konkrétněji v údržbě, ocitáme se rázem na mimořádně tenkém ledě. Lze totiž předem tušit, že zejména v České republice a na Slovensku narazíme na nejeden hluboce zakořeněný stereotyp, nejspíše spjatý s dědictvím života v nesvobodných režimech – údržba „sluší“ více mužům, pro muže je tento obor tradičnější, ženy jsou na vykonávání této profese fyzicky slabé či málo technicky zdatné a podobně. Potvrzují to i dva příspěvky z ankety mezi čtenáři časopisu: „V Čechách to moc vidět není, ale např. v USA, kde má sídlo naše mateřská firma, jsou ženy v technických oborech zastoupeny četněji. Myslím, že postupem času se v této oblasti budou ženy více uplatňovat i u nás a snad i v údržbě,“ uvedl jeden z respondentů. Druhý s podobným vyjádřením dodává, že se ve svém profesním životě setkal pouze se dvěma ženami v údržbě – v provozu v Rakousku.

S obrovským technickým rozvojem a s postupným vyrovnáváním s pozůstatky minulosti již v dnešní době výše zmíněné argumenty neobstojí. Možnosti, které s sebou nese rozvoj všech úrovní domácího školství, pokrok v oblasti informačních technologií i postupná proměna jednotlivých společenských rolí mužů a žen, jsou v dnešní době pro příslušníky obou pohlaví jednoznačně vyrovnané. Tradice, stereotypy, zažitá černobílá schémata – nic již v dnešní době neplatí bez výjimky. Vzpomeňte si na své přátele či známé; ze svého okolí znám minimálně tucet mužů, kteří neznají rozdíl mezi šroubkem a hřebíkem, a naopak stejný počet žen, kterým je zase cizí výroba marmelády či péče o pokojové rostliny. „Tak isto sú šikovné ženy ako aj muži. Je to mužské odvetvie, ale svet sa mení,“ zní směrem od našich slovenských čtenářů. Pod tuto větu se podepíšeme… 

„Ženy neumějí technicky myslet. Můžou se uplatnit při nákupu služeb a materiálu pro údržbu. Jejich předností je komunikace, technicky jim to připraví muži.“

Oni vs. Ony

Zadáme-li do internetového vyhledávače spojení „žena a průmysl“, výsledkem je několik článků z módního průmyslu, direktivní kvóty Evropské komise nebo několik diplomových či disertačních prací zaměřených na vývoj pozice žen ve společnosti. Pokud téma dále specifikujeme a vyhledáváme spojení „žena a údržba“, nedočkáme se žádných relevantních dat – kromě „návodu na údržbu a použití/přežití pro ženy po 50. roce věku“, případně rad žen ženám v rámci dámských portálů (jak na údržbu kamenných podlah či pneumatik v zimě).

Protože jsme však měli zájem o seriózní data, připravili jsme pro čtenáře časopisu anketu a její výsledky tvoří nedílnou součást tohoto článku. Zajímalo nás, zda respondenti znají ženy působící v údržbě, zda by ženám zaměstnání v tomto oboru doporučili, jaké hlavní výhody a nevýhody tato oblast pro ženy přináší a jestli si všímají proměny pozice žen v průmyslu obecně. V internetové verzi článku si můžete prohlédnout přehledné grafy, které přinášejí přesné odpovědi. Otázky, jež svým způsobem boří již zmíněné zažité mýty, probereme dále. 

„Ženy sú spoľahlivé, boli by prínosom – spustili by väčšiu súťaživosť u mužov.“ 

Bylo pro nás totiž velkým překvapením, že lehce nadpoloviční většina všech respondentů zná ženy, které v oblasti údržby působí, stejně tak více než polovina všech odpovídajících by ženám oblast údržby jako profesi doporučila. Jako dominantní přednost žen, jež působí v údržbě, označili účastníci ankety schopnost vynikající komunikace (53 %), dále pověstnou schopnost vykonávat více úkonů najednou (42 %) či intuici (22 %). Řada respondentů se v této otázce rozepsala, ženy dle jejich názoru mají jiný pohled na praxi, jsou v mužském kolektivu přínosem v oblasti vyjadřování, ohleduplnosti, pořádku, osvěžují strohý technický kolektiv mužů, mají trpělivost a jsou manuálně zručné při práci s jemnou mechanikou, dokážou se lépe soustředit a disponují odlišným pohledem na tradiční schémata řešení v údržbě. Účastníci ankety dále uvedli, že ženy dovedou lépe zvládat administrativní činnosti, například při jednáních s dodavateli, mají lepší organizační schopnosti a vyrovnávají kolektiv pracovníků.

Za hlavní překážky většího prosazování žen v údržbě anketa označila fyzickou náročnost (57 %), požadavky na technické znalosti (31 %), převážně mužský kolektiv (31 %), ale také již zmíněnou tradici: „Minimálně v našich zemích je údržbář vnímán jako tradiční povolání pro muže,“ zmiňuje jeden z přispěvatelů ankety. Další dotazovaný vidí problém v něčem jiném: „Hlavní překážkou budou asi ženy samotné, údržbu pokládají za mužskou záležitost.“ K dalším komplikacím pak respondenti přidali emoce, nutnost potlačit ženství, potřeba umět a dokázat více než muži, ale také třeba nevhodné pracovní prostředí (špína) či stres. Převládající odpověď na tuto otázku (požadavky na fyzickou zdatnost) odpovídá všeobecnému mínění, že příslušnice něžnějšího pohlaví byly, jsou a budou limitovány svými fyzickými možnostmi, a i kdyby se v určitých situacích snažily sebevíc, bez pomoci silné mužské paže by si neporadily.

„Není lehké motivovat ženy pro práci v údržbě. Dokonce ani vysoká odpovědnost a flexibilita není hlavní problém. Myslím, že mají strach prosadit se mezi chlapy v údržbě.“

Můžeme však polemizovat o požadavcích na technické znalosti, které obor údržby vyžaduje. Souvisí to s již zmíněným rozvojem technického povědomí i se samotnou motivací k činnosti. „V údržbe pracujú prevažne chlapi a je to chlapský kolektív. Nie vždy je možné komunikáciu prispôsobiť tak, aby to vyhovovalo aj ženskému pohlaviu. Ale aj napriek tomu si myslím, že keď sa ženy zaujímajú o techniku a opravárenskú činnosť, mali by sa pokúšať o zamestnanie v tejto oblasti. Keď ich to však nebaví, tak je to strata času. Nájde sa málo žien, ktoré by chceli vykonávať špinavú robotu na údržbe. Ale ako som už písal, ak je chuť a nadšenie, som za to, aby sa nekládli zábrany pohlaviu, ktoré môže a ktoré nemôže pracovať na údržbe,“ uvedl v jedné z odpovědí další účastník ankety. „Myslím, že když někoho baví montovat, tak montuje; za nějaký čas to jde všem stejně, ať je to žena, nebo muž. V technických oborech se se ženami obecně setkávám, proto si myslím, že časem budou v údržbě také. Rozhodně nejsem pro nějaké kvóty, ale taky ne pro nějaké házení klacků pod nohy jenom kvůli tomu, že osoba do dané škatulky zatím nepatří,“ říká jiný respondent. 

„Za 42 let praxe jsem se nesetkal s žádnou údržbářkou.“ 

Běda ženám, kterým mužský rozum vládne

Za samostatnou kapitolu v tomto tématu považujeme samotný pohled mužů na působení žen v údržbě. Ačkoli výsledky ankety dopadly poměrně osvíceně a řada přispěvatelů rozdíly mezi jednotlivými pohlavími stírá, v reálných provozech bude ještě velká řada těch, kteří mají na téma řekněme stále „tradiční pohled“.

Účastníci ankety nejčastěji zmiňují, že za nižším prosazováním žen v průmyslu stojí obyčejné obavy: strach, nejistota, neochota prosadit se v mužském kolektivu, také pocit méněcennosti, který je podporován podsouváním zažitých schémat (nedostatečné technické vzdělání, pomalejší logické myšlení, nízká úroveň praxe). Svou roli určitě hraje i neadekvátní podpora či ohodnocení – nejen finanční. To potvrzuje i Vojtěch Bednář, sociolog, jehož vyjádření je rovněž součástí tohoto článku: „Pracovnicím je potřeba ukázat, že jejich práce je důležitá, užitečná a vážená.“ Jak pak totiž obstát vedle argumentu, že většina žen rozbíjí, ne opravuje…

„Nezáleží na pohlaví, ale na znalostech a schopnostech rozhodovat a řešit problémy. Práce v údržbě a řešení problémů není jen o návodech k obsluze, musejí se řešit problémy, které nenajdete popsány dopředu.“

Dokládá to i názor dalšího účastníka naší ankety: „Práci doporučuji podle toho, jestli se na ni konkrétní člověk ‚hodí‘. Na pohlaví nezáleží. Myslím si, že se ženy stále bojí jít do technických oborů a být viděny v provozu. Velkou roli v tom hraje i to, že muži ženám stále předhazují, že ,ženská patří k plotně‘. Dokážu si představit situaci, kdy ve výrobní hale s převážně ženským personálem přijde z údržby k nefunkčnímu stroji žena. Žena obsluhující stroj se třeba nebude tak bát, když uvidí přicházet údržbářku, než kdyby přišel údržbář.“

Když jsme však oslovili výrazné osobnosti ženské údržby, všechny dámy se shodly na tom, že měly štěstí na otevřené, tolerantní a pozitivní kolegy. Za základ budování vztahů považují logiku, otevřenost, jednoznačnost, vstřícnost a také to, že nezáleží na pohlaví, ale na společném cíli pracovního týmu.

„Údržba je specifická činnost, ženy by ji určitě posunuly dál, ale není to činnost pro ženy, které chtějí pečovat o rodinu a současně se starat o nějaký provoz.“

Recept na dokonalou rovnováhu

Na tomto místě by se slušelo dodat osvědčený recept na výraznější uplatnění žen v oboru údržby. Listovala jsem kuchařkou Magdaleny Dobromily Rettigové, avšak tato buditelka spadala do jiné éry, kdy ženám skutečně příslušela vařečka, zástěra a řád strážkyně rodinného krbu. O možnostech, které posléze vybojovaly následovnice Rettigové, se jí tehdy ani nesnilo. Současné postavení žen v údržbě i obecně je mimořádně příznivé: ženy mají stejné možnosti jako jejich mužské protějšky, mohou vykonávat stejná povolání jako muži a zároveň zvládají výše zmíněné pozůstatky povinností minulých dob spjaté s domácností a zejména s výchovou dětí. Vše navíc bez mrknutí oka, jaksi samozřejmě, skromně…

„Potenciální zaměstnavatelé by se měli zamyslet, že i ženy v údržbě mohou profesně vynikat, jelikož co nezvládnou silou, dokážou hravě domluvit, dojednat a ještě přitom neprodělat.“

Pomyslnou misku vah mezi oběma světy já osobně vnímám jako vyrovnanou. Svět žen i mužů je natolik specifický a odlišný, že připisovat někomu převahu vlastně ani nemá smysl. Zatímco na straně mužů dominuje fyzická síla, racionální přístup k problémům a historicky podmíněná dispozice k výkonu technických profesí, ženy se mohou pyšnit schopností zvládat více věcí najednou, zvýšenou pečlivostí a zodpovědností nebo také několikrát zmiňovaným „šestým smyslem“. Pokud se navíc nad problémem zamýšlíme v souvislosti s pracovními povinnostmi, veškeré předsudky by rozhodně měly jít stranou. Vždyť společným úsilím zaměstnanců jakéhokoli provozu má být péče o svěřený majetek, o vozový park strojů – a vůbec nezáleží na tom, zda stroj v perfektní kondici udržuje pan Novák nebo paní Nováková…

Patřím ovšem k velmi mladé generaci, ještě hodně málo vím a spoustu věcí si vysvětluji pomocí všemožných vodítek. Proto vnímám pozici žen v údržbě jako ovlivněnou minulými lety, vycházející ze silně zakořeněné tradice či ze stereotypů vnucovaných společností. Těžko si totiž umím představit svého dědečka, jemuž by výrobní linku přišla servisovat údržbářka, zatímco tatínek by v tom viděl již něco méně exotického a bratr by se s danou odbornicí nejspíš pozdravil jako se starou známou z dob studií. Ženy již dávno nepatří jen za zamčené dveře domácnosti s vřískajícími dětmi; čím častěji se s tímto názorem budeme setkávat napříč generacemi, tím pozitivněji budeme přistupovat ke změnám, které mohou nastat. 

„Ženy bych bral, ale zatím jsem potkal dvě s technickým, logicko-analytickým myšlením, o síle nemluvě (když je člověk inteligentní, sílu nepotřebuje, vyrobí si ji).“

Názor odborníka: Vojtěch Bednář

Ženy v údržbě to mají, viděno z našeho pohledu, podobné jako ženy v jiných „mužských“ profesích. Mohou čelit tomu, že zvláště noví kolegové je považují za něco nepřirozeného, a mohou mít problémy v tom, jak si prosadit autoritu. Na druhou stranu jejich práce bývá pečlivější, systematičtější, často mají rovněž lepší cit pro detail a pro rutinu než jejich mužští kolegové. To vše jsou výhody, které je možné v údržbě využít, ale pracovnicím je potřeba ukázat, že jejich práce je důležitá, užitečná a vážená.

Vojtěch Bednář je profesionální poradce pro vedení lidí a personální management. Provozuje portál www.firemni-sociolog.cz.

 

Názor z praxe: Miroslav Horák, vedoucí provozu údržby, PARAMO, a. s.

U nás v Paramu pracuje v provozu údržby Hana Vojtíšková. Působí ve středisku obnovy základních fondů (součást provozu údržby), kde mají na starosti především investice (obnovovací i rozvojové) a péči o vyhrazená technická zařízení. K jejím hlavním kompetencím patří dokumentace investičních akcí, plánování a reporting investic, požární posouzení či revize vyhrazených požárních zařízení (ucpávek, přepážek, PHZ). Tato technička má dlouhodobé pracovní zkušenosti, vždy ráda a ochotně poradí.

 

„Ženy jsou jiný element a pro praxi je potřeba mít v kolektivu i jiný názor na věc. Kolikrát se muž diví, jak je snadné tohle či tamto, ale žena to dokáže použít úplně jinak, nebo naopak…“

Řízení a údržba průmyslového podniku

Časopis Řízení a údržba průmyslového podniku již přes 10 let patří mezi neodmyslitelný zdroj informací v oblasti průmyslové údržby a diagnostiky. Část obsahu je z pera licenčních autorů Plant Engineering z USA.

www.udrzbapodniku.cz