IIoT a interoperabilita

říjen 29, 2019

O Průmyslové revoluci spojené s IIoT se toho již napsalo mnoho. I já jsem se v minulém příspěvku věnoval jejím hlavním výzvám a úskalím. Méně často diskutované je však technické pozadí, které propojení zařízení v průmyslovém prostředí umožňuje. Snadná interoperabilita a konektivita je přitom naprostým základem pro dosažení plné a bezproblémové integrace.

V dnešní době se stále více podniků snaží nabízet zákazníkům kvalitní doprovodné služby ke svým výrobkům, jako např. záruční a pozáruční servis, non‑stop telefonní linku, zapůjčení náhradního výrobku v průběhu opravy, a to včetně nastavení vhodných smluv o poskytovaných poprodejních službách. Tyto služby se proto stávají i důležitou konkurenční výhodou, a navíc zvyšují spokojenost zákazníků. Rovněž se v nabídce objevují služby, které využívají smart technologie, často označované jako smart služby či chytré služby. Tento článek se zaměřuje právě na doporučení pro začlenění a rozšíření poskytování těchto doprovodných služeb v průmyslových malých a středních podnicích, které ještě s jejich nabídkou nazačaly a využívají smart technologie (dále v článku označeny jako DSST), nebo jsou na začátku jejich poskytování.

Nechápejte to špatně, opravdu nechci začínat nový kalendářní rok povídáním o Průmyslu 4.0, ale jsem k tomu okolnostmi donucen. Rád bych se zamyslel nad možnými hlavními trendy, které budou k vidění na poli průmyslové automatizace v letošním roce. Nikoho zřejmě nepřekvapí, že právě toto téma bude i nadále rezonovat industriálním éterem. Na druhou stranu je dost pravděpodobné, že již definitivně odezní otřepané mlácení prázdné slámy a dojde ke skutečnému odhalování přínosů dobře zvládnuté digitální transformace.

Digitální transformace. Téma, o kterém se v průmyslu mluví stále častěji a stále hlasitěji. Jsme ale připraveni čelit změnám, které představuje? Není totiž možné hovořit pouze o proměnách, jež se dotknou návrhu produktů, nestačí soustředit se na obměny v procesech. Klíčovou roli v tomto sledu událostí hrají lidé.

O generaci mileniálů se hovoří leccos. Jedno je však jasné, tato generace přináší změnu, a jestli to bude směrem k lepšímu, nejsme zatím schopni zhodnotit. Nedávno jsem narazil na myšlenku, že příčinou chování této generace je špatný přístup rodičů, kteří svým dětem až příliš věří a přesvědčují je, že dokážou cokoli. Že bychom měli viníka? Je však třeba si uvědomit, že změny, které pod rouškou digitální transformace provádíme, jsou vlastně přípravou průmyslu pro nastupující generaci, tedy pro „digitální domorodce“, kteří se ve světě chytrých technologií pohybují bez sebemenších obtíží.

Zcela jistě jste také slyšeli o potřebě přivést více dětí k technice, v praxi se však toho příliš neděje. Zájem mládeže je totiž omezen na užitnou hodnotu chytrých zařízení. Současný průmysl ale potřebuje hlubší uvažování, pochopení složitějších procesů a schopnosti dovolující inovovat. Je pravděpodobné, že brzy bude nutno řešit skutečný nedostatek pracovníků v průmyslu. A pokud budeme spoléhat pouze na robotizaci, která momentálně otřásá průmyslovými závody, dopustíme se chyby. Prozíravý manažer vsadí na cobotizaci a ta s sebou přináší vyšší poptávku po lidské pracovní síle. Jak nečekané! Vyšší produktivita vyžaduje nové pozice, jenže my nejsme v této chvíli schopni je zaplnit.

Co s tím? Odpovědí by měly být moderní technologie. Dostatečně chytrá řešení by měla pracovníkům zajistit větší komfort, dostatečný prostor pro rozhodování a dosažitelnost v každém okamžiku. Pro tuto chvíli je to jediný způsob, jak reagovat na skutečnost, že odcházející generace nemá za sebe adekvátní náhradu.

Mění se i pozice personalistů (ti by mohli vyprávět) a způsob vedení konkurzních řízení. Dnešní generace totiž klade zcela jiné otázky. Dříve bylo zvykem vyslechnout si přesvědčivé argumenty uchazečů, dnes musejí sami personalisté vyvinout snahu a přesvědčit žadatele o práci o tom, proč by měli chtít pracovat právě pro jejich společnost. Postavené na hlavu? Možná, ale vycházející z reality. 

Nedávno jsem položil lidem ve svém okolí zcela praktickou otázku: Pokud byste měli nadané dítě, které si vybírá své budoucí profesní zaměření, co byste mu doporučili? Zúženo na dvě možnosti, tj. stát se právníkem, nebo si vybrat kariéru v technice, v průmyslu? Jaké argumenty byste při obhajobě toho či onoho použili? Reakce byla značně váhavá a ani já sám nemám jednoznačnou odpověď, ale pokud trend neobliby technických profesí bude pokračovat, nečekají nás lehké časy.

Pak si však vzpomenu na poznatky z konferencí z posledních měsíců. Jednoduché programování robotů, generativní návrh produktů, rozšířená realita pro údržbu, ovládání továrny z tabletu… Není to právě ono, po čem současná generace touží? Přenos technologií vně pracovního procesu?

Věřte, že budeme usilovně pracovat na odhalení! A jakmile nastane generační rovnováha a odcházející a nastupující generace vytvoří na jistý čas dokonale srostlý symbiotický organismus, z něhož vzejdou technici nové doby, budeme Vás ihned informovat.

S rostoucím tempem rozvoje technologií rostou i obavy z budoucí nadbytečnosti člověka. Bleskový pokrok automatizace, sítěmi řízených robotů Průmyslu 4.0 a umělé inteligence v nás zanechává poměrně oprávněný pocit, že jediné, k čemu budeme dobří, bude zhasínání světel při odchodu z práce. Ale je tomu opravdu tak?

Strana 1 z 2